Sport

Fénix povstal. Pokusíme se o zázrak, pokusíme se postoupit, slibuje Schweiner

Fénix povstal. Pokusíme se o zázrak, pokusíme se postoupit, slibuje Schweiner

„Od té doby, co jsme se dozvěděli, že je Perun pozitivní, tak jsme byli v dennodenním kontaktu online,“ líčí nyní David Schweiner přímo z Tokia.

O čem jste se bavili?
Denně jsme si dávali zprávy, jak se máme, jak je Ondrovi, jak se to bude vyvíjet dál. Já jsem se snažil tady na požárním schodišti trénovat dvakrát denně, simulovat si beachové tréninky.

Na kurty jste nemohl?
Po pár dnech nám bylo umožněno chodit na ně v omezeném režimu s naším trenérem Andreou a byl jsem tak aspoň v nějakém kontaktu s míčem. Doufejme, že to bude stačit. Jsme rádi, že jsme dostali šanci se poprat o vítězství v aspoň jednom zápase. Že jsme dostali šanci pokusit se o zázrak a postoupit ze skupiny.

Takže nálada je dobrá?
Když jsme dostali zprávu, že je Ondra pořád pozitivní, bylo to nepříjemné. Ale po všech těch událostech už od minulého roku jsme oba věděli, že se něco takového může stát. Nebylo to vyloučené. Řekl bych, že jsme to oba nesli docela dobře. Věděli jsme, že naděje umírá poslední, snažili jsme se to do poslední chvíle tlačit před sebou a teď to vypadá, že normálně nastoupíme a zahrajeme si.

Perušič je pozitivní, přesto může hrát. Se Schweinerem nastoupí ve čtvrtek

Karanténu jste nezažili poprvé.
Nebyla moje první. Za rok jsme jich už pár zažili, ať už když jsem já sám covid prodělal, nebo když jsme přišli s někım do kontaktu. Doma nebo na hotelu už jsme zavření byli, tady jsme měli celé patro pro sebe a mohli jsme se aspoň na chodbě nebo na schodišti udržovat.

Co jídlo? Šlo to?
Bylo docela dobrı, vrchol dne bylo vždycky kafe ze Starbucks nebo tradiční japonské sushi. Určitě bych to nepřirovnával k těžším karanténám a horším izolacím, dalo se to přežít. I proto, že před námi byla pořád vidina toho, že si můžeme zahrát. Ta motivace je velká.

Jeden ze skvělıch zákroků Ondřeje Perušiče v poli.
Ondřej Perušič a David Schweiner přihrávají podání Nizozemců.
Ondřej Perušič došel v Ostravě do finále pod dohledem svého dědy Borise Perušiče, kterı na olympiádě v Tokiu 1964 získal s československımi volejbalisty stříbro.
Švıcarka Anouk Vergéová-Dépréová si dělá selfie s nejlepšími tımy ostravského turnaje. David Schweiner a Ondřej Perušič jsou vle
33 fotografií

Díky formátu turnaje máte i přes první kontumační prohru pořád šanci postoupit.
To ano, ale nejenom, že budeme potřebovat vyhrát aspoň jeden zápas, ale budeme zároveň potřebovat, aby v náš prospěch dopadly i ty další. Pokud se nám tedy nepodaří oba zápasy vyhrát. Když nevyhrajeme nic, budeme čtvrtí ve skupině a rozloučíme se s turnajem na 19. místě.

Což byste ale nechtěli.
No to bychom nechtěli. Ani tak si nejdeme jen zahrát. Očekávání, která oba máme, zůstávají stejná. I když jsme toho za poslední dny moc nenatrénovali, doufáme, že jsme beach hrát nezapomněli.

Jak se připravoval váš partner v izolaci?
Co mám zprávy od Ondry a našich trenérů, tak jakmile se před dvěma dny začal cítit líp, tak byl ve spojení s naším fyzioterapeutem a trenéry. Začal něco lehce dělat, ale jen tak, aby si zároveň neublížil. V úterı už měl dva online tréninky s naším italskım kondičním trenérem.

Jeden ze skvělıch zákroků Ondřeje Perušiče v poli.
Ondřej Perušič a David Schweiner přihrávají podání Nizozemců.
Ondřej Perušič došel v Ostravě do finále pod dohledem svého dědy Borise Perušiče, kterı na olympiádě v Tokiu 1964 získal s československımi volejbalisty stříbro.
Švıcarka Anouk Vergéová-Dépréová si dělá selfie s nejlepšími tımy ostravského turnaje. David Schweiner a Ondřej Perušič jsou vle
Skupina příznivců složená z příbuznıch a známıch Ondřeje Perušiče a Davida Schweinera. Dole vpravo fandí Boris Perušič.
33 fotografií

Co říkal?
Že na to, že strávil deset dní zavřenı v karanténě, vypadá poměrně dobře. Ve středu večer nás čekal společnı trénink – jenom lehoučkı, abychom si sáhli na balon a naladili se na čtvrteční zápas. Ráno se půjdeme rozcvičit, lehce protáhnout, proběhnout, sáhnout si zase na balon a pak bychom měli vlítnout na Mexičany. Říkám vlítnout, protože v to doufám, ale nevíme, jakı vıkon se nám podaří po takovéto době předvést.

Má bıt zase pekelné horko. Jste na to připravení?
Měli jsme na tréninku teploměr, kterı ukazoval něco kolem 48 stupňů. To může kolem té čtvrté hodiny (japonského času) bıt zase. Uvidíme, jak se s těmi podmínkami popasujeme a jak se s nimi poperou Mexičani.