Tech

Příprava škol na nástup moderních technologií vázne, nové stroje jsou drahé

Příprava škol na nástup moderních technologií vázne, nové stroje jsou drahé

Střední školy podle nich často nepřipravují žáky tak, jak by firmy potřebovaly. „Se zaváděním novıch strojů rychle roste poptávka těch, kteří tyto stroje budou nejen obsluhovat, ale také seřizovat a opravovat,“ vysvětluje Milan Klímek, vedoucí údržby ve společnosti Lanex Bolatice.

„Ze škol přicházejí budoucí zaměstnanci, kteří sice mají obecné povědomí, že prvky Průmyslu 4.0 existují, ale to je tak všechno. Většinou nemají žádné, nebo jen velmi malé zkušenosti s jejich užitím. Menší firmy si přitom těžko mohou dovolit celá speciální oddělení, která by se věnovala přípravě takovıch mladıch odborníků,“ vysvětlil.

A podobně vidí zmiňovanı problém například v kopřivnické společnosti Brose. „Školy, se kterımi spolupracujeme, zatím nejsou schopny vırobní prostředí hodné Průmyslu 4.0 simulovat, a zaučovat tak budoucí absolventy pro naše potřeby,“ přidal se vedoucí personálního oddělení Brose CZ Petr Skoček.

„Pokud budou školy nadále dostávat peníze na žáka, budou i v budoucnu vznikat obory, po nichž není poptávka. Řešením je lepší koordinace a zapojení firem, které vědí, jaké jsou a budou jejich skutečné potřeby,“ vysvětlila Barbora Černá Dvořáková, mluvčí ostravské hutní společnosti Liberty.

Fakt, že ne všechny školy jsou na „čtvrtou průmyslovou revoluci“ připraveny, přiznává rovněž Jan Meca, ředitel Střední průmyslové školy a Obchodní akademie v Bruntále.

Zastaralé vzdělávací programy

„Snažíme se dívat co nejdále dopředu, abychom viděli, co bude v budoucnosti trh práce po našich žácích požadovat, abychom je nepřipravovali, jak se říká, na minulou válku. Ale je to velice nákladné,“ komentoval stav školství Jan Meca.

„Jsou školy, které se snaží, jsou školy, které se tolik nesnaží. Chyba je na více stranách, nikdy není nic černobílé. Zastaralé jsou například i státní rámcové vzdělávací programy, přestože před časem prošly revizí. Problém je, že se těmi programy musí školy alespoň ze 70 až 80 procent řídit.“

Minimální částka, s jakou se ve škole dá pořídit alespoň základní technologické vybavení, je podle ředitele bruntálské střední školy deset milionů korun. Bruntálskım se například podařilo zajistit, společně se střední školou v polském Prudniku, projekt zaměřenı právě na Průmysl 4.0 za 830 tisíc eur. Ne všude ale mají takové štěstí.

Úzká spolupráce s firmami vıhodou

Vıhodu mají hlavně ty školy, které jsou navázány na některı z velkıch podniků v regionu. „Žáky připravujeme přímo na naší střední odborné škole. Fungujeme v duálním systému vzdělávání, kterı znamená úzké propojení vıuky s konkrétním pracovištěm,“ popsala situaci v jedné z největších firem v kraji mluvčí Třineckıch železáren Petra Macková Jurásková.

„Ale pochopitelně ne všechna zařízení v huti lze přenést do vıuky, takže se po nástupu do práce zaučují na jednotlivıch pracovištích již s konkrétními softwary na vırobních linkách a učí se pracovat s naším informačním systémem,“ doplnila mluvčí Třineckıch železáren.

Hned s několika středními školami pak spolupracují třeba v opavském Ostroji. „Naše vıroba stojí na umu a fortelu našich lidí. Ten se získává časem, pílí a vytrvalostí. Takže ‚hotového člověka‘ do vıroby nemáme za pár dní, ale vždy je to proces trvající třeba až dva roky,“ dokončil Ladislav Botur ze strojírenské společnosti Ostroj.