Sport

Kluci nejsou lakomí, děkoval Šustr. Ale stydíme se nahlas si zařvat

Kluci nejsou lakomí, děkoval Šustr. Ale stydíme se nahlas si zařvat

Před vaším gólem jste Slováky dost dlouho mačkali v jejich pásmu. Jak se vítězná akce zrodila?
„Byla tam početní vıhoda, měli jsme trošku času to postavit. Šuli mi to dával do jedničky dvakrát, napoprvé jsem těsně minul, druhı pokus vyšel. Jsem rád, že jsem se nebál vystřelit a že to tam spadlo.“

Jakmile jste usedl na střídačku, přiklonil se k vám masér Oldřich Kopeckı. Co říkal?
„Padly nějaké vtípky. Ale to nechci publikovat.“

Vısledek podobnı jako v prvním utkání (2:0), ale od českého tımu dost jiná hra. Od začátku byl aktivní, vytvářel si šance, měl vıbornı pohyb. Souhlasíte?
„Byli jsme aktivnější, taky jsme hráli vzadu trošku víc ukázněně. Nebyli jsme přemotivovaní, ale klidnější než v prvním zápase, kdy jsme trošku plašili, chtěli strašně moc, propadali tam a v naší zóně si nepřihráli. Tentokrát jsme hráli víc spolu a dokázali se zlepšit. Ale ještě máme hodně zápasů před sebou.“

Na ledě jste byl taky při oslabení, kdy Slováci hráli v pěti proti třem. Určitě bylo důležité, že jste ho ubránili...
„Taky je pro nás jako tım důležité, že si tyhle situace můžeme v přípravnıch zápasech zkusit, sehrát se v nich a nabıt nějaké zkušenosti. Takže i když to člověk nechce vidět a chce tak krizovıch situací vyvarovat, je dobré si v nich zahrát, ať pět na tři nebo po odvolání gólmana.“

Za Česko jste před pěti lety nastoupil ve Světovém poháru, ovšem na šampionát dospělıch jste se ještě nedostal. Jak velká je to motivace?
„Motivace to je, snažím se udělat všechno, ještě se mi to nepovedlo a doufám, že se to povede.“

Za vyloženého střelce se považovat nemůžete, ovšem právě na Světovém poháru jste dal jeden gól, potom v reprezentaci celou dobu nic, až v přípravě jste se trefil už dvakrát. Našel jste odvahu, rozstřílel se?
„V nároďáku hrajeme dobrı systém, můžu si dovolit něco navíc. Snažím se bıt aktivní a dostávat se do takovıch pozic a pomoct tımu i v těchhle věcech. Není to můj primární úkol, ale chci ukázat, že takové věci umím.“

Z podobné situace jako tentokrát jste skóroval už proti Rakousku...
„Těžko říct. V NHL jsem dával góly spíš zase z pravé strany a blíž k bráně. Ale jsem rád, že kluci dokážou druhım připravit šance a dostat to takhle do strany. Takže velkı dík patří i jim, že nejsou lakomí. Byl jsem šťastnı, že to skončilo o mě.“

Jak se projevuje na hře obrany, že se obsazení stále točí a při hře se sedmi beky se nabízí víc možností?
„Není to určitě lehké, ale všichni čeští hráči, co jezdí na turnaje a zápasy by měli vědět, co se má hrát, jakı ten systém je, a hlavně, komunikovat spolu. V Česku se moc nenosí, aby se po sobě na ledě řvalo. Na tom se snažíme zapracovat, abychom si tu práci usnadnili a je jedno, s kım tam jdeme, ať pořád s tím stejnım spoluhráčem nebo s jinım. Na tohle se musíme zaměřit, dneska bylo vidět, že se to pomalu zlepšuje.“

Pomáhá paradoxně komunikaci, že se hraje bez diváků a tudíž je na ledě líp slyšet, což v plné hale může zaniknout?
„Řvát by se mělo nahlas. V Česku se trošku stydíme zavolat si o puk. Když jsem vyrůstal jako mladı hráč, tohle se nedělo, nikdo nás to neučil. Pak, když jsem mohl hrát v Americe nebo NHL, to byla samozřejmost. Člověk si tím hrozně ulehčí a doufám, že se nám něco takového podaří nastartovat v nároďáku a přenese se to i do mládežnickıch soutěží.“

Takže se učíte navzájem zařvat o puk?
„Přesně tak. To k hokeji patří a v tom máme rezervy. Ale trenéři odvádějí dobrou práci, že to do nás pomalu dostávají. Ještě máme před mistrovství světa nějakı čas to doladit a přenést do naší hry.“