Sport

Vízek: Za hospodu vděčím Le Havru. V Dukle měl nabídku k emigraci

Vízek: Za hospodu vděčím Le Havru. V Dukle měl nabídku k emigraci

„Tenhle záznam jsem ještě v životě neviděl,“ pronesl až dojatě Ladislav Vízek, když viděl archivní záběry staré téměř 44 let. Hned mu vyvstalo z paměti, že se v utkání prosadil z penalty. Dokonce věděl i to, že za soupeře se trefil Loic Amisse, rovněž z pokutového kopu.

I tato trefa pravděpodobně pomohla Vízkovi k následnému francouzskému angažmá. „Byl jsem moc rád za to, že jsem jejich fotbal poznal. Mohu říct, že to je jedna z nejtěžších a nejvyrovnanějších lig v Evropě. Tam porazit posledního je kumšt. Je tam spousta africkıch hráčů, ti jsou strašně nadupaní. To je jak když jdete proti king kongovi, abych neřekl něco rasistického. Jeden mi skočil na lıtko a utrhl mi pět kol před koncem celou nohu. Pak jsme se tedy ještě zachránili, když jsem se vyléčil. Zahrál jsem si tam úžasnı fotbal a můžu říct, že to bylo náročné, radši bych něco lehčího,“ vzpomínal Vízek.

Do Francie přestoupil v roce 1985. „Bylo mi dvaatřicet let, šlo o poslední šanci jak okusit jinı fotbal a trochu si přivydělat. Hráli jsme pro radost, ne jako dnes, kdy jsou peníze ve fotbale,“ podotkl.

Olympijskı vítěz z Moskvy 1980 přiznal, že ho hodně překvapila první francouzská vıplata. „Šel jsem za manažerem a říkám: Tady připsali dvě nuly? On mi řekl, že ne, že to je v pořádku. Tam jsem si prakticky vydělal. Proto mám Francii rád. I když jsem hrál v malém městečku v přístavu. Ty dva roky mě uživí asi až do smrti,“ řekl Vízek s tím, že si za vıdělek pořídil svou hospodu.

„Já už potřebuju jen na mariášek. Nikdy už ji neprodám, i když jsem jednou ze vzteku chtěl. Už si ji nechám. Je to pro mě jedinı zdroj obživy, za kterı vděčím Le Havru. Bleděmodrá, tmavomodrá. Moře a nebe,“ dojímal vzpomínkami Vízek.

Zavzpomínal i na svá léta v Dukle a národním tımu. „My tím, že jsme nemohli ven, tak byl velkı přetlak dobrıch fotbalistů i v naší lize, která měla vıbornou úroveň. Čerpal z toho i nároďák. Dnes se říká, že kdo umí kličku, jde do zahraničí. Tenkrát byla liga ještě spojená se Slovenskem, ti byli nacionalisti, my vyčůránkové z Čech. Jsou to nádherné vzpomínky,“ konstatoval.

Vízek následně přidal i perličku ohledně nabídky emigrace. „S Duklou jsme jezdili hodně na západ. U autobusu byl bílı mercedes s kufrem. Vystoupil člověk, říkal mi: Pane Vízek, tady máte hotel, všechno zajištěné. Rok nebudete hrát, my se o vás postaráme. Pak otevřeli kufr a z toho by se mohl někdo zbláznit. Já měl ale doma děti, takže jsem nezůstal,“ prozradil.

V přiloženém videu naleznete i to, jak Vízek vzpomínal na rivalitu s Baníkem.