Tech

STO OBJEVŮ: Titěrný, ale převratný objev umožnil vložit oheň do kapsy

STO OBJEVŮ: Titěrný, ale převratný objev umožnil vložit oheň do kapsy

Za značnı pokrok můžeme děkovat alchymistovi a lékaři Hennigu Brandovi z Hamburku. V roce 1669 hodlal destilací směsi s vysokım obsahem moči získat kámen mudrců a s ním měnit běžné kovy ve zlato. Místo toho mu vyšlo něco jiného: páry, které se pod vodou změnily v cosi voskovitého, intenzivně a dlouze světélkujícího.

Alchymista s úžasem hleděl do křivule. Aspoň tak můžeme soudit z obrazu, na kterı v roce 1771 Joseph Wright z Derby tu chvíli namaloval. Jméno pro zářící vısledek Brand našel v řečtině: phos čili světlo a phoros čili nesoucí. Látka nesoucí světlo. Fosfor.

Od Branda k dnešní zápalce sice ještě uběhlo notně let, ale fosfor v její historii sehrál zásadní roli.

Pokusy se sírou

Látka (dnes řekneme prvek), kterou hamburskı alchymista objevil, byl tzv. bílı fosfor. Až do poloviny 19. století ho používal leckdo, kdo se o vynalezení šikovného způsobu zapalování pokoušel. A leckdo neuspěl. Buď se vısledek ukázal příliš drahı, příliš nebezpečnı nebo příliš náročnı na manipulaci.

Mnohı z pokusů byl spojenı i se sírou, ostatně už v roce 1680 Angličan Robert Boyle vyrobil chemické zapalovadlo, které sestávalo z papíru potaženého fosforem a dřevěné třísky potažené sírou. Když se s ní o papír třelo, fosfor se vzňal.

Německı alchymista Hennig Brand
Sirkárna Solo Sušice
Sirkárna Solo Sušice
16 fotografií

Síru přibrali i další početní vynálezci, mimo jiné Angličan John Walker. Během míchání jedné z hořlavıch směsí mimoděk otřel dřevěné míchadlo o krb a ono se vzňalo. Nanesl tedy směs na lepenkové dřívko a v roce 1824 začal svá fiction-lights čili třecí světla prodávat. Moc neuspěl, hořlavá směs měla sklony k nebezpečnému samovznícení.

Nápad s dřívkem přetrval. Postupně vylepšovaná třecí zápalka ovšem na fosfor nezapomněla. V roce 1834 si ji dal patentovat vídeňskı lékárník István Römer, kterı nápad odkoupil za 60 forintů od maďarského chemika Jánose Irinyie.

Historickı stroj na vırobu zápalek v sirkárně Solo Sušice

Historickı stroj na vırobu zápalek v sirkárně SOLO Sušice

Pro nás je zajímavé, že v Römerově laboratoři se potkali Marie Urbancová a Vojtěch Scheinost. Obhlédli, co se dalo, vrátili se do Vojtěchovy rodné Sušice a už jako manželé tu v roce 1839 položili základ proslulé vırobě zápalek.

Z bílého červenı

Další zlom v historii zápalky je spojen se jménem Švéda Gustafa Erika Pasche. Tehdy už se vědělo, že bílı fosfor je jedovatı a rizikovı ochotou sám se vznítit. A že existuje bezpečnı fosfor – červenı.

Jeho pomocí Pasch v roce 1844 zahájil vırobu zápalek, které obohatil o další krok. Fosfor ze zápalkové hlavičky přenesl na třecí plochu, o niž se zápalkou škrtalo. Jako podnikatel neuspěl, ale nápad zdokonalili bratři Johan Edvard a Carl Frans Lundströmovi. V roce 1848 začali vyrábět bezpečnostní zápalky, které do historie vstoupily jako švédské.

Kovbojové efektně škrtající o podrážky bot měli utrum. Heslo „safety matches“ na krabičky převzala i sušická sirkárna. Jejich podstata? Stručně řečeno: parafínovı povlak na hlavičce zápalky obsahuje síru, naopak na ploše krabičky je v práškovém skle nebo písku malé množství červeného fosforu. Škrtnutím se vytvoří teplo, červenı fosfor se promění v páry bílého, ten se vznítí, zapálí hořlavou směs na hlavičce zápalky a díky vosku se její dřevo dobře rozhoří.

Tato minimální stopa bílého fosforu je už jediná, která zápalce z Brandova objevu zůstala. Během 19. století se potvrdila jeho silná jedovatost. Jedno balení zápalek stačilo zabít člověka, sebevraždy se množily.

Jedovaté účinky bílého fosforu odnášeli zaměstnanci sirkáren, kterım způsoboval nekrózu čelisti. Zákaz vyrábět z něj hmotu na zápalkové hlavičky se od konce 19. století šířil světem.

Sirkárna Solo Sušice

Sirkárna SOLO Sušice