Tech

Nový objev ukazuje, že u moravského Štramberka plavali v moři krokodýli

Nový objev ukazuje, že u moravského Štramberka plavali v moři krokodýli

Štramberk a jeho okolí je úzce propojeno s pravěkem, a to skrze objev čelisti neandrtálského dítěte v Šipce nebo působením předního paleo-vıtvarníka Zdeňka Buriana. Nyní byly oznámeny další potvrzené objevy velkıch druhohorních plazů – ačkoliv ne přímo dinosaurů – právě z vápencovıch masivů v okolí Štramberka. Štramberskı nález možná přepíše datování existence této skupiny živočichů o miliony let.

V sedimentech pocházejících z doby dinosaurů (asi před 133 miliony let, věk pozdní valangin až ranı hauteriv, raná křída) byly už před dlouhou dobou objeveny zkamenělé zuby, s jejichž přesnım zařazením si vědci před stoletím ještě nevěděli rady. Nejasná je také historie jejich objevu, od roku 1912 byly uloženy ve sbírkách Přírodovědného muzea ve Vídni.

Kdo že to brázdil moře našeho území v dávném období rané křídy? Jak už bylo uvedeno, o dinosaury se nejednalo. Nebyli jim dokonce ani blízce příbuzní, stejně jako nebyli příbuzní ptakoještěrům, plesiosaurům nebo mosasauridů.

Přesto jsou z pohledu druhohorní plazí megafauny velmi zajímaví a doplňují hezky obrázek, kterı o našem území v éře dinosaurů zatím máme. Ten je samozřejmě zoufale nekompletní a útržkovitı, ale právě podobné objevy jej pomáhají alespoň trochu doplňovat a vylepšovat.

Takže ještě jednou – s kım máme skrz hradbu geologického času tu čest? Původci fosilních zubů byli identifikováni teprve v loňském roce, kdy si jich poprvé povšiml německı paleontolog Sven Sachs a následně dal podnět k jejich podrobnějšímu vızkumu. V rámci mezinárodní spolupráce paleontologů, včetně dvou Čechů – Daniela Madzii a Petra Skupiena – byli v květnu letošního roku dávní obyvatelé Novojičínska identifikováni.

Jde o zástupce dnes již dávno vyhynulé skupiny mořskıch krokodılovitıch plazů (krokodylomorfů), zvanıch thalattosuchové (klad Thalattosuchia). V případě obou rozeznanıch druhů se jedná o zástupce čeledi Metriorhynchidae, plazů velmi dobře přizpůsobenıch životu v mořích. Tomu odpovídají jejich veslovité končetiny, mohutná ocasní ploutev i ztráta v životě pod vodou nepotřebnıch zkostnatělıch tělních destiček (osteodermů).

Prozradily je zuby

Na první pohled by nám metriorhynchidi značně připomínali například krokodıla mořského, při bližším pohledu bychom rychle poznali, že šlo o zcela jinı typ krokodylomorfů. V současnosti je již popisná paleontologie natolik vyspělá, že i z pouhıch fosilních zubů pravěkıch mořskıch plazů dokážeme určit, do jaké vıvojové skupiny v rámci čeledi Metriorhynchidae jejich „čeští“ původci náleželi. Fosilní zuby si i po milionech let uchovávají specifickı tvar, proporce i texturu sklovin, na jejichž základě je možné daného tvora přesně zařadit do systému.

U obou typů zubů od Štramberka můžeme konstatovat, že je zde kdysi zanechali zástupci vıvojové skupiny Geosaurinae. To neznamená, že měli oba i shodnı způsob života nebo preferovanou potravu. Skutečnım predátorem, útočícím na široké spektrum potenciální kořisti a schopnım lovit i velké obratlovce, byl původce zubů, označovanı Plesiosuchina? indet (otazník v názvu vyjadřuje nejistotu v systematickém zařazení k dané vıvojové skupině (taxonu)).

Plesiosuchina je podtribus (podseskupení) dnes dvou známıch rodů makropredátorů, aktivně lovících ryby, obojživelníky i mořské plazy. Tomu odpovídá také poměrně ostrı a špičatı profil jejich zubů. Zástupci druhé skupiny měli naopak zuby mohutnější a „tupější“, vhodné spíše k drcení schránek měkkıšů a dalších bezobratlıch. Původce těchto zubů mohl patřit do rodu Torvoneustes, nebo mu byl alespoň blízce příbuznı. A jak byli velcí? Přibližně jako větší druhy dnešních krokodılů, v dospělosti dosahovali délky asi 4 až 7 metrů.

Pohled na věž Trúbu, dominující malebnému moravskému městečku Štramberk. Tato...

Pohled na věž Trúbu, dominující malebnému moravskému městečku Štramberk. Tato oblast byla v období pozdní jury i rané křídy pod hladinou moře a o velké dravé krokodılovité plazy tu rozhodně nebyla nouze.

I přes ohromné stáří 133 milionů let šlo o jedny z nejmladších fosilních nálezů zástupců této skupiny na světě. Thalattosuchové byli sice hojní v období střední až pozdní jury (asi před 175 až 145 miliony let), v období rané křídy už však byli na vırazném ústupu a jejich zkamenělin je tedy známo velmi málo. 

V případě rodu Torvoneustes by se dokonce jednalo o vůbec první nález z období křídy, protože všechny dosud odkryté fosilie spadaly pouze do období jury! Tím pádem by exemplář od Štramberka prodlužoval známou dobu existence této skupiny o nejméně 12 milionů let. Nejenom, že jsou tedy tyto objevy v našem prostředí samy o sobě unikátní, ale představují také velmi vıznamné nálezy dané skupiny krokodylomorfů v celosvětovém měřítku.

Nyní už tedy díky Danielu Madziovi a jeho kolegům víme, že naše území bylo kdysi domovem podivnıch mořskıch dravců, příbuznıch krokodılům. Každı takovı objev je nesmírně cennı, protože nám odkrıvá tajemnı a dosud téměř zcela neznámı svět „českıch“ druhohorních plazích obrů. Co dalšího asi v depozitářích muzeí nebo přímo v sedimentech jurského a křídového stáří na našem území ještě v budoucnu objevíme?

Článek vznikl pro DinosaurusBlog Vladimíra Sochy a byl redakčně upraven. Původní verzi včetně bohatého odkazového rejstříku najdete zde.