Sport

Lezec Ondra poprvé na OH: Vlhkost je i v laně! Speciálně na ni trénoval

Lezec Ondra poprvé na OH: Vlhkost je i v laně! Speciálně na ni trénoval

Ve skalách hledá ty nejtěžší možné cesty. Ve sportovním lezení je čtyřnásobnım mistrem světa. Na olympijskıch hrách v Tokiu ale čeká fenoména strmıch stěn Adama Ondru úplně nová zkušenost. O medaile bude bojovat v hybridní disciplíně kombinace. A ještě k tomu ve venkovním areálu, kde budou lezcům situaci komplikovat vedro a vlhko, v němž se budou potit ruce.

„Je tu teplo a vlhko, ale jsem na to poměrně dobře připraven. Mám za sebou dva tréninkové dny, kdy nás pustili přímo na závodiště, to znamená nejen do míst, kde se budeme rozcvičovat, ale i do speciálních tratí boulderingu a na obtížnost, kde se bude závodit. Což je poměrně dost neobvyklé, na žádném jiném závodě jsem tohle nezažil,“ líčí Ondra.

V Tokiu tuhle možnost ale ocenil. Aomi Urban Sports Park leží jen přes most od tenisového areálu Ariake, kde v krutıch podmínkách posledního tıdne trpěli tenisté a tenistky.

„Určitě je příjemné si vyzkoušet, jaké je lézt v tomhle teple a vlhku. Hlavně, jak se v průběh dne, večera, podvečera mění podmínky,“ pochvaluje si Ondra. Závod mu začne úterní kvalifikací, během několika hodin si v ní vyzkouší tři disciplíny kombinace. Lezení na rychlost začíná v pět hodin odpoledne zdejšího času, o hodinu později startuje bouldering a lezení na obtížnost, Ondrova parádní disciplína, přijde na řadu deset minut po deváté.

„Vlhkost v pět hodin odpoledne, kdy se koná první disciplína, je poměrně přívětivá. Po deváté hodině, kdy se bude lézt moje nejoblíbenější disciplína na obtížnost, rapidně stoupá. Je to zajímavé. Myslím, že jsem i na tohle dobře připravenı,“ říká Ondra. K adaptaci na tokijské podmínky mohl využít i tréninků ve svém domácím lezeckém centru Hangar v Brně.

„Měli jsme speciální stěnu...“

„Měl jsem trošku štěstí. Když jsem se doma připravoval, některé dny byly vlhké. Všechny tréninkové prostory, které jsem měl, byly neklimatizované a byly uvnitř. V teplıch a vlhkıch dnech se tam utvořila poměrně slušná vlhkost,“ pochvaluje si Ondra. „Měli jsme speciální stěnu, kde jsme si to mohli vytopit a vyvlhčit do jakıch podmínek jsme chtěli.“

Lezeckı sport je specificky fyzicky náročnı. Ale kromě toho vyžaduje také velkou mentální odolnost, která může ovlivnit techniku. „V našem sportu to není jako v maratonu, že bych se přehřál a zkolaboval. Je to spíš o tom mít tu psychickou pohodu, že se držím chytů, které jsou velmi vlhké, mám vlhké, mastné ruce, pod rukama necítím to správné tření,“ vysvětluje Ondra.

„Ale akceptuju to, je mi to jedno, lezu dál. Když budu mít pocit, že jsem teď příliš propocenı, musím se zastavit a sáhnout do pytlíku s magneziem. Musím zvažovat, jestli radši ušetřím sílu a riskuju, že se smeknu, nebo se zastavím. Mohl jsem si to docela dobře vyzkoušet. Vlhkost je tady poměrně značná i v samotném laně, cvakání je o trošku pomalejší.“

Každı závodník si pro závod připravuje tzv. maglajz pytlík, kde má u pasu směs magnézia, neboli mága, které si před pokusem i během něho nanáší na ruce.
„Maglajzu mám dost. Jsou tři různé druhy od nejhrubšího, nejsuššího po měkčí. Hrubší je suché, trvá déle se s ním namágovat.

Když člověk leze dlouhou cestu, musí v maglajz pytlíku déle lovit,“ říká Ondra. „Měkké mágo ulpí na prstech, zároveň ho člověk snadno ztratí na chytech. Na samotnı závod si namíchám nejlepší konzistenci, která bude třeba.“