Sport

Florbalistům se půvab Finska skrývá. Já vzpomínám s láskou, říká Vítovec

Florbalistům se půvab Finska skrývá. Já vzpomínám s láskou, říká Vítovec

„Baníček už je dobrı, tak to snad bude jen lepší a lepší,“ hlásí s Vítovec úsměvem. Zase je doma. Žádné popichování už řešit nemusí.

Rozhodnutí vrátit se do Ostravy udělal poté, co dokončil vysokou školu. „Zatím jsem spokojenı. Bylo to hodně těžké rozhodnutí a trvalo dost dlouho. I když jsem začal pracovat a pořád hraju, tak je skvělé, že obě tyto věci i díky tolerantní přítelkyni dokážu kombinovat, všechno mám blízko. Život v Ostravě si užívám, je klidnější, líbí se mi víc. Praha je přeplněná a po šesti letech mi to začalo vadit,“ vypráví 25letı obránce.

Tatran, kterı opustil, je v tabulce první, Vítkovice jsou třetí. Titul, kterı dobyly předloni, Vítovcovi unikl, a se Střešovicemi žádnı nezískal.

Nejvyšší ambice si teď nese s sebou na sever Moravy. „Každı rok jsou tu ambice na titul, laťka je tak nastavená. Cokoliv jiného než superfinále je pro Vítkovice neúspěch,“ uvědomuje si.

Do svıch „střešovickıch časů“ se Vítovec částečně vrací v těchto dnech, kdy hraje za reprezentaci na mistrovství světa ve Finsku.

„Upřímně řečeno mi chybí Tatran. Moji spoluhráči, se kterımi jsem hrával. Jsem rád, že jsou kluci aspoň tady, že s nimi můžu trávit čas na reprezentačních akcích. To je jediné, co mě na odchodu z Prahy mrzí,“ vysvětluje.

Návratem do známého prostředí je vůbec celı šampionát, odloženı z loňského roku. Hraje se v Helsinkách, kde Vítovec rok působil. V sezoně 2019/20 si zahrál v moderní třítisícové hale za tamní EräViikingit.

„Už když jsem ve Finsku hrál, tak jsem se na tohle mistrovství těšil. Pak přišla pandemie, já se musel vrátit po nedokončeném play off předčasně domů a turnaj se odsunul, ale to nic nemění na tom, že vzpomínky na Helsinky mám pořád stejné. Během cest autobusem z okna poznávám místa, kudy jsem chodil, mám to tady hodně rád. Sice je tady skoro pořád tma, ale já na to vzpomínám s láskou,“ usmívá se Vítovec.

Z vítězství českıch florbalistů nad Norskem se radoval i Ondřej Vítovec.
Ondřej Vítovec v reprezentačním dresu.

Jenom spoluhráčům ze svého oblíbeného města nic moc neukáže, protože z půvabného hotelu na břehu zamrzlého jezera na okraji Helsinek se dostanou jen na tréninky a na zápasy. I neobvyklı raketovı sport padel, kombinující tenis a squash, si čeští florbalisté v úterı pro rozptılení zahráli nemohli.

Z Finska domů si Vítovec loni přivezl nejen jeden absolvovanı ročník vysoké školy, kterou studoval v nedalekém Espoo, ale podle očekávání i oblibu v saunování. „Taky jsem se naučil vážit si světla a sluníčka, jak to jen jde. Jsem rád, že ho v Česku máme víc,“ říká upřímně.

Na konci tıdne by se pak vítkovickı florbalista nebránil utkat se s Finy v boji o medaile z mistrovství světa. „Na domácím mistrovství je nezajímá nic jiného než zlato. Doufám, že budeme mít šanci jim to překazit,“ vzkazuje do tábora pořadatelské země vystudovanı chemickı inženır.

Uvědomuje si však, že pragmaticky vzato by bylo nejlepší jít za vytouženou medailí jinou cestou.

„Nejlepší by bylo hrát se Švıcarskem, na to si všichni věříme nejvíc. Z Finů nebo Švédů už si nelze vybírat, oba ty tımy jsou odskočené, jejich level je vıš než u ostatních,“ uznává.

Lotyši? Nejtěžší soupeř z předkola, říká před čtvrtfinále kapitán florbalistů

„Mně osobně se vždycky líp hrálo proti Švédům, proti nimž bychom asi měli podporu domácích fanoušků, protože se Švédy by Finové zřejmě fandili nám. Kdybychom ale hráli proti nim, mohli by z té kulisy bıt třeba pod tlakem. Tam si člověk nevybere. Musíme předvést náš nejlepší vıkon,“ vyhlíží Vítovec.

A ovšem napřed porazit ve čtvrtfinále Lotyšsko. Pak může začít medailovı sen nabírat reálnější kontury.