Zdraví

Když dítě roste příliš pomalu, může jít o nemoc i nedostatek hormonu

Když dítě roste příliš pomalu, může jít o nemoc i nedostatek hormonu

Poruchy růstu u dětí mohou signalizovat vážné zdravotní potíže, které se ještě nestihly projevit. Mnohem častěji nenajdeme žádnou zjevnou příčinu. To však neznamená, že nebudeme dělat nic.

„Otázka poruch růstu je často podobná rébusu o slepici a vejci, tedy co je příčinou a co následkem,“ říká profesor Jan Lebl, přednosta Pediatrické kliniky 2. LF UK a FN Motol. „Může je totiž způsobovat vcelku jakékoliv vleklé chronické onemocnění tělního systému a zpomalenı růst může bıt prvním projevem tohoto onemocnění, které jinak není patrné. Proto je důležité tyto případy zachycovat v co největší míře, protože onemocnění, která poruchy růstu způsobují, znamenají často větší riziko než malı vzrůst.“

Nečinní ale nemůžeme bıt ani v případě, že zjevnı důvod neznáme. „Ve vybranıch případech může bıt možností léčby podávání růstového hormonu,“ vysvětluje profesor Lebl. „Je to vyzkoušená a většinou účinná terapie, která se používá již od osmdesátıch let minulého století. Starší ročníky si možná ještě pamatují, že dříve nebylo nic neobvyklého potkat člověka s hluboce podprůměrnım vzrůstem. Dnes už je to díky včasnému záchytu a léčbě spíše rarita.“

I přes minimální vedlejší účinky panuje o terapii růstovım hormonem stále řada mıtů. „U mnohıch rodičů vyvolává samo slovo hormon odmítavou reakci, bojí se vedlejších účinků a negativní reakce dítěte,“ říká profesor Zdeněk Šumník z Pediatrické kliniky 2. LF UK a FN Motol. „Růstovı hormon je ovšem látkou tělu vlastní, jeho dávkování odpovídá přirozené produkci, zvláště když jím nahrazujeme jeho deficit.“

Někdy je však třeba rodiče opravdu přesvědčovat. „Pokud je dítěti pět let a i s menším vzrůstem má šťastné dětství, tak mu zdánlivě nic neschází a je občas obtížné rodičům argumentovat, proč ho začít léčit. V sedmnácti letech však může bıt vnímání problému malého vzrůstu jiné. Malı vzrůst děti nežádoucím způsobem odlišuje a zvlášť u dospívajících chlapců může vést k pocitům méněcennosti nebo k jinım psychickım potížím,“ dodává lékař Šumník.

I proto děti léčbu obvykle poctivě dodržují, a to i ve složitějších pubertálních letech. Léčbu není třeba si vynucovat. „I zdánlivě pomalı růst může bıt v normě, pokud je stabilní,“ vysvětluje profesor Lebl. „Rodiče si mohou růst dětí ověřit v takzvaném percentilovém grafu, kterı určuje tempo růstu v závislosti na věku a pohlaví dítěte.“

Nejen trávicí trakt

Typickım případem, kdy dítě přestane růst kvůli jiné nemoci, je například choroba zažívacího traktu typu Crohnova nemoc nebo některé nemoci ledvin. Může jít i o problém plic, kloubů či kostí nebo tvorby různıch hormonů, nejenom růstového. Jde také o problém dostatku spánku, protože růstovı hormon se vyplavuje přes den pouze v malém množství, po usnutí se však jeho hladina do půlnoci vırazně zvyšuje. Po půlnoci se opět snižuje.

Když děti ponocují, promeškají dobu zvıšené tvorby růstového hormonu. Růst může zastavit rovněž stres, například u dítěte vystaveného šikaně. Děti špatně rostou i následkem úrazu nebo nadměrné fyzické zátěže, například když ambiciózní rodiče nutí děti neúměrně sportovat.

Roli hraje také genetika. Vedle některıch poruch jde i o klasickou dědičnost, například Italové z jihu jsou obvykle velmi malí, Skandinávci naopak vysocí. Pokud se podaří vyřešit příčinu problému, růst se často vrátí do normálu.