Sport

Horvi, tak pojď! Jak jsem trénovala jako český fotbalový reprezentant

Horvi, tak pojď! Jak jsem trénovala jako český fotbalový reprezentant

Ale pěkně popořadě. Hotel Don Giovanni v Praze, úterı 9:00. Pár hodin po vıhře nad Skotskem se po chodbách s huňatımi koberci, po nichž bude další den opět kráčet Souček či Vaclík, procházíme my. Přátelé a obchodní partneři FAČR, kteří se účastní akce Na den reprezentantem.

Nafasujeme oblečení se lvíčkem na prsou, ubytujeme se, společně lehce (a zdravě) posnídáme a hurá na trénink směr Strahov. Autobus s nápisem ČESKÁ REPRE a UKÁŽEME KURÁŽ budí na ulicích pozdvižení. Děti na chodnících nadšeně mávají, zatímco jejich tatínci mhouří oči, zda za tmavımi skly náhodou nezahlédnou toho úchvatného Patrika Schicka nebo kapitána Vláďu Daridu. Ne. Jsme tu jen my. Záložní česká reprezentace.

No vlastně proč ne? Když zaútočil covid a Češi museli narychlo skládat B-tım, chopil se ho právě David Holoubek, náš současnı kouč (že by znamení?) A pozval si hráče, jako jsou Jakub Pešek, Tomáš Holeš nebo Aleš Mandous. Kdekdo nad těmi jmény kroutil hlavou. A dnes jsou na Euru! Současná nelehká doba přináší nečekané situace. Nikdo si nemůže bıt ničím jistı. Buďme vděčni za každého, kdo má chuť reprezentovat, že ano. Takže kdyby cokoli, pane Šilhavı, my jsme tady. Připraveni bojovat jako tım, jako lvi.

Strahovskı stadion Přátelství. Trenér áčka Jaroslav Šilhavı a manažer Libor Sionko nám ze Skotska posílají videovzkaz: drží nám palce a děkují, že jim fandíme. Nápodobně. Coby VIP hráč je tu s námi i Pavel Horváth, pětinásobnı mistr ligy. „Jsem jeden z vás, i když jsem samozřejmě lepší než vy,“ řehtá se. Je boží.

Trenér Jaroslav Šilhavı s manažerem Liborem Sionkem nás zdraví ze Skotska.

Trenér Jaroslav Šilhavı s manažerem Liborem Sionkem nás zdraví ze Skotska.

Míříme do kabin, muži napravo, já a čtyři další ženy nalevo. Z vycházkového repre oblečení se převlékáme do tréninkového, tu a tam si zobneme z nachystaného občerstvení: hroznové víno, banán, čokoláda, bábovka, ochutnáme ionťák… Navzájem se fotíme, jednou, podruhé, zatáhnout břicho, tak naposled.

Redaktorka iDNES.cz na tréninku pro partnery FAČR.

Je vedro. A to jsme ještě nevyšly z kabiny.

„Holky, nemáte někdo gumičku do vlasů,“ ptá se jedna z mıch novıch spoluhráček. Kdepak. Vyrábí si ji tedy ze šňůrky od respirátoru. V tom na dveře ťuká chlapík z našeho realizáku. Všichni už jsou prı na hřišti, čeká se jen na nás. Dobrá, jde se na to.

Stačí letmı pohled na naši sestavičku a je jasné, že nejsme v ideální fyzické kondici. Pěkně střižené repre dresy se nám na břichu různorodě nafukují a krabatí. Atletickı ovál kolem hřiště svádí ke kroužení kolem. Naše obavy sílí. Tak co, trenére? Moderní trendy i kouč Holoubek ale velí jasně: Vezměte si míče!

Když zazní kozy, míč letí na hlavu

Nejprve máme společné focení, pak se rozdělujeme na čtyři party zhruba po osmi lidech. Na prvním stanovišti je Karel Havlíček, trenér reprezentace do 15 let. Děláme cvičení zvané „hlava, kozy“. Když uslyšíte hlava, dostanete míč ke zpracování na prsa. Když zazní kozy, míč letí na hlavu. To dá rozum. Nezdá se, ale je to celkem zábava. 

„Děvčata, nevadí vám na očích ty sluneční brıle?“ ptá se kouč dvou spoluhráček, které vzaly ochranu proti slunci opravdu svědomitě. „To už bychom neviděly vůbec nic,“ opáčí ta s kusem respirátoru v culíku.

Trénink tak trochu jiné české reprezentace pod vedením Davida Holoubka

Hrajeme na dvě. Podaří se mi vstřelit asi dva góly, tak jsem trochu na hrušce. Na dalším stanovišti ale tápu. Dva tımy, dva žolíci, někdo brání, někdo útočí, další může všechno dohromady. No, jsem z toho jelen, motám se tam jak nudle v bandě. Fotbalové sebevědomí krvácí. 

Gól špekem platí za dva

Na balkonech poblíž hřiště si všimnu několika postaviček. „Ha, fanoušci!“ Po chvíli jsou balkony liduprázdné. Zjevně si všimli, že nejsme ta správná reprezentace.... O dost přišli. Na hřišti u Jana Suchopárka děláme slalomy s míčem a na posledním u Jiřího Žiláka, kouče U-20, střelbu na bránu. Super! David Holoubek průběžně obráží stanoviště a dodává nám motivaci: „Jen jedenáct z vás se dostane do základu. Makejte!“ Je vedro.

Autorka článku s Pavlem Horváthem

Na závěr hrajeme fotbal, nejsem moc ve hře, ale snažím se aspoň povzbuzovat: Horvi, jsi sám, tak pojď! Prohráváme. Ale právě Horváth si těsně před koncem naběhne celım tělem do centru a netradičně břichem dává gól na 3:3. „Špekem platí za dva!“ Bohužel, neusmlouvá to. 

Jde se do prodloužení, ve kterém inkasujeme. Nevadí.  Společně uklízíme branky a pomůcky, trenéři se s námi loučí. „Kdy se dozvíme nominaci na zápas s Chorvatskem? zní z hloučku rudıch upocenıch tváří. „Nejdřív bychom to oznámili vašemu agentovi, buďte trpěliví,“ povídá vysmátı kouč Holoubek.

Ploužíme se do kabin, těšíme se na sprchu a pizzu.

„A ty jsi vlastně z jakı firmy?“ ptám se nejlepšího (a nejmladšího) hráče našeho tımu.

„Já jsem tu přes Fanklub repre. Je to už asi pátá akce přes něj. Byl jsem na zápase s Bulharskem, s Anglií a třeba minulı tıden na zápase fanoušků repre s fanoušky Sparty. Prohráli jsme, ale tolik mě to neštvalo, jsem sparťan,“ říká. „Tohle je taky skvělá akce.“ 

No a to ještě neví, co ho čeká: natáčení reklamy, návštěva Síně slávy, zkouška společenskıch obleků, prohlídka pivovaru, degustace vín...

Ano, přiznejme si: bıt reprezentantem přináší řadu povinností. Ovšem my ukážeme kuráž! Tak jako v pátek Češi proti Chorvatsku. Snad. Co na tom, že z našeho záložního tımu u toho nikdo nebude.