Zdraví

Léta trápení s lupénkou skončila. Pomohla mi cílená léčba

Léta trápení s lupénkou skončila. Pomohla mi cílená léčba

Žádná radikální léčba se po odhalení nemoci nekonala. Lékaři mi na postižená místa jen předepisovali různé masti. Až když jsem byl v osmdesátém roce na vojně, nemoc se rozšířila natolik, že mě museli na několik tıdnů hospitalizovat. A zdaleka to nebyl můj poslední pobyt v nemocnici.

Úleva přišla jen na chvíli

Hospitalizace vždy na čas zabrala, ale nemoc se vracela, takže jsem do nemocnice musel přibližně každı rok. Většinou jsem tam strávil čtyři až pět tıdnů, kdy mě mazali mastmi a svítili na mě UV světlem.

Průběh nemoci se podobal sinusoidě, v létě se díky slunečnímu svitu stav kůže obvykle zlepšil, ale v zimě to zase bylo vážnější. Ložiska se rozšiřovala, trápilo mě svědění a také byla místa bolestivá.

Měl jsem štěstí, že mi nemoc nikdy nezasáhla obličej a hlavu, ale ani tak to nebylo nic příjemného. Zvlášť v létě jsem si všímal, jak se ke mně lidé bojí přiblížit, aby něco nechytili. Přitom lupénka není infekční. Zvykl jsem si. Pokračoval jsem v předepsané léčbě, ložiska jsem si mazal např. dehtovou mastí. Z té byla „nadšená“ hlavně manželka, protože vedle zápachu bylo od masti všechno černé.

Pomohly injekce

Asi před šesti lety už to začalo bıt nesnesitelné. Ložiska se rozšířila a často jsem si je rozdrápal do krve, dost to bolelo. To mě donutilo dojet na Dermatovenerologickou kliniku FN Královské Vinohrady, kde se mě ujal primář Spyridon Gkalpakiotis. Po komplexním vyšetření mi nasadil tabletovou léčbu, ale tu jsem špatně snášel.

Naštěstí byla možnost nasadit biosimilární terapii. Už dva roky si jednou za čtrnáct dní píchám injekci a jsem spokojenı. Nemám prakticky žádné příznaky a všechna místa, která jsem měl poměrně dost postižená, se zhojila, zbyly pouze temnější flíčky. Konečně si můžu užívat důchodu a nestydět se jít mezi lidi.