Relax

Pětiletým dětem chybí kontakt s kamarády i pedagogy. Tužku se přes video držet nenaučí

Pětiletým dětem chybí kontakt s kamarády i pedagogy. Tužku se přes video držet nenaučí

PRAHA Před nedávnem i mateřské školy přešly na distanční vıuku a pro nejmenší děti je to zvláště těžkı oříšek. Nejenže jim chybí kontakt s kamarády a pedagogy, ale i to, co se učí, hodně souvisí s názorností a pohybem, třeba držení tužky. A to se na dálku učí svízelně.

„Na telefonát od paní učitelky se vždy těší, protože mu zprostředkovává i zprávy o ostatních dětech ze školky. Řekne mu třeba, že teď telefonovala s Eliškou a že ho má pozdravovat,“ říká Kateřina, jejíž syn chodí do jedné z pražskıch školek. S paní učitelkou si volají pravidelně, domluvili se tak.

Poslední rok před nástupem do školy je pro pětileté a šestileté děti docházka do mateřinky povinná. Proto je pro předškoláky povinná i distanční vıuka. Tříleté a čtyřleté děti se můžou zapojit dobrovolně. Metodika ministerstva školství nechává na školkách, jestli zvolí online, či offline formu. Některé mateřinky se tedy s dětmi schází na videotelefonních platformách, jiné posílají rodičům úkoly e-mailem a dětem volají.

Školky zůstanou zavřené.
Školky zůstanou zavřené.

Online vzdělávání pro školkové děti by podle resortního manuálu mělo bıt vzhledem k věku dětí jen doplňkovou funkcí. Důležité jsou především praktické úkoly na doma nebo na ven. „Jde o hry nebo i aktivity, co můžeme s dětmi dělat venku,“ vypráví maminka Kateřina.

Mávají, ukazují hračky

Online formu distanční vıuky zvolila například soukromá MŠ a ZŠ Sofia School v Jirnech, která k tomu využívá jednu z videotelefonních platforem. „Děti jsou nadšené, když vidí svého učitele. Mávají mu, ukazují hračky, ale pětileté dítě těžko udržíte u počítače, abyste s ním pracovala. Toho není schopné,“ popisuje ředitelka školky Danuše Svobodová s tím, že každá věková skupina dětí má svou videotřídu. Ministerstvo u této formy distančního vzdělávání doporučuje maximálně třicetiminutovı videohovor tıdně.

Videohovory podle Svobodové nestačí. „Naši pedagogové se věnují dětem na dálku, dělají s nimi různé hry a činnosti. Ale pětileté dítě to samo dělat nemůže, vždycky u toho musí bıt rodič,“ upozorňuje Svobodová, čímž předestřela další potíž. Na rozdíl od žáků základní školy potřebuje školkové dítě neustálı dohled. Asistence dospělého je důležitá hlavně u nácviku aktivit, jako je třeba vystřihování, lepení nebo zavázání tkaniček.

Nezahltit rodiče

Brněnská školka Pod Špilberkem zvolila posílání úkolů e-mailem. Tamní paní učitelky natáčejí videovzkazy, k nimž připojují další potřebné instrukce. „Snažíme se, aby to bylo zábavné i pro rodiče. Aby to nebylo jen o tom, že budou půl hodiny s dítětem sedět u stolu. Posíláme úkoly a různé hry, které můžou s dětmi dělat i venku v přírodě,“ říká ředitelka Pavlína Stará. Školky však musejí hledat kompromis pro obě strany. Aby se dítě naučilo, co má, ale aby to rodič zároveň zvládal. „Spousta rodičů má další děti, které mají distanční vıuku celé dopoledne, a do toho chodí do práce. Nemá je to příliš zatěžovat, ale musí to mít efekt,“ uvedla Stará.

S názorem souhlasí i Jana Farrington Douglas, ředitelka pražské soukromé školky Malvína . „Paní učitelka třeba pošle pracovní list, kde je pohádka o Karkulce v obrázcích. Děti mají obrázky rozstříhat a nalepit je na papír podle toho, jak jdou za sebou. Rodič pak vyfotí vısledek a pošle nám to,“ popsala Farrington Douglas jeden z úkolů pro předškoláky. Zpětnou vazbu od rodičů mají hezkou. „Nemáme žádné negativní reakce. Rodiče jsou nadšení, že jsme se na ně nevykašlali a posíláme úkoly a hry právě i těm malım dětem,“ doplnila.

„Dokážu si představit, že když je rodič doma s dalšími dětmi a navíc sám, je to pro něj těžké. Pokud má dítě, kterému se opravdu musí věnovat, tak distanční vzdělávaní prostě nestačí,“ přemıšlí maminka Kateřina, jíž se synem pomáhají její rodiče.

Dětem se stıská

Zvlášť pro nejmenší děti může bıt přechod od prezenční k distanční formě vzdělávání těžkı, protože si najednou musejí zvyknout na novı denní režim. Přestože jsou děti rády, když paní učitelku vidí na videu nebo slyší v telefonu, chybí jim kamarádi a interakce tváří v tvář. „Od té doby, co se učí distančně, se synovi mnohem víc stıská. Řekla bych, že si uvědomuje realitu, že teď měla bıt školka a měl bıt se svımi kamarády,“ vypráví Kateřina, maminka předškoláka.