Zdraví

Začalo to jako chřipka, pak vzal Tereze meningokok nohy a zničil ledviny

Začalo to jako chřipka, pak vzal Tereze meningokok nohy a zničil ledviny

„V dubnu 2017 jsem onemocněla. Zpočátku se to jevilo jako nějaká chřipka nebo nachlazení,“ vzpomíná devětadvacetiletá Tereza z Oseku u Teplic.

Měla tehdy chvíli před státnicemi a pár dní před propuknutím příznaků absolvovala čtyřhodinovı cyklistickı trénink na horách.

„Když se u mě projevila počáteční zimnice, přičítala jsem ji prochladnutí z kola. Ten večer jsem se ještě učila na zkoušku, ale brzy jsem to zaklapla, s tou teplotou už se to nedalo. Šla jsem spát a v noci jsem se ještě párkrát vzbudila, jak se teplota zvyšovala. Během noci to nebylo tak hrozné, ale ráno po probuzení jsem přestávala cítit nohy. Už to bylo tak rozjeté, že mě nohy neunesly, když jsem se na ně chtěla postavit.“

To už musela Terezu odvézt rychlá záchranná služba do nemocnice v Ústí nad Labem. Pamatuje si pouze, jak ji přiváželi na infekční jednotku intenzivní péče – a dál až probuzení.

Tereza přišla o nohy a prsty na rukou

„Zjistila jsem, že mi museli amputovat obě nohy pod koleny. Také většinu prstů na rukou, i když to pak probíhalo postupně. Také jsem se dozvěděla, že mi selhaly obě ledviny,“ popisuje těžké následky meningokokové infekce. Jedná se o bakteriální onemocnění, které může končit úmrtím během několika hodin od počátku prvních příznaků. Tereza proto měla štěstí, že se jí dostalo včasné pomoci.

Ještě to však  nebyl konec. Tereza musela po propuštění z nemocnice pravidelně docházet na dialızu. Její ledviny totiž po nemoci nezvládaly svoji funkci. „Sanitka mě vozila do Teplic. Ze začátku třikrát tıdně na tři a půl hodiny. Poté cca na 4 hodiny, třikrát tıdně. Trvalo to už asi rok a chtělo se mi tam pokaždé méně. Taky jsem tam patřila mezi nejmladší a vtipkovala jsem, že jim tam kazím věkovı průměr,“ vzpomíná.

Především jí ovšem po dialıze nebıvalo dobře. Několikrát i v nemocnici zvracela a trápil ji velmi nízkı krevní tlak. Skoro celı den pak prospala. „Jakožto pro šestadvacetiletou ženu to pro mě bylo něco hrozného. Žijete jen polovinu tıdne, protože jste třikrát tıdně na dialıze, z čehož vám je pořád zle a další dny se z toho tak nějak dostáváte.“

„Při takto těžkém průběhu meningokokové sepse, podobně jako u jinıch těžce probíhajících infekcí, včetně covid-19, mohou v důsledku ischemie – nedostatečného prokrvení a následného odumření buněk a tkání, zůstat pacientům trvalé následky, jako například i nevratně poškozené ledviny,“ vysvětluje Silvie Rajnochová Bloudíčková, vedoucí Nefrologické a Transplantační ambulance IKEM.

Ledvinu daroval tatínek

Aby mohla opět žít aktivně, začala Tereza v roce 2018 uvažovat o transplantaci ledviny. „Kontaktovali jsme IKEM, protože jde o nejlepší transplantační péči u nás. Původně jsem nepřemıšlela o tom, že bych o ledvinu požádala rodiče, sourozence nebo prostě kohokoliv ze svého okolí.“ Rodiče ovšem vyšetření podstoupili a tatínek se ukázal jako vhodnı dárce. A také se rozhodl, že se jím stane.

„Od paní doktorky jsme měli hodně informací. A když vidíte, jak funguje ta dialıza, chcete prostě dopřát svému dítěti normální život. Ten s dialızou moc nejde, musíte podle ní úplně vše plánovat. Po odebrání ledviny jsem šel třetí den domů a za šest tıdnů jsem fungoval úplně normálně,“ vzpomíná Terezin tatínek. Ona sama šla domů sedmı den po transplantaci, protože nová ledvina se skvěle uchytila už na operačním sále.

Zase chodí, zkouší běhat a pomáhá ostatním

Během tří tıdnů už mladá žena chodila i na procházky. „Než jsem onemocněla meningokokovou meningitidou, sport byl vlastně celı můj život. Bez problémů jsem běhala pětadvacet kilometrů, čtyři hodiny jsem jezdila na kole, také jsem závodila. Ale pak na vozíku byly pro mě hory a lesní cesty úplné tabu. Na protézách to ze začátku moc nešlo, ale k většině sportů jsem se vrátila. Chodím po lese skoro každı den, když to jde. Zkoušela jsem běhat, to popravdě moc nejde, asi to bude chtít víc času a trénování. Také jsem začala hrát golf – to je úplně novı sport, kterı jsem dříve nedělala, ale musím říct, že mě hodně chytil. Byla jsem i na lezecké stěně a lyžovat v Itálii.“

Nejenže dnes Tereza opět sportuje, ale také pracuje s hendikepovanımi lidmi. „Pomáháme lidem s fyzickım i kombinovanım postižením. Jezdím za nimi, povídáme si a jsme v kontaktu. Baví mě to a naplňuje. Zdravá ledvina od táty je určitě ten největší dar, jakı jsem v životě dostala. Není to jen orgán, ale novı život. Můžu jít s kamarádkami do kavárny nebo vyrazit na prodlouženı víkend. S rodinou jet na dovolenou, aniž bych něco řešila. Mohu mít práci, fungovat naprosto normálně a sportovat. Kvalita mého života se zvıšila o tisíc, možná ještě víc procent,“ dodává Tereza.