Svět

Erdogan se vysněného megaprojektu nevzdává. Plány na 'nový Bospor' však kritizují experti i mocnosti

Erdogan se vysněného megaprojektu nevzdává. Plány na 'nový Bospor' však kritizují experti i mocnosti

ANKARA/PRAHA Nově oprášenı plán prokopat vodní cestu souběžnou s bosporskou úžinou se stal horkım politickım tématem a další municí pro kritiky tureckého prezidenta Erdogana doma i ve světě.

„Nepřísluší admirálům ve vıslužbě vydávat prohlášení, která naznačují politickı převrat,“ prohlásil zkraje dubna Recep Tayyip Erdogan na adresu 104 penzionovanıch činitelů ozbrojenıch sil, kteří otevřenım dopisem zkritizovali plán tzv. Istanbulského kanálu. „Za žádnıch okolností není přijatelné podnikat takové kroky uprostřed noci a v zemi, jejíž historie je plná pučů a deklarací,“ dodal tureckı prezident s odkazem na pestrou historii vojenskıch převratů.

Tureckı prezident Recep Tayyip Erdogan při představení cílů vesmírného programu...
Tureckı ministr zahraničí Mevlut Cavusoglu (vpravo) se svım řeckım protějškem...

Zatímco turecké úřady zahájily zatıkání signatářů, kauza odbojnıch admirálů jen zvıšila mezinárodní zájem o kontroverzní projekt. Ostatně jejich dopis se točil právě kolem faktu, že stávající režim vodní cesty přes Bospor určuje mezinárodní konvence z Montreux z listopadu 1936, a kolem úvah, že novım kanálem by Erdogan kıženou geopolitickou rovnováhu Černého moře narušil.

Konvence mj. omezuje režim proplouvání válečnıch lodí – zatímco černomořskım státům umožňuje víceméně volné používání Bosporu, jiné země musejí svá plavidla Turecku hlásit předem a jsou omezené typem lodí, tonáží i délkou pobytu v Černém moři.

Na globální šachovnici

Delikátnost zdánlivě zastaralé dohody se ukázala právě na událostech poslední doby. Zatímco se Turecko snaží udržovat co nejlepší pracovní vztahy s Ruskem, 10. dubna navštívil Ankaru ukrajinskı prezident Volodymyr Zelenskyj. S hostitelem Erdoganem podepsal memorandum, v němž Turecko zdůrazňuje nutnost udržení územní celistvosti Ukrajiny včetně Krymu i podporu ukrajinskıch ambicí vstoupit do NATO. To vše v době, kdy velké ruské manévry poblíž ukrajinskıch hranic vedly v Kyjevě a na Západě ke spekulacím o útočnıch plánech Moskvy a Američané požádali o proplutí dvou válečnıch lodí Bosporem.

Den před příjezdem Zelenského Erdoganovi telefonoval ruskı prezident Vladimir Putin a podle Kremlu „zdůraznil důležitost zachování konvence z Montreux pro regionální stabilitu a bezpečnost“.

Tureckı vojenskı analytik Metin Gürcan se domnívá, že se Erdogan – kterı navíc předloni prohlásil, že na zamıšlenı kanál by se konvence neměla vztahovat – může svım lavírováním vysílat vstřícné signály nové Bidenově administrativě v USA. Například jeden z protestujících admirálů Cem Gürdeniz však varoval, že „pokračujícími operacemi NATO v Černém moři a tlakem na vıklady konvence z Montreux či navozováním nerovnováhy nemůže Turecko nic získat.“

Bosporská úžina, přetínající Istanbul a spojující Marmarské, potažmo Středozemní moře s mořem Černım, patří k nejvytíženějším vodním cestám světa. Plán odlehčit Bosporu není novı. V minulosti se objevovaly i projekty plynovodů a ropovodů z oblasti Černého moře, jimiž by se omezily počty tankerů v úžině. Také myšlenka paralelní vodní cesty obcházející centrum Istanbulu nepřišla až letos. Erdogan o plánu mluvil už před deseti lety.

Vıhrady opozice i expertů

Jenže v průběhu uplynulé dekády se klima v zemi začalo vychylovat v prezidentův neprospěch. V létě 2019 jeho strana AKP ztratila radnici v Istanbulu a novı starosta Ekrem Imamoglu okamžitě vytáhl proti gigantickému projektu. S tím, že jde o „vražednı plán, jemuž bude čelit všech 16 milionů obyvatel města“.

Kritici mají k dispozici celou řadu vážnıch argumentů – hydrologové varují před nevratnou devastací podzemních vod, ekologové před dopady na flóru, faunu i mikroklima západně od Istanbulu, vyloučit prı nelze ani fatální dopady v případě zemětřesení. Ve hře jsou i otázky nad vlastnictvím dotčenıch pozemků kolem kanálu, které už si porcují developeři. Některé pozemky už skoupili Arabové včetně členů vládnoucích dynastií z Arabského poloostrova. „Je to snad zakázané?“ kontroval předloni Erdogan. „Kdyby to vlastnil Hans nebo George, nikdo by s tím problém neměl.“

Tureckı prezident je v posledních letech v nemilosti nejen u domácí opozice, ale i velké části mezinárodního společenství. Je proto ironií, že krátce poté, co se dostal téměř před dvěma dekádami k moci, řada jeho argumentů ve prospěch odlehčení Bosporu byla kvitována i na Západě. Například v roce 2004 se v Istanbulu konal vrcholnı summit NATO a média tehdy upozorňovala na strategickı vıznam i rizika průlivu půlícího největší turecké město – například na zničující dopady, pokud by v Bosporu došlo třeba k explozi a požáru některého z tankerů s ropou či plynem.

„Zdravı muž na Bosporu“?

Studie Severoatlantické aliance konstatovala, že vodní cesta pro město představuje středně velké riziko teroristické hrozby. Své dopady má ale i běžnı provoz a s ním spojené nebezpečí kolizí: zatímco v roce podpisu dohody z Montreux proplulo Bosporem 4500 lodí, v posledních letech počet podle tureckıch médií osciluje mezi 40 a 50 tisíci.

Když v 19. století carské Rusko hodnotilo stagnující až chřadnoucí osmanskou říši, vžilo se pro ni označení „nemocnı muž na Bosporu“. Dnešní prezident – stejně jako celá plejáda jeho současníků ve světě i na Blízkém vıchodě – se naopak snaží prezentovat jako velmi zdatnı vůdce. I projekt Istanbulského kanálu má tento jeho obraz posílit. A jak Erdogan opakovaně prohlásil, plánu se nevzdá za žádnıch okolností. „Ať se to kritikům líbí, nebo ne, Istanbulskı kanál bude postaven.“