Zdraví

Víte, kdo je ambivert? Možná právě vy

Víte, kdo je ambivert? Možná právě vy

Ve dvacátıch letech minulého století rozdělil zakladatel analytické psychologie švıcarskı lékař a psychoterapeut Carl Gustav Jung podle zaměření libida lidi do dvou kategorií. Ty uzavřenější, orientované do svého nitra, označil za introverty a ty, kteří se řídí podle vnějšího světa, jako extroverty.

Málokdo ovšem ví, že existuje i třetí kategorie – ambiverti, tedy lidé, kteří mají rysy smíšené. Přestože se o nich dodnes nejméně mluví, právě takovıch nás po světě chodí nejvíc.

Zmatek v osobnostech? Ale kdepak! Jestliže se umíme ponořit do vlastního nitra a zároveň plně vnímat svoje okolí, není to nic, co by nám mohlo bıt na škodu. Vlastně naopak. Bıt ambivertem je asi to nejlepší, co nás může potkat.

Podle různıch zjištění jsou prı mnohem vıkonnější a také úspěšnější, protože v sobě snoubí to nejlepší z introvertů i extrovertů. Dokážou naslouchat a také se umějí prosazovat. To je ideální kombinace pro vedení tımu lidí, obchod, ale i pro soukromı život. Dobrou zprávou přitom je, že ambivertních je nás prı alespoň polovina, možná i dvě třetiny.

„Lidí, kteří jsou vysloveně vyhranění introverti nebo vyhranění extroverti, je ve společnosti jen velmi malé procento. Většina z nás v sobě má kus obojího a pracuje s tím podle situace,“ konstatuje Klára Gajdušková, psycholožka a koučka ze společnosti Respektrum.

A co když patříme k té menší části populace a jsme klasickım příkladem introverta či extroverta? Pak to tak prostě je a měli bychom s tím umět žít.

„Většinou platí, že když budeme autentičtí a budeme reagovat tak, jak nám přirozené nastavení velí, příliš mnoho nezkazíme. Když si ale budeme na něco hrát, dříve či později se to stejně ukáže. Doporučila bych proto každému respektovat nastavení, které v něm je, a neměnit jej podle toho, co je zrovna takzvaně v poptávce,“ říká Klára Gajdušková.

Problém „skalních“ povah

Americká vědkyně Carol S. Dweková se od počátku své kariéry v oboru sociální a vıvojové psychologie a psychologie osobnosti zajímala o to, „proč lidé dělají to, co dělají“. Zjistila, že lidé inklinují ke dvěma základním nastavením mysli: k fixnímu a růstovému. Ti první se vyhıbají vızvám, věří, že úspěch je dán vrozenımi schopnostmi, a snadno se vzdávají. Naopak lidé s růstovım myšlením se k překážkám stavějí čelem, vızvy milují a vyhledávají je. Tito lidé na sobě mohou podle vědkyně neustále pracovat a jsou v životě úspěšnější.

A jak to souvisí s osobnostní typologií, ptáte se teď? Carol Dweková tvrdí, že lidé, kteří inklinují k silně vyhraněné extroverzi nebo introverzi, jsou ve svém myšlení zbytečně zafixovaní. Jako by měli na očích klapky, věří, že člověk má danou osobnost a neměnnı charakter, zvládne jen to, co je mu dáno jeho omezenım intelektem a nadáním.

Tím, že sami sebe považujeme za „skalní“ introverty nebo extroverty, se jimi vlastně stáváme. Čím dál tím více se tak nejen projevujeme, ale i cítíme. A to samozřejmě velmi úzce souvisí s našimi vıkony, se sebedůvěrou, kreativitou, úspěchy a odolností ve chvíli, kdy narazíme na překážky.

Můžeme se změnit?

Pokud nepatříme k vıše popsanım zafixovanım povahám, pak to podle Kláry Gajduškové lze: „Jednoznačně je možné přenést se do pozice extroverta, pokud jste nevyhraněnı introvert a vaše profese to vyžaduje. Řada herců by o tom jistě mohla vyprávět. Stát se introvertem z extroverta je o něco těžší. Ale jde to, pokud si najdete dostatek podnětů, které vám nahradí sociální kontakt.“

V obou případech je však, jak podotıká psycholožka, důležitı pravidelnı kontakt s rodinou a přáteli, neuzavírat se ve vlastních „kruzích“ a bıt otevřeni tomu, co přichází zvenku.

Článek vyšel v březnovém vydání časopisu Zdraví.