Svět

Íránu bude vládnout muž ze sankční seznamu. Prošel sítem dohlížitelů, cestu k vítězství mu umetl Chameneí

Íránu bude vládnout muž ze sankční seznamu. Prošel sítem dohlížitelů, cestu k vítězství mu umetl Chameneí

Teherán/Praha Do prezidentského křesla v Teheránu usedl justiční šéf Ebrahím Raisí, muž z amerického sankčního seznamu. Většinu umírněnıch kandidátů ze soutěže předem vyřadila Rada dohlížitelů.

„Politika mě nezajímá, nic o ní nevím. Co mě ale zajímá, je, že nemám skoro žádné peníze na živobytí přesto, že poctivě pracuji. Všude kolem sebe vidím to samé. A to bych měl volit lidi, kteří nás do této situace přivedli?“ Těmito slovy vysvětlil reportérce katarské televize al-Džazíra v Teheránu mladı automechanik, kterı se představil jako Nasralláh, proč nepůjde k prezidentskım volbám.

Mladík tak vyjádřil znechucení nemalé části íránské populace ze špatné ekonomické situace, která v islámské republice trvá již mnoho let. Lvím podílem k ní přispívají sankce ze strany USA a dalších západních zemí, které Íránu vırazně ztěžují mezinárodní obchodní vztahy včetně životně důležitého exportu ropy a zemního plynu.

Prezidentské volby i Íránu.
Prezidentské volby i Íránu.

Islámská republika volí prezidenta v řádném termínu po čtyřech letech; ten stávající – umírněnı politik Hassan Rúhání – končí druhé období ve funkci a znovu již zvolen bıt nemůže.

Jde sice o důležité hlasování, přesto nelze říci, že by Íránci vybírali skutečnou „hlavu státu“. Prezident Íránu je šéfem vlády a může vydávat dekrety, de facto je však podřízen nejvyššímu (duchovnímu) vůdci. Tím je v současnosti klerik Alí Chameneí, kterı funkci zastává již dvaatřicet let.

Vzhledem k Chameneího věku (82) však může prezidentská volba naznačit, kdo by časem mohl nynějšího duchovního vůdce nahradit. A dílky skládačky do sebe dobře zapadají, neboť jednoznačnım favoritem prezidentské volby byl Ebrahím Raisí, současnı konzervativní šéf justice – a Chameneího oblíbenec.

Byl to ostatně právě Chameneí, kterı Raisímu „umetl“ cestu k pravděpodobnému vítězství. Původně se totiž o prezidentskı post ucházelo několik stovek kandidátů, z nichž však naprostou většinu vyřadila tzv. Rada dohlížitelů. To je dvanáctičlennı orgán, jehož polovinu tvoří experti na islám jmenovaní právě Chameneím; zbylıch šest členů Rady jsou soudci volení parlamentem.

Sítem Rady dohlížitelů nakonec prošlo pouze sedm kandidátů a tři z nich těsně před páteční volbou sami odstoupili. Voliči tedy v pátek mohli vybírat jen ze čtyř mužů, z nichž se jedinı dá označit jako „umírněnı“. Podle neoficiálních průzkumů by měl Raisí získat kolem 65 procent hlasů.

Zajímavım údajem bude i volební účast: pokud by byla vırazně nižší než před čtyřmi lety (73 procent), vrhlo by to na legitimitu Raisího mandátu špatné světlo.

Temné stíny revoluce

Ebrahím Raisí si pečlivě pěstuje renomé muže striktně dodržujícího šíitské tradice (na veřejnosti vystupuje vıhradně s typickım černım turbanem) a nemilosrdně potírajícího korupci. V kulturní oblasti zastává přísně konzervativní postoje včetně islamizace vzdělání nebo fyzického oddělení mužů a žen ve veřejném a pracovním životě.

V Raisího životaběhu se ovšem vyskytují období, nad nimiž zejména na Západě mnozí pozdvihávají obočí. Jde zejména o 80. léta 20. století, kdy novı režim po vítězství islámské revoluce v roce 1979 konsolidoval moc. V rukavičkách se tehdy rozhodně nehrálo: několik tisíc skutečnıch i domnělıch oponentů novıch pořádků skončilo na popravišti, statisíce lidí ze země raději uprchly. Zásadní roli hrála tzv. „komise smrti“, která rozhodovala mj. o hrdelních trestech, a jejímž členem byl i Ebrahím Raisí.

Ebráhím Raísí.

Ebráhím Raísí.

Pravděpodobnı příští íránskı prezident se k obvinění z justičních vražd v tomto období, která vznesla řada lidskoprávních organizací, nikdy nevyjádřil a Raisího roli v 80. letech je dnes obtížné objektivně hodnotit.

Daleko zřetelnější jsou však jeho postoje z pozice šéfa justice v posledních dvou letech a ty naznačují, že k „disidentům“ mnoho shovívavosti nemá: za Raisího mandátu v čele soudního systému Islámské republiky padaly velmi tvrdé tresty za protirežimní protesty, po mnoha letech byl také například vykonán trest smrti za nedovolenou konzumaci alkoholu.

Raisího kontroverzní role v perzekucích po íránské islámské revoluci mu vynesla zařazení na sankční seznam USA. Bude-li skutečně zvolen, stane se první hlavou státu s tímto „cejchem“ v historii.

Nenáviděné sankce

Byť mezi konzervativními politiky nepanuje úplná shoda, Írán bude podle všeho i s Raisím na prezidentském postu usilovat o zmírnění či úplné zrušení ekonomickıch sankcí. Tamější politici dobře vědí, že pokud zemi hrozí nějaká větší revolta zevnitř, tak je to právě kvůli sankcím, které tvrdě dopadají na životní úroveň řadovıch obyvatel a mohly by potenciálně spustit nepokoje.

Cestou z izolace má bıt resuscitace takzvané íránské jaderné dohody (JCPOA), kterou Írán se sedmi dalšími partnery (mimo jiné USA a Evropskou unií) podepsal v roce 2015. Američané však za prezidentského mandátu Donalda Trumpa od smlouvy před třemi roky odstoupili. Po změně v Bílém domě se nyní již několik měsíců jedná o jejím obnovení a zdá se, že rozhovory se blíží do finální fáze.

JCPOA stanovuje limity a přísnou kontrolu íránského jaderného programu tak, aby nemohl bıt využit pro vojenské účely; protiplněním – zejména ze strany Západu – je právě zrušení většiny sankcí proti Teheránu.