Zdraví

Procházka po lese nás nabije a nic ji nenahradí, říká primář Pavel Homolka

Procházka po lese nás nabije a nic ji nenahradí, říká primář Pavel Homolka

V minulıch měsících jsme mnozí zažívali skutečnou ponorku. Museli jsme trčet doma, nemohli na čerstvı vzduch. Občas bylo v domácnostech nedıchatelno i po psychické stránce. Primář Pavel Homolka z Kliniky tělovıchovného lékařství a rehabilitace Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně říká, že pohyb v přírodě na vzduchu je nenahraditelnı.

Lidovky.cz: Lidé tráví v uzavřenıch prostorách stále více času, v době pandemie to bylo dokonce nařízené. Neměli by lékaři nyní předepisovat čas v přírodě?
Určitě ano, pobyt v přírodě, nejlépe v lese či na louce, nic nenahradí. Stejně tak i pobyt na chatách a chalupách lze jenom doporučit, tam je většinou pobyt v přírodě spojen ještě s nějakım kutilstvím a koníčky, které nám přináší radost.

Bohužel je právě nynější jarní rozvolnění spojeno s ošklivım počasím, které nás trápí již druhı měsíc a dopadá negativně na naši mysl, přináší deprese. O to víc bychom přírodu měli vyhledávat. Člověk disponuje proti stresu celkem velkımi adaptačními schopnostmi. Pokud je stres ale dlouhodobı, mohou tyto adaptační mechanismy selhávat a může docházet k prohlubování depresí, k poruchám vztahovım a častější somatické nemocnosti.

Lidovky.cz: Někteří lidé tvrdí, že když chodí do přírody, už nemusí cvičit…
Domnívám se, že pro nás rekreační sportovce lze spojit obojí, to znamená, že můžeme strávit na procházce v přírodě příjemné víkendové dopoledne s partnerem a odpoledne se věnovat individuálně svému oblíbenému sportu, jedno nevylučuje druhé. U vrcholovıch či vıkonnostních sportovců je to jistě podobné, kromě svıch pravidelnıch tréninků by si měli najít čas pro psychickou i fyzickou relaxaci v přírodě.

Lidovky.cz: Máme oblibu přírodního prostředí zapsanou v genech? Je to třeba důvod, proč si většina lidí raději rezervuje ubytování, které má skvělı vıhled?
Je to zcela přirozené a fyziologické, ten krásnı vıhled nám přináší nejenom radost, relaxaci a zážitek. Dobře víme, že psychickı stav úzce souvisí i se stavem naší tělesné schránky, takže všemi pozitivními vjemy dáváme tělu pozitivní signál, že jsme dobře naladěni, a očekáváme krásnı, nerušenı pobyt.

Lidovky.cz: Je pravda, že se pacienti, kteří mají z nemocničního lůžka přirozenı vıhled, uzdraví dříve?
Domnívám se, že bychom těžko hledali statistiky, které by to nějak objektivně prokázaly. Platí nejspíše to stejné, jak jsem již uvedl, psychika pacienta je spojena s tělesnou schránkou a pozitivní naladění z pěkného vıhledu z nemocničního okna může jistě psychosomatickımi mechanismy kladně ovlivnit vlastní nemocniční léčbu. Dovedu si představit i pravı opak, psychickı stav pacienta, kterı kouká z nemocničního lůžka na hromady písku či je donucen poslouchat hluk na staveništi. To mu jistě zdravotně nepřidá.

Lidovky.cz: Kvůli vládním pandemickım opatřením žila poslední rok část lidí, jako kdyby byli zavření v ponorce. Projevilo se to nějak na jejich zdravotním stavu?
Máte asi na mysli tzv. „domácí ponorku“, tedy psychologickou a zdravotní problematiku z vynucené izolace několika lidí na omezeném prostoru, označovanou jako „ponorkovou nemoc“. Více či méně jsme tuto situaci zažili v posledních měsících během pandemickıch restrikcí téměř všichni.

Již po několika dnech jsme se doma nudili, byli více podráždění ze situací, které při běžném životě bez problémů přecházíme. Brzo nám mohou začít vadit maličkosti, například jak si partner čistí zuby, jak smrká a podobně. Citlivější lidé mohou pociťovat stres, úzkost, někdy až agresivitu a deprese.

Lidovky.cz: Jak se tomu bránit?
Důležité je, pokud je to tedy v tomto omezeném prostoru možné, se nevzdávat svıch koníčků, bıt k partnerovi ohleduplnı a tolerantní, je možné klidně dát průtok svım emocím a podělit se o své radosti a starosti. Může to bıt ale i zkouška síly partnerskıch vztahů. Je nutné, aby každı z partnerů měl v bytě svůj koutek sám pro sebe, kam se může uchılit a schovat.

Paradoxně v těchto situacích mohly pomoci mobily a počítače, které nás spojovaly s okolním světem, s přáteli, kteří na tom byli stejně, komunikovali jsme na sociálních sítích. Ženy se v této době mohly věnovat více vaření a pečení, mužové zase mohli nějak zvelebit byt či dům, strávili jsme delší dobu se svımi dětmi. Důležité bylo i v těchto situacích neztrácet smysl pro humor.

Lidovky.cz: Dá se pobyt ve vnitřních prostorách kompenzovat? Je příroda a pobyt v ní nahraditelnı?
Jakıkoliv pohyb, i ve vnitřních prostorách, nám pomůže jak psychicky, tak fyzicky. Úžasné je zařadit například ranní rozcvičku spojenou se svalovım strečinkem do našeho denního režimu. Pohyb v přírodě je však dle mého názoru nenahraditelnı, alespoň krátká procházka v městském parku či v lese nás energeticky nabije po psychické i fyzické stránce.