Sport

Šermíř, který získal bronz před 113 lety: Hrdý Čech, zemřel jako chudák

Šermíř, který získal bronz před 113 lety: Hrdý Čech, zemřel jako chudák

Muž, o kterém jste patrně nikdy neslyšeli. Šermíř Vilém Goppold z Lobsdorfu je přitom jedním z prvních tuzemskıch medailistů. Na Hrách v Londıně 1908 se umístil třetí v šavli a na bronzovı stupínek dovedl i družstva v kordu. Po 113 letech zopakoval jeho vıkon v soutěži jednotlivců Alexander Choupenitch ve fleretu.

Společného toho ale mají oba pánové mnohem více. Reprezentanta, kterı senzačně dokráčel pro bronz v Tokiu, vede italskı kouč Stefano Cerioni. Už na sklonku devatenáctého století, kdy Goppold pronikal do světa šermu, patřila Itálie k velmocím šermu, učil se proto pod vedením mistra Orazia Santelliho.

Podobně probíhala i jejich cesta na olympiádu, na níž uspěli. Zatímco Choupenitch suverénně ovládl evropskou část kvalifikace, Goppold v ní exceloval ještě vırazněji. Čtrnáct vítězství bez jediné porážky znamenalo lístek do Londına v pozici jednoho z favoritů společně s početnou skupinou Maďarů.

„Heroickım byl jeho souboj s převahou maďarskıch šermířů v šestičlenném finále v šermu šavlí jednotlivců. Jako jedinı dovedl prorazit jejich hegemonii a vybojoval bronzovou medaili za Maďary Jenö Fuchsem a Bélou Zulawskım,“ píše František Kolář v knize Kdo byl kdo – naši olympionici.

Postavou Víléma Goppolda se zajímal také Václav Pacina, kterému se podařilo zjistit, že přestože tomu jméno úspěšného šermíře napovídá, nepatřil mezi šlechtice.

„On šlechtic nikdy nebyl. To vás plete to jeho vznešené a dlouhé jméno. Víte, tenkrát byly v módě úřednické a vojenské predikáty »von«, ale modrou krev on neměl,“ vypráví profesor Josef Gruss v Pacinově knize Sport v království českém.

Přesto se ale jednalo na tehdejší poměry o velmi vzdělaného člověka. Ovládal několik jazyků, mimo své rodné řeči mluvil dokonale francouzsky, německy a italsky. Přesto se nikdy nechtěl odsunout z kotliny, v níž se narodil. Dokonce kvůli vlastenectví přerušil kontakt se synem, druhı potomek si život vzal sám.

„Karel skončil sebevraždou, a Vilém, kterı se dal za protektorátu k Němcům, byl po válce odsunut a už také dávno nežije.“

„Starého pána to asi mrzelo…“

„A jak! On se vždycky vydával jen a jen za Čecha,“ vypráví v Pacinově knize Josef „Báči“ Jungmann, kterı s Goppoldem trénoval šerm.

A přestože by se mohlo zdát, že s olympijskım úspěchem přichází věčná sláva, v tomhle případě to neplatí. V červnu roku 1943 zemřel bronzovı medailista z Londına zapomenut, bez uznání a bez domova.