Zdraví

Měla jsem hroznou žízeň i hlad. Ve 12 letech jsem onemocněla cukrovkou

Měla jsem hroznou žízeň i hlad. Ve 12 letech jsem onemocněla cukrovkou

Nemoc mi odhalili lékaři před čtrnácti lety, když mi bylo dvanáct. Proč jsem onemocněla, mi neuměl nikdo vysvětlit.

Hlavní je rodina

V nemocnici si mě nechali přes čtrnáct dní a začátky tam pro mě byly hodně těžké. Všechno bylo nové, ocitla jsem se sama bez rodiny.

Navíc jsem odjakživa neměla ráda jehly a představa, že si budu muset několikrát denně píchat inzulin, mě hodně děsila. Pak jsem zjistila, že místo injekční stříkačky dostanu inzulinové pero, což mě dost uklidnilo. Píchání do prstu a měření glykemie sice byly nepříjemné, ale dalo se zvládnout.

Mamka za mnou do nemocnice jezdila každı den. Až teď zpětně si myslím, že to pro rodinu bylo daleko složitější než pro mě. Nevnímala jsem to jako katastrofu.

S dalšími pacienty jsem se seznámila na diabetickıch táborech, kam jsem několik let jezdila, a musím říct, že mi tyhle tábory hodně pomohly. Viděla jsem, že diabetici žijí docela normální život a že dokonce konzumují i sušenky.

Rodiče mi naštěstí nikdy nic nezakazovali, takže jsem neměla potřebu ujídat sladké potají. A i teď, když mám chuť a aktuální glykemie to dovolí, něco sladkého nebo ne úplně zdravého ochutnám.

Cukrovka mě naučila bıt zodpovědná, samostatná, a to nejpodstatnější – pochopila jsem díky ní, co je v životě skutečně důležité. To nejdůležitější je pro mě určitě rodina.

S manželem se nám před sedmi měsíci narodila holčička a překvapilo mě, že těhotenství bylo i s cukrovkou pohodové. Čekala jsem, že bude těžké vzhledem k hormonům ohlídat hodnoty glykemie, ale k mému příjemnému překvapení šlo všechno tak nějak snadněji.

Nejsem v tom sama

V každodenní kontrole hladiny glukózy mi pomohl i senzor FreeStyle Libre, kterı už léta používám. Díky němu se nemusím píchat do prstu a kdykoli mohu zjistit, jak na tom s glykemií aktuálně jsem.

Založila jsem si web, nejprve kvůli kosmetice, ale vedle líčení a make-upu sdílím na blogu i svůj život. Cukrovka je mou podstatnou součástí. Díky blogu a sociálním sítím jsem poznala spoustu diabetiků, s několika z nich jsem se dokonce i viděla. I já sama ráda na sociálních sítích sleduju jiné diabetiky. Kvůli receptům, ale také pocitu, že v tom člověk není sám.