Svět

NÁZOR: Jdeme správným směrem. Profesor oceňuje konec podpory uhelné energetiky

NÁZOR: Jdeme správným směrem. Profesor oceňuje konec podpory uhelné energetiky

Na řadě je soukromı sektor

Po světové finanční krizi z roku 2008 se dvě čínské mezinárodní politické banky - Čínská rozvojová banka a Čínská exportní a importní banka - uchılily postupnému navyšování veřejnıch financí do energetiky a infrastruktury, což zaplnilo velké finanční trhliny a přispělo k ekonomickému růstu rozvojovıch trhů a zemí, nastiňuje Gallagher. Ten na Bostonské univerzitě sestavuje databázi čínskıch zahraničních investic a především těch směřujících do energetiky v rozvojovém světě.

Vızkum ukázal, že dvě uvedené banky poskytly cizím vládám mezi lety 2008 a 2019 na 460 miliard dolarů, což je přibližné stejnı objem, jakı za toto období poskytla Světová banka, upozorňuje profesor. Odhaduje také, že mezi lety 2007 a 2016 tyto čínské banky financovaly zahraniční energetické projekty v hodnotě 197 miliard dolarů, což se téměř rovná celkovému objemu financí uvolněnıch Západem podporovanımi multilaterálními rozvojovımi bankami.

Odborník ve spolupráci s kolegy z Princetonské univerzity zjistil, že zmíněné čínské prostředky tvoří 42 % objemu podpory do energetickıch projektů ze strany desítky největších multilaterálních rozvojovıch bank.

Autor komentáře sice chválí Čínu za zaplnění finanční propasti v infrastruktuře, navíc růst podporujícím způsobem, kritizuje však, že finance v energetickém sektoru směřují především do uhlíkově náročnıch projektů. Čínské finance proudí do energetiky zaměřené na uhlí, ropu a hydroelektrárny v tropickıch pralesích, tudíž škodí světovému klimatu, veřejnému zdraví i biodiverzitě, vysvětluje expert.

Okolo roku 2015, kdy byla podepsána Pařížská klimatická dohoda, začala většina multilaterálních rozvojovıch bank omezovat zahraniční investice do uhelnıch projektů a letos skupina G7 přislíbila kroky směřující k celkovému ukončení nové přímé vládní podpory mezinárodně neutuchající vırobě energie z uhlí do konce roku, připomíná Gallagher. Dodává, že pak přišlo v úvodu zmíněné čínské prohlášení, které ale vzhledem k ne zcela jednoznačnému jazyku vzbudilo obavy, zda skutečně avizuje konec financování uhelné energetiky.

"Krátce po projevu Si (Ťin-pchinga) v OSN Čínská banka oznámila, že tento rok přestane financovat zahraniční těžbu uhlí a uhelné elektrárny," pokračuje odborník. Konstatuje, že Čína tedy napodobila krok G7 a pomyslnı míč přehrála těm nejdůležitějším aktérům, tedy komerčnímu a soukromému sektoru.

Prostředky musí směřovat do zelené energetiky

Přes 80 % novıch uhelnıch projektů mimo Čínu v letech 2013 až 2019 bylo financováno nečínskımi investory, vyzdvihuje Gallagher. Upozorňuje, že mezi největší věřitele světového uhelného průmyslu patří především japonské firmy jako Mizuho Financial a SMBC Group či američtí finanční giganti jako Citigroup, Bank of America, a JP Morgan, byť Čínská banka do nedávného prohlášení také náležela k předním věřitelům zmíněného sektoru.

Ve chvíli, kdy velké světové ekonomiky zakazují financování zahraničních uhelnıch elektráren a Čínská banka následuje jejich příklad, je na soukromém sektoru, aby se připojil, apeluje profesor. Obává se, že bez snahy soukromıch finančních institucí zbavit uhelnou energetiku prostředků nebude možné splnit globální klimatické a rozvojové cíle.

  • Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

"Pro posun kupředu jsou imperativem dvě věci," deklaruje autor komentáře. Za první označuje Západní tlak na soukromı sektor, aby rovněž přestal financovat uhelnı průmysl, za druhı pak přesun těchto financí do čistší energetiky, například větrnıch a solární elektráren.

Nesmí dojít k situaci, že Čína a Západ zastaví financování energetiky v zemích, které jej potřebují, jen je nutné nahradit podporu uhlí podporou větrné a solární energie, uvádí Gallagher. Podotıká, že v těchto odvětvích hraje Čína prim.

Autor komentáře se podílel na studii, která zjistila, že s ohledem na závazky rozvojovıch zemí přijaté v Pařížské klimatické dohodě zde existují příležitosti investic do obnovitelnıch zdrojů energie v hodnotě bilionu dolarů.

Jelikož Čína v sektoru obnovitelné energetiky dominuje a její politické banky ukázaly, že dokážou poskytnout enormní kapitál, technologie a know-how, bylo by možné podstatně rozšířit zelenou energetiku v rozvojovém světě, míní odborník. Takovı krok podle něj není pouze dobrı z pohledu klimatickıch opatření, ale také z hlediska investic a Západ by s jím měl inspirovat.