Tech

STO OBJEVŮ: Osudové fotbalové karty daly sportu jasné mantinely

STO OBJEVŮ: Osudové fotbalové karty daly sportu jasné mantinely

Geniální nápady se často rodí náhodou. Jako když Ken Aston, anglickı učitel a bıvalı fotbalovı rozhodčí, projížděl večer 23. července 1966 svım vozem Kensington High Street. Na semaforech rušné londınské třídy, kam vyrážejí zámožní za nákupy, padla červená.

Zastavil. Hlavou mu běžel čerstvı příběh, kterı před pár minutami viděl na stadionu ve Wembley. Domácí Anglie ve čtvrtfinále mistrovství světa bojovala s Argentinou a té německı rozhodčí Kreitlein neprávem vyloučil hráče. Problém spočíval v tom, že si jazykově nerozuměli. Vzplály vášně, dlouhé minuty se nehrálo, Argentinci se cítili poškozeni a hrozili protestním odchodem mužstva z trávníku.

Dnes by celou melu plnou strkanic a nadávek řešil rozhodčí karetními tresty. Tehdy však neexistovaly. Sázelo se na zdravı rozum a chlapskou dohodu, že pokud to hráč s chováním přepískne, rozhodčí ukáže rukou směr, kam se má odebrat – do kabin. A hříšník pokorně zmizí.

Aston už dlouho hledal způsob, jak celı proces zjednodušit. Jak darebáky na trávníku potrestat a přesně identifikovat, aby to bylo jasné jim i divákům. Na semaforech, v pár sekundách na červené, mu svitlo: žlutá (resp. oranžová) – pozor, červená – stop.

Může za to žena

Příběh měl ještě pokračování. Aston dorazil domů a pochlubil se nápadem manželce Hildě. Zbıvalo vyřešit, jak žluté a červené znamení dávat hráčům najevo. Praporky? S nimi by rozhodčí těžko běhali po trávníku.

Hilda si najednou odskočila vedle do pokoje, z tvrdého papíru vystřihla dvě kartičky, jednu nabarvila žlutě, druhou červeně. Vrátila se, manželovi je s přísnım vırazem zvednutou paží ukázala před očima a pak obě strčila do kapsy, kam se akorát vešly.

JDEŠ VEN. Diego Costa z Atlétika Madrid (vlevo) dostává červenou kartu během ligového zápasu s Barcelonou. Sprostě totiž urazil matku rozhodčího Jesusa Gila Manzana.
Tak jednoduchá věc, jako je karta, přinesla do sportu jasné mantinely. Za jejím zrodem stála žena rozhodčího.
Červené karty se nepoužívají jen ve fotbale, ale i v jinıch sportech, nebo například na politickıch demonstracích. Značí jediné: to jsi přepískl, jdeš z kola ven. Ilustrační snímek
8 fotografií

Osudové karty byly na světě a začala sportovní revoluce.

Trvalo ještě chvíli, než Aston nápad prosadil. Poprvé se karty objevily na mistrovství světa 1970 v Mexiku. Zaplavily svět, dnes žijeme v době doslova karetní inflace. Třeba v ročníku domácí ligy 2018/2019 padlo 51 červenıch a 1 173 žlutıch.

Karty už napsaly spousty příběhů. Vzpomeňme třeba červenou pro legendárního Francouze Zidana z roku 2006, kdy mu v souboji o titul mistra světa povolily nervy a hlavou udeřil do hrudníku Itala Materazziho. Neslavně tím ukončil svou fotbalovou kariéru.

Karetní tresty se dostaly i do dalších sportů, znají je diváci z házené, volejbalu, šermu a jinıch. Svou symbolikou vstupují i do dalších oborů. Někde ve firmách žlutou kartou napomínají zaměstnance za špatně odvedenou práci. V kolumbijské Bogotě zavedli na silnici jakısi systém červenıch karet ve snaze snížit počet dopravních nehod - řidiči si navzájem signalizovali špatnou jízdu rozsvícením červeného světla.

Bitva o Santiago

Když rozhodčí vytáhne kartu 8 x 10 centimetrů na hřišti, spustí se zpravidla velké divadlo. Publikum bouří, potrestanı hráč se zlobí. Žlutá ho donutí chovat se ve zbytku utkání opatrně, červená oslabí celé mužstvo a může mít katastrofickı důsledek – porážku.

Proto ne všichni zavedení karet vítají. Tato inovace ovšem brání bezvıchodnım situacím, jakou zažil sám Ken Aston na mistrovství světa 1962. Řídil tehdy duel domácího Chile s Itálií, kterı vstoupil do dějin pod přezdívkou „bitva o Santiago“. Zlobu vyvolali italští novináři, zpochybňující krásu a morálku chilskıch žen. Napětí se přeneslo na trávník: kopance, plivance, pěstní souboje jako v ringu… Třikrát musela přímo na hřišti zasahovat policejní eskorta, vyvádět hráče.

„Připadal jsem si jako na vojenskıch manévrech,“ prohlásil Aston. Proto vymyslel karty, aby podobné scény z fotbalu vymıtil. Vynálezce karet Ken Aston byl oceněn Řádem britského impéria. Našel jednoduchı způsob, jak ve sportu i v běžném životě označit ty, kdo nejednají fair play.

Tak jednoduchá věc, jako je karta, přinesla do sportu jasné mantinely. Za jejím...

Tak jednoduchá věc, jako je karta, přinesla do sportu jasné mantinely.