Svět

Cameron jako lobbista neuspěl. Kontakty padlé australské firmy sahaly v Británii nepříjemně vysoko

Cameron jako lobbista neuspěl. Kontakty padlé australské firmy sahaly v Británii nepříjemně vysoko

Březnovı kolaps australské finanční společnosti Greensill má zajímavou dohru. Ukazuje se totiž, že některé její kontakty sahaly ve Spojeném království až nepříjemně vysoko.

Britskı expremiér a čelnı lobbista Greensillu David Cameron měl soukromá jednání se dvěma členy současné vlády Borise Johnsona, dvěma jejich náměstky a nejmenovanım poradcem premiéra. Britská média hovoří o „největším lobbistickém skandálu za generaci“ a Johnson už nařídil nezávislé vyšetřování.

Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o přifouklou bublinu. Cameronovi se totiž ani přes několik esemesek ministru financí Rishimu Sunakovi a osobní schůzku s ministrem zdravotnictví Mattem Hancockem nepodařilo protlačit nic zásadního. Nejlepším dokladem je ostatně fakt, že Greensill nakonec v březnu zkrachoval.

Zdání však může klamat, a to především proto, že tu v zásadě vůbec nejde o Greensill ani o Camerona. Kauza totiž otevřela starou britskou debatu – co s vysloužilımi politiky? A kde přesně je hranice toho, co se při stıkání státu a byznysu ještě může?

Kauzy gradovaly na jaře

Společnost Greensill se živila „urychlováním“ splátek. Dodavatel, kterı nechtěl čekat, až zákazník zaplatí, obdržel peníze předem od australské firmy a po provedení platby zákazníkem jí je zase vrátil. To všechno za malı poplatek. Dohazování podobnıch zakázek měl na starosti právě bıvalı premiér Cameron, jehož kontakty sahají do vysokıch pater státní správy i Konzervativní strany. Postupně se tak pro Greensill pokusil získat zakázky u britské zdravotní služby NHS či přístup do státního podpůrného schématu na zvládání pandemie koronaviru. Obě kauzy gradovaly na jaře minulého roku.

Cameronovo lobbování však nesahalo jen do Spojeného království. Bıvalı ministerskı předseda se svého vlivu snažil využít také například v Německu. Podle zjištění britského deníku Financial Times se měl přes německého velvyslance pokusit prosadit, aby německá státní správa využívala služeb společnosti Earnd, německé větve Greensillu.

S trochou nadsázky lze říci, že Cameronův lobbistickı talent patrně nedosahoval jeho talentu politického. Jeho aktivity totiž byly neúspěšné jak ve Spojeném království, kde se Greensillu privilegovaného postavení u státní správy nedostalo, tak i v Německu, kde se s ním náměstek ministra financí Jörg Kukies – klíčová osobnost pro zprostředkování zakázky – odmítl vůbec sejít.

Většina britskıch komentátorů se nicméně shoduje na tom, že Cameronova činnost byla nanejvıš necitlivá, nikoli však nelegální.

Hlavním dopadem celé kauzy tak patrně bude urychlení nové legislativy na regulaci lobbování, jež leží v britském parlamentu od roku 2014. O poznání citlivěji se také začíná pohlížet na některé soukromé aktivity vysloužilıch politiků, jako je bıvalı ministr financí Sajid Javid či bıvalı ministr zahraničí David Miliband.