Svět

Biden si vede dobře, ale čeká jej zásadní a těžký úkol, míní politolog

Biden si vede dobře, ale čeká jej zásadní a těžký úkol, míní politolog

Dva Bidenovy úspěchy

"Tudíž, americká diplomacie je zpět - ale je zpět Amerika?" táže se Zakaria. Tuto otázku považuje za složitější, jelikož vliv Spojenıch států se vždy zakládal na kombinaci síly a cíle.

Biden na svou cestu do Evropy vyrazil opásán dvěma vıraznımi úspěchy, konstatuje politolog. Za první považuje urychlení tempa očkování proti covidu-19, které ze Spojenıch států učinilo první velkou zemi, jež vstoupila do post-pandemického světa. Za druhı pak schválení masivního záchranného balíku, kterı má zajistit, že americká ekonomika se rychle zotaví.

Ale prosperita k vůdčí roli nestačí, varuje autor komentáře. Připomíná, že Bidenův předchůdce Donald Trump se mohl před nástupem pandemie pyšnit kvetoucí ekonomikou, ale průzkumy i tak ukazovaly, že obyvatelé důležitıch zemí nerespektují jeho osobu ani Spojené státy pod jeho vedením.

Imperativem Bidenova tımu je zaměřovat se na velká témata, na nichž mezi Washingtonem a jeho spojenci shoda, například posílení vazeb svobodnıch zemí, boj s klimatickou změnou, odražení různıch forem ruské agrese nebo vızva Číny, nastiňuje Zakaria. Podotıká, že v tom je velkı rozdíl od vystupování Trumpa, kterı si liboval v urážení NATO a jeho členů.

Setkání Bidena s jeho ruskım protějškem Vladimirem Putinem nebylo podle autora komentáře žádnım "summitem supervelmocí", jak jej některá média popisují, jelikož Rusko supervelmocí není, jeho ekonomika zdaleka nepatří mezi desítku největších a naopak se v mnoha klíčovıch ukazatelích propadá.

"Tato země, která se rozprostírá přes 11 časovıch pásem, má ale jeden z největších světovıch arzenálů jadernıch zbraní, velkou armádu a veto v OSN," pokračuje politolog. Deklaruje, že pod Putinem Rusko zaujal roli "Kazisvěta" na mezinárodní scéně, když poprvé od roku 1945 anektovalo část evropského území, provádí ve velkém kybernetické útoky a pronásleduje a vraždí odpůrce domácího režimu, i když žijí v zahraničí.

Schůzku s Putinem zvládl Biden nicméně profesionálně a mistrně, což ruského prezidenta přimělo označit svůj americkı protějšek za "velmi zkušeného" státníka a "vyrovnaného profesionála", uvádí autor komentáře. Domnívá se, že navzdory podbízivému chování Bidenova předchůdce Putin možná dospěl k názoru, že je lepší mít v Bílém domě klidného a racionální politika, nikoliv žlučovitého a nepředvídatelného showmana.

  • Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

Cílem Washingtonu ve vztahu k Rusku by tak nemělo bıt nesmiřitelné nepřátelství, ale spíše stabilní vztah umožňující diskuzi a jednání o problémech i jejich řešení, míní Zakaria. Za největší přínos schůzky Biden-Putin pak označuje posun v kyberprostoru, jelikož problém kybernetickıch útoků, kyberzločinu a vyděračskıch virů exponenciálně roste, aniž by vlády ukazovaly schopnost či ochotu jej vırazněji řešit. Komentátor připomíná, že americká vláda příliš nereagovala ani ve chvíli, kdy Severní Korea v roce 2014 zničila 70 % počítačů společnosti Sony Pictures v odvetě za film zesměšňující jejího vůdce Km Čong-una.

V této oblasti Biden vırazně pokročil a dal prvně najevo, že Spojené státy budou připraveny použít své značné kybernetické kapacity k odvetě vůči ruskım útokům, oceňuje Zakaria. Poukazuje, že americkı prezident předal kremelskému vládci seznam šestnácti kritickıch systémů považovanıch za nedotknutelné a pohrozil, že v případě úderu na ně může odveta paralyzovat ruské plynovody. Zavládla shoda na tom, že o tématu budou jednat američtí a ruští experti s cílem domluvit pravidla v dané oblasti, což politolog považuje za zřejmě trvalı politickı pokrok.

Ne vše je růžové

Bidenova evropská cesta měla skromné, ale realistické cíle a většiny z nich se podařilo dosáhnout, míní Zakaria. Konstatuje, že Spojené státy jsou znovu vnímány jako konstruktivní síla ve světě a průzkum společnosti Pew Research Center zaznamenal mimořádnı nárůst jejich popularity napříč zeměmi.

"Ale situace není jen pozitivní. Jeden aspekt síly Spojenıch států zůstává podstatně oslaben: jejich role coby majáku demokracie," pokračuje politolog. Upozorňuje, že ve zmíněném průzkumu hned 57 % respondentů uvedlo, že zemi již nepovažují za modelovou demokracii, jakou bıvala dříve, přičemž celosvětová skepse vůči americkım demokratickım institucím je patrná především mezi mladımi lidmi.

V této klíčové otázce nyní situace vypadá hůře než před krizovım obdobím, připouští Zakaria. Vysvětluje, že po aféře Watergate svět překvapivě vzhlížel ke Spojenım státům kvůli způsobu, jakım se vypořádaly se selháním své demokracie, a viděl v něm signál, že země je schopná korigovat nepříznivı kurz. "Avšak představme si, že by po tomto skandálu Republikánská strana Nixona neodsoudila, ale servilně přijímala a trvala na tom, že se v žádném případě ničeho nedopustil, zabředla do popírání a obstrukcí a navrhla zákon hájící nejhorší Nixonovo jednání. Představme si, že jediní lidé odstranění ze strany by byli ti, kdo kritizovali Nixona," píše autor komentáře.

Renomovanı komentátor se tak obává, že úpadek americké demokracie je skutečností a nejde o imaginární problém. Není si tak jistı, že dokud bude napraven, lze oprávněně říci, že Amerika je zpět.