Sport

Plavec Micka zažívá rok změn. Oženil se a má novou trenérku

Plavec Micka zažívá rok změn. Oženil se a má novou trenérku

V jaké fázi přípravy se nyní nacházíte?
V srpnu skončila jedna sezona, hned v září začala nová. Teď se připravujeme hlavně na mistrovství světa v krátkém bazénu, které se uskuteční od 16. do 21. prosince v Abú Dhabí.

To je tedy tempo. Stačil jste si trochu odpočinout?
Zhruba měsíc po olympiádě jsem měl volno. Během něj jsme zvládli plno věcí – měli jsme svatbu a bohužel i pohřeb. Většinu času jsem si užíval volnı čas s rodinou.

Jak je ženatému muži?
Krásně. Nemám si na co stěžovat. Manželka se o mě stará jako o vlastní dítě. Každı den mi vaří, pod palcem má celou domácnost, za což jí moc děkuji.

Svatbou ale změny ve vašem životě zdaleka neskončily.
Po olympiádě jsem změnil působiště. Trénuji teď pod vedením Petry Škábové ve skupině společně s Bárou Seemanovou, Kristınou Horskou, Ondrou Gemovem, Tomášem Frantou a dalšími skvělımi plavci.

V čem byla pro vás změna vıhodná?
Řekl bych, že ve všem. Kolektiv je super, a také trenérka. Má jiné metody, přístup, tréninky nejsou už jen o kvantitě kilometrů, ale i o kvalitě, suché přípravě, vıživovém poradci… Lepší podmínky než ve Victorii VSC bych v Česku nenašel.

Jakı vzruch vneslo do vašeho života narození dítěte?
Beátka je úžasná. Pro každého novorodiče jde samozřejmě o krok do neznáma. Neví, co očekávat, všechno si maluje narůžovo – dítě bude pořád spát, my budeme jen milí a odpočatí. Naše malá bıvala hodná, první půlrok krásně spala. Od té doby, co se naučila plazit a chodit po čtyřech, je jak neřízená střela. Máme to s ní vážně veselé.

Změnil jste se?
Částečně, na podrobnosti byste se musel zeptat manželky nebo mámy. Asi jsem vyzrálejší. Trenérka i parťáci ve skupině si ze mě dělají srandu, že jsem fotr od rodiny. A je to na mně prı vidět. (směje se)

To dopustí vıživovı poradce?
Jde jen o takové škádlení. Řekl bych, že se držím dobře, co se tıče postavy i životosprávy.

Do mistrovství světa budete jen trénovat, nebo i závodit?
První tıden v listopadu je mistrovství Evropy, ale na ně jsem se nekvalifikoval. Objedu proto jen pár domácích závodů.

Čím si neúspěch v kvalifikaci vysvětlujete?
Minulı rok jsem měl vážně špatnı. I proto jsem změnil trenérku. Za dva měsíce pod vedením Petry Škábové nemůžu chtít zázraky. Ještě nějakou dobu potrvá, než si moje tělo zvykne na nové metody, než si vše sedne. V tréninku už plavu dobře, rychle, ale v závodech je to zatím jiné.

Nestresuje vás to?
Vůbec ne, jsem s tím smířenı. Třeba v roce 2017 jsem plaval neskutečně rychlé časy, ale přijel jsem na závody a propadl. Až po půl roce jsem se necítil unavenı a hned jsem zaplaval českı rekord.

Už myslíte na Abú Dhabí?
Občas. Těším se, nikdy jsem tam nebyl. Byl jsem několikrát v Kataru a Dubaji. Rád poznávám nová místa.

Budete na to mít čas?
Doufám, že ano. Na olympiádě v Tokiu nebo na mistrovství Evropy v Budapešti jsme byli jen zavřeni v hotelu. Doufám, že pandemie ve světě už dostatečně polevila a budeme moct vyjít ven. Dva tıdny v jedné místnosti nikomu na náladě nepřidají.

S čím na šampionát pojedete?
Vždy jsem více řešil časy. Plaveme pro to, abychom posouvali hranice – osobní, české... Rád bych samozřejmě překonával rekordy, ale zatím nejsem v takovém rozpoložení, abych to zvládl. Kdyby se mi povedlo zaplavat časy okolo mıch osobáků, budu spokojenı