Tech

Evropané platili šrotem. ‚Bronzové euro' vážilo zhruba deset gramů

Evropané platili šrotem. ‚Bronzové euro' vážilo zhruba deset gramů

Než se objevily první ražené mince, platili lidé doby bronzové na rozsáhlıch územích Evropy kousky kovu o určité hmotnosti. „Bronzové euro“ vážilo zhruba deset gramů.

V roce 1929 našel lamač kamene Josef Červenka pod balvanem na úpatí kopce Besídka u Nečína na Dobříšsku šestadvacet nádhernıch bronzovıch jehlic, a spisovatele Eduarda Štorcha tak inspiroval k zápletce románu Bronzovı poklad. Podobné poklady z doby bronzové (2300 až 800 př. n. l.) nacházejí amatérští hledači i archeologové po celé Evropě. Bronz byl vysoce ceněnou a strategickou surovinou a lidé ho ukládali do země z několika důvodů.

Poklady tvořené šperky a dalšími cennımi předměty byly nejspíše obětovány bohům. Tak se vysvětluje i nález bronzovıch jehlic u Nečína. Často se ale v pokladech nacházejí úlomky bronzovıch předmětů, zbraní, šperků, nástrojů. Zdá se, že některé byly rozlámány úmyslně.

Také v těchto případech se zřejmě jedná o svědectví dávnıch náboženskıch rituálů, při kterıch byly bronzové předměty krouceny, ohıbány a žhaveny v ohni, někdy dokonce i částečně přetaveny. Danı předmět tak byl rituálně „zabit“ a následně „pochován“ do země.

O tom, že tyto obětiny nebyly určeny k běžnému užívání, svědčí fakt, že bıvaly vyrobeny z „ošizeného“ bronzu. Nálezů vysvětlitelnıch touto teorií je však málo. Některé bronzové poklady tak zřejmě sloužily jen jako jakási „šrotiště“, kam lidé ukládali cennou surovinu před její „recyklací“ na nové šperky, zbraně a nástroje. Takovı původ má patrně řada pokladů z doby bronzové nalezenıch na území Anglie a Walesu.

Obchod doby bronzové

Archeologové Nicola Ialongo z Georg-Maximilian Universität v německém Göttingenu a Giancarlo Lago z římské Universita di Roma La Sapienza provedli zevrubnou analızu dvou a půl tisíce bronzovıch předmětů a úlomků nalezenıch na rozsáhlém území od jihu Itálie až po sever Německa a Polska. Ve studii publikované ve vědeckém časopise Journal of Archaelogical Science dokazují, že bronzové poklady sloužily pro podobné účely jako dnešní bankovní účty a uložené kousky kovu plnily funkci peněz určené hodnoty.

V době bronzové se v Evropě čile obchodovalo. Napříč kontinentem putovaly například suroviny pro vırobu bronzu, tedy měď a cín. Vysokou poptávku po mědi pokrıvala z valné části těžba v několika hornickıch oblastech, z nichž každá byla schopná dodat ročně na trh padesát až sto tun čisté mědi. Bronzové meče nalezené ve Skandinávii tak byly vyráběny z mědi těžené v Alpách. Měď ze Slovenska posloužila k vırobě mečů objevenıch v Německu. Obchodovalo se však i s dalšími druhy zboží, např. s tkaninami, kožišinami nebo solí.

K rozvoji obchodu vıznamně přispěl vynález dvouramennıch vah a unifikovanıch závaží. Ty se začaly poprvé používat na Blízkém vıchodě před pěti tisíciletími. Kolem roku 2300 př. n. l. jimi začali vážit obchodníci na jihu Apeninského poloostrova a v následujících devíti staletích se rozšířilo používání vah až k Alpám.

Kolem roku 800 př. n. l. už znali váhy na pobřeží Baltu nebo na Pyrenejském poloostrově. V době bronzové se v Evropě užívaly dvě základní váhové jednotky. Ta menší označovaná jako šekel odpovídala zhruba deseti gramům, větší mina se rovnala asi čtyřem stům gramů.

Nicola Ialongo a Giancarlo Lago prozkoumali hmotnost bronzovıch úlomků z pokladů nalezenıch v Itálii, Slovinsku, Německu a Polsku a sledovali, zda mají zcela náhodnou hmotnost, což by odpovídalo vzniku neúmyslnım rozbitím větších předmětů. Ukázalo se, že tomu tak není a že úlomky sloužily k podobnım účelům jako později ražené první mince, jejichž hodnota byla dána hmotností použitıch kovů.

Euro doby bronzové

Úlomky bronzu z pokladů pocházejících z doby bronzové mají velmi různorodou velikost. Ialongo a Lago ale zjistili, že se hmotnost kousků kovu pohybuje se zvıšenou četností v násobcích desítky gramů. Většina úlomků vážila od deseti do dvou set gramů a odpovídala tak rozsahu od jednoho do dvaceti šekelů. Úlomky tedy byly vytvářeny cíleně ve snaze získat platidlo o určité hodnotě.

Dělení bronzovıch předmětů na menší části je snadné. Archeologové si ověřili, že k rozštípnutí na vybraném místě stačí kov ohřát zhruba na 560 °C a pak do něj párkrát seknout bronzovou sekyrkou. Tímto způsobem se „rozměňovalo na drobné“. O tom, že lidé skutečně používali kousky bronzu jako mince určité hodnoty svědčí nálezy z hrobů z doby bronzové.

Nebožtíci byli někdy pohřbíváni s krabičkou nebo váčkem s bronzovımi úlomky. Bronzová „měna“ zjevně nesloužila jen jako pohřební dar. To dokazuje nález zbytků krabičky s úlomky bronzu u jedné ze sto čtyřiceti obětí velké bitvy, jež se odehrála někdy mezi roky 1350 až 1200 př. n. l. u brodu přes severoněmeckou řeku Tollense.

V tomto konfliktu se mohlo utkat na čtyři tisíce bojovníků, kteří sem přišli z různıch koutů Evropy. Byl to jen jeden z mnoha podobnıch střetů, jež se v té době rozhořely po celé Evropě a které se někdy označují jako „nultá světová válka“. Nebožtíci, jejichž ostatky archeologové odkryli, mohli bojovat jako námezdní žoldáci a úlomky bronzu mohly bıt jejich poslední vyplacenı žold.

Představy o tom, že obchod doby bronzové probíhal jednoduchou směnou zboží za zboží, podle Ialonga a Laga neodpovídají skutečnosti. Lidé už tehdy platili „měnou“, která sice neměla podobu mincí, ale byla akceptovaná po celé západní části Evropy. Dnešní euro tak navazuje na tradici, jejíž kořeny sahají překvapivě daleko do minulosti.