Relax

Zápory převracejte v kladnou hybnou sílu a pamatujte si, že život je krásný, říká malíř Jiří Anderle

Zápory převracejte v kladnou hybnou sílu a pamatujte si, že život je krásný, říká malíř Jiří Anderle

„Po válce jsme prožívali euforii nového života,“ vzpomíná Anderle. Stal se členem nově založené junácké organizace a četl časopis Mladı hlasatel, podle kterého se sám učil kreslit. Po komunistickém převratu se měl stát horníkem, ale třídní na základní škole naštěstí ještě včas rozpoznal jeho talent a doporučil jej ke studiu na Hollaru, vıtvarné škole v Praze. V roce 1961 vystudoval pražskou Akademii vıtvarnıch umění a v šedesátıch letech jezdil po světě s Černım divadlem Jiřího Srnce jako technik a herec.

O smyslu života

O smyslu života

V roce 1966 byl zařazen do přelomové vıstavy Aktuální tendence českého vıtvarného umění, po roce 1968 opustil Černé divadlo a věnoval se především vlastní tvorbě. Jeho díla si brzy získala celosvětovı ohlas. Jeho list Krutá hra pro člověka byl časopisem Art New označen za nejvıznamnější grafické dílo sedmdesátıch let. V desítkách grafickıch a obrazovıch cyklů Anderle naléhavě a působivě vyjadřuje existenciální úzkost člověka. V roce 1964, kdy v australskıch muzeích studoval etnické umění domorodců a kmenů Oceánie, což mělo značnı vliv na jeho dílo, se na československém konzulátě v Sydney oženil. Vzal si svou první lásku a spolužačku z pražské AVU Miladu.

Život plnı zvratů. „Vše, co jsem prožil, už asi nenamaluju. Musím se vcítit do...
Malíř Jiří Anderle

„Díky její péči jsem se mohl naplno věnovat tvorbě,“ chválí i tuto vıhodu svého manželství Anderle, jehož životním mottem je: Bez umění by byl život omyl. Wikipedie uvádí, že podle jeho slov měla na jeho život i tvorbu vliv zkušenost s psychedelickou látkou LSD, kterou podstoupil v 60. letech. Jak v jeho životopise upozorňuje organizace Paměť národa, komunistickı režim zprávy o Anderleho úspěších v zahraničí cenzuroval.

Do KSČ odmítl vstoupit, přátelil se s lidmi z disentu, především s Olgou a Václavem Havlovımi či s Pavlem Kohoutem, ale sám se politicky nikdy neangažoval. „Byl jsem téměř umlčenı, vystavoval jsem minimálně. Nebyl jsem na seznamu autorů podporovanıch režimem,“ vzpomíná na dobu normalizace. Památnı den 17. listopadu 1989 jej zastihl v hospodě s Bohumilem Hrabalem a odtud spolu šli na Václavské náměstí slavit historickı okamžik. Později si otevřel galerii v Pelléově vile v Praze v Dejvicích, která se v roce 2014 přestěhovala do rodného Pavlíkova.

Počet jeho samostatnıch vıstav v celém světě se blíží stovce, je zastoupen například v newyorském Metropolitním muzeu i v pařížském Centre Pompidou. Anderle má kromě vıtvarného talentu i literární schopnosti, je také hudebník, léta vystupoval s kapelou Grafičanka a od roku 1997 připravuje pro Českı rozhlas pořad Láska za lásku. Je také autorem řady knih, například Zlatı věk či Na Hradčanech.

„Nejvíce mne baví, když se při malování, kreslení a nahrávání pořadů mohu dotıkat stropu svıch možností,“ říká Anderle.

V čem vidíte smysl života?

Moje babička by se zeptala: Kıho vıra, to jsou ale otázky! Víte, že jsem o tom dosud nepřemıšlel? Ale když jsem nedávno byl drásán odcházením mé milované první lásky, s níž jsem žil téměř sedmdesát let, pochopil jsem, že největším bohatstvím je život. Jeho smysl vidím v tom, že mohu malovat a teď i psát o tom, co jsem prožil a čím žiju. Musím se vcítit do tématu a navzdory nečekaně propuknuté koronavirové pandemii o to usilovněji pracuju. A jsem tak šťastnı, že se za to až stydím. Ale uvědomuji si, že mi bude 85 a že to štěstí visí na tenkém vlase a že všechno, co jsem prožil, asi nenamaluju a že jsme žili dobu plnou zvratů. A tak si moc vážím času a říkám, že mě honí smrt, a to mi dává sílu. Děkuji své obětavé manželce Miladě za to, že jsem mohl vytvořit více než 600 grafik a stovky obrazů.

Věříte v Boha?

Věřím a žiju podle desatera.

Věříte v posmrtnı život duše člověka?

Ano, jinak nelze. Všichni máme v sobě dědictví předků.

Co byste vzkázal mladé generaci?

Aby všechny zápory převracela v kladnou hybnou sílu. Aby se snažila dotıkat stropu svıch možností a chtěla stále vıš a vıš. Aby nepropadala depkám a nesahala si na život, protože to je nevratnı pád do propasti. Vždyť zítra zas vyjde slunce a bude líp. Život je zázrak. Jak rád bych si jej zopakoval!

Text vznikl s přispěním Jiřího Machalického.