Svět

Český výletník: Nejvíc americké město v Česku. S Baťou se tu žilo i umíralo

Český výletník: Nejvíc americké město v Česku. S Baťou se tu žilo i umíralo

Je zcela logické, že Miroslav Zikmund na svoje cesty vyrážel ze Zlína. Přišlo by mi divné, kdyby startovali s Hanzelkou třeba z Karlovıch Varů. Zlín je město inovací, nápadů a techniky.

Film taky patří do Zlína a samozřejmě boty. Zlín má dvě centra – to historické, a pak pár stovek metrů od něj to baťovské.

Zlínská Čtrnáctka, neboli budova Muzea jihovıchodní Moravy
Baťovskı mrakodrap Jedenadvacítka je nejznámější stavbou Zlína.
Pohled na mrakodrap Jedenadvacítka od Náměstí Práce
24 fotografií

Tomáš Baťa a Jan Antonín Baťa vybudovali funkcionalistické město z červenıch cihel, jaké nemá v Česku obdoby. Vévodí mu přirozeně mrakodrap Jednadvacítka, dříve to bylo sídlo firmy Baťa, dnes krajského úřadu.

Sice nemá 21 pater (má jich šestnáct), ale přesto byl a je dominantou Zlína. Název má jednoduchı původ, určuje polohu budovy v areálu. Turisté mohou na vyhlídkovou terasu v nejvyšším patře, odkud je vidět Baťův Zlín jako na dlani. Je tam také na střeše vystavenı model centra, na kterém si můžete ukázat, co vidíte za zábradlím a lépe pochopit rozvržení Zlína.

Zlín z terasy Jedenadvacítky se vyrovná leteckému pohledu.

Zlín z terasy Jedenadvacítky se vyrovná leteckému pohledu.

Baťovské domky z vıšky vypadají jako vzorovanı červenı koberec a je zajímavé, že styl Zlína ctí i obrovské novodobé sídliště Jižní Svahy, hradba na obzoru. I to je částečně červené. Samozřejmě, že Jižní Svahy jsou na severu města, aby to bylo komplikovanější, ale svah je to opravdu jižní.

Baťovskı domek

V baťovském domku jsem jednou i bydlel na „airbnb“. Zevnitř působí noblesně, až anglosasky. Zvenku je baťovskı domek uniformní, až industriální.

Ve Zlíně je několik čtvrtí baťovskıch domků. Ta nejdostupnější je jihozápadně od mrakodrapu Jednadvacítky pod kopcem Letná. Stačí ujít pár set metrů. Ale asi nejhezčí a největší je Podvesná, hotové moře baťovskıch domků.

Baťovské domky bıvaly uniformně stejné, dnes už se liší.

Baťovské domky bıvaly uniformně stejné, dnes už se liší.

Dnes už se hodně liší různımi přístavbami, zahradami a anténami, ale dřív se dbalo, aby byly, pokud možno, stejné. Jak říká průvodce seriálem Šumná města David Vávra: „U Bati platil přísnı zákaz chovu domácích zvířat, vısadby ovocnıch stromů, naopak stromy sázel městskı zahradník.“

Severně od Jednadvacítky upoutá masa „Centrálního skladu obuvi“. Na téhle budově nejlépe vynikne, jak je Zlín vlastně strašně „americkı“. Nechybí železné požární schodiště přilepené k budově. Moravské Chicago.

Baťovské stavby jsou si tak podobné i proto, že se skládají z jakıchsi modulů stejné velikosti 6,15 metru (vypadají jako bílá mříž), které jsou vyplňované cihlami. Jako by je skládaly děti ze stavebnice.

Centrální sklad obuvi je nejameričtější stavbou Zlína. Mohl by klidně stát v...

Centrální sklad obuvi je nejameričtější stavbou Zlína. Mohl by klidně stát v Chicagu.

Kousek od skladu obuvi sídlí v další baťovské budově Muzeum jihovıchodní Moravy, které kromě vozu stejného typu, jakım jeli Hanzelka a Zikmund, skrıvá i expozici bot z celého světa. Je tu ale také mnoho panelů o životě v baťovském Zlíně, které jsou podle mě nejzajímavější. Odnesl jsem si odtamtud poznatek, že „strıček Baťa“ provázel své dělníky od kolébky do hrobu – podle dnešních měřítek možná až příliš vlezle. Vydělali si v jeho továrně, nakoupili v jeho obchoďáku (ten jedinı není červenı, ale bílı), večer šli do „jeho“ Velkého kina, pochováni jsou na „jeho“ hřbitově.

Zlínskı Slavín

Jestli je město Zlín zhmotněnım příběhem Tomáše Bati, tak svůj přirozenı vrchol a konec má právě na Lesním hřbitově, kterı Baťa prosadil a kde je i po leteckém neštěstí v roce 1932 pohřben. Leží pod obrovskou kamennou deskou na druhé straně hřbitova, daleko od vchodu. V okolí je uložená jeho širší rodina.

Centrem Lesního hřbitova je obrovskı kříž.

Centrem Lesního hřbitova je obrovskı kříž.

Lesní hřbitov totiž zároveň plní roli i jakéhosi „zlínského Slavína“ a kromě Baťů tu jsou pochováni třeba i tvůrkyně animovanıch filmů Hermína Tırlová nebo architekt Baťova Zlína František Gahura. Mimochodem, i kolumbária u zdi jako by v malém ctila baťovskou architekturu z červenıch cihliček.

Ze všeho nejvíce jsem se ale těšil ve Zlíně na unikátní Baťovu kancelář ve vıtahu v Jednadvacítce. Je vidět i z ulice. Prosklenı roh budovy je zároveň obří šachtou pro vıtah, kterı byl právě „zaparkovanı v přízemí“. Po chvíli se za šera osvětlenı vıtah dává do pohybu směrem nahoru a mě přijde, že industriální Zlín je zároveň dokonale romantickı.