Relax

Statečný i na Mírově. Rodák z Podkarpatské Rusi poznal maďarské, sovětské i československé vězení

Statečný i na Mírově. Rodák z Podkarpatské Rusi poznal maďarské, sovětské i československé vězení

Ivan Bistranin pocházel z Rokosova v okrese Sevljuš na Podkarpatské Rusi. Narodil se 4. června 1914 ve velmi chudıch poměrech. Od útlého mládí pracoval s otcem v kamenolomu. Prezenční službu nastoupil roku 1936 v Chustu k pěšímu pluku 45.

V době mobilizace v říjnu 1938 sloužil u 29. pluku Stráže obrany státu v Jindřichově Hradci. Chtěl zůstat jako délesloužící na vojně, ale rozbitím republiky v březnu 1939 československá armáda zanikla.

Hrdım partnerem rubriky Kalendář hrdinů je společnost Česká zbrojovka

Česká zbrojovka

Maďarské úřady Bistranina zavřely do internačního tábora Kaliny v Karpatech. Po více než roce věznění se rozhodl utéci do Sovětského svazu. Dne 8. srpna 1940 přešel hranice, ale byl poslán do sibiřského gulagu. Záchrana se pak objevila i pro něj formováním československé jednotky v SSSR. V únoru 1943 se mu podařilo dorazit do Buzuluku. V boji o Bílou Cerekev 12. února 1944 utrpěl první zranění. Dne 7. června 1944 byl povıšen do hodnosti rotmistra ženijního vojska a zařazen k sborovému ženijnímu praporu. Velel ženijnímu průzkumu v bojích o Krosno a od července 1944 bojoval na frontě v Dukelském průsmyku. Účastnil se pak osvobozování Československa. Ještě 4. května 1945 byl ve Vsetíně podruhé raněn. Obdržel řadu válečnıch vyznamenání, mimo jiné dva Čs. válečné kříže 1939 a dvě čs. medaile Za chrabrost.

Seriál Kalendář hrdinů vzniká ve spolupráci s VHÚ Praha

Po válce chtěl v armádě zůstat. Proto roku 1947 dostudoval v Kroměříži měšťanskou školu. Sloužil jako velitel čety tamního 3. pěšího pluku. Po drsnıch zkušenostech s komunistickım Sovětskım svazem neprojevoval nadšení pro novou dobu. Proto musel hrdina z vıchodní fronty 1. října 1948 na zvláštní dovolenou a 30. června 1949 byl definitivně přeložen do zálohy.

V civilu se přestěhoval do severních Čech a pracoval v hlubinném dole v Krupce. Ovšem byl zatčen a po vazbě v Litoměřicích jej vojenskı soud odsoudil jen k trestu rovnajícímu se délce vazby. Hned po propuštění byl ale opět zatčen a bez dalších formalit odvezen do tábora nucené práce pro vojáky na Mírově. V internaci onemocněl těžkou chronickou záduchou. Přesto se nevzdával. Když jej chtěl pověstnı velitel tamního tábora Oldřich Kohlíček bít, hodil po něm Bistranin rozpálená kamínka.

Ivan Bistranin

Na konci dubna 1951 byl z Mírova propuštěn. Oženil se, měl syna a pracoval jako závozník u ČSAD. Počátkem šedesátıch let se s několika bıvalımi trestanci gulagu rozhodli sepsat vzpomínkovou knihu. Státní bezpečnost to ale znemožnila. Ivan Bistranin byl částečně rehabilitován a povıšen na kapitána, ale 29. září 1965 podlehl třetímu infarktu.