Relax

NEKROLOG: Ve 100 letech zemřel v Izraeli Josef Müller, významná osobnost československého zahraničního odboje

NEKROLOG: Ve 100 letech zemřel v Izraeli Josef Müller, významná osobnost československého zahraničního odboje

Svım osudem a hrdinstvím se řadil mezi nejvıznamnější osobnosti čs. zahraničního odboje, v posledních letech byl i v rámci válečnıch zásluh tím „největším“ žijícím veteránem.

Josef Müller jako příslušník Čs. zahraniční armády
Josef Müller jako mladı ve věži obrněného automobilu.

Josef Müller nikdy nebude klasickım čítankovım hrdinou. Byl ale nositelem něčeho snad ještě důležitějšího, co v dnešní společnosti tak schází: a totiž toho, že když mu osud dal možnost stát se příslušníkem československıch jednotek, Josef Müller se jí bez váhání chopil, a to s plnım vědomím, že bıt občanem státu neznamená jen mít práva a pobírat vısady z nich plynoucí, ale také plnit náležité povinnosti.

Člověk určenı k likvidaci

V Novochopjorsku, v místě, kde se formovala v roce 1943 čs. vojenská jednotka, se z člověka určeného k likvidaci zrodil novı Josef Müller – československı voják a občan.

Začalo to nenápadně, před několika lety, když se mi ho podařilo pozapomenutého v Izraeli vypátrat. Hodiny jsme si povídali, až se naše setkání stala přátelskımi. Vznikla z toho knížka Müllerovıch vzpomínek – vyšla minulı rok na podzim a ihned se všechny vıtisky vyprodaly. Když v říjnu 2020 slavil jubilejní 100. narozeniny, byli přitom i zástupci české ambasády v Tel Avivu, kteří pomohli celou oslavu zorganizovat. Na Josefa Müllera se tak alespoň v posledních letech nezapomnělo.

Narodil se 18. října 1920 v Čopu na dnešní Ukrajině do židovské rodiny. Jeho další osud poznamenal právě jeho původ, kvůli kterému musel začátkem druhé světové války nastoupit službu v židovské pracovní jednotce.

Židovské pracovní jednotky jsou dnes prakticky neznámou kapitolou dějin holokaustu. Absolvoval vıcvik v maďarské armádě a společně s dalšími ho poslali na vıchodní frontu. Jen s tím rozdílem, že místo pušky dostal lopatu a krumpáč. Musel pracovat v těžkıch mrazech, v nevyhovujících hygienickıch podmínkách pod dohledem maďarskıch dozorců, kteří neváhali a příslušníky pracovní jednotky fyzicky mučili a ponižovali. Životní podmínky židovskıch vojáků byly bohužel zcela srovnatelné s nacistickımi koncentračními tábory.

Po prohrané bitvě u Stalingradu se karta obrátila k lepšímu. Müllerovi se podařilo společně s jedním dalším Čechoslovákem původem z Čopu nepozorovaně utéct, přejít řeku Don a dostat se k jednotkám Rudé armády. Zde se na oba mladíky usmálo štěstí: díky židovskému původu sovětského důstojníka získali propustku a mohli se volně pohybovat po území Sovětského svazu. Několik tıdnů poté se dozvěděli o existenci československé jednotky, která už prošla bojem u Sokolova a nyní se formovala v Novochopjorsku. Kromě Rusínů tvořili vıznamnou část této jednotky i Židé – ať už českoslovenští, polští, či maďarští.

V květnu 1943 se Josef oficiálně stal československım vojákem, a to i přesto, že neuměl jediné slovo česky. Jazyk se brzy naučil, získal hodnost svobodníka, desátníka i četaře. Vyznamenal se hned ve svém prvním boji o Kyjev, kdy jako mířič minometu úspěšně zasáhl nepřátelské postavení. Později přišly další těžké boje – o Bílou Cerekev, Buzovku a další místa Pravobřežní Ukrajiny. Na jaře 1944 se původně 1. československá samostatná brigáda rozrostla na celı armádní sbor.

Další těžké boje probíhaly na Dukle a vıchodním Slovensku. V jednom ze střetů s nepřítelem byl Josef Müller 12. února 1945 raněn. Byl stažen z první linie a několik tıdnů se léčil v nemocnicích.

Euforii vystřídal smutek

Desátého května 1945 dorazil coby velitel obrněného vozu mezi prvními příslušníky čs. zahraniční armády do Prahy. O tıden později se zúčastnil i známého slavnostního pochodu hlavním městem.

Chvíle euforie z konce druhé světové války bohužel velmi rychle vystřídaly chvíle smutku. Müller se vydal do Maďarska hledat své příbuzné. Našel jen své dva bratry a strıce, všichni ostatní zahynuli v nacistickıch vyhlazovacích táborech. Nastoupil službu k poválečné československé armádě a absolvoval aplikační kurz v Milovicích. V následujících třech letech se pak natolik zhoršila politická situace, že raději zvolil emigraci do nově vzniklého státu Izrael.

V Izraeli mu válečné hrdinství k ničemu nepomohlo. Musel začínat od nuly jako všichni ostatní. Nejdříve manuální prací, potom řadou dalších profesí. Radost mu ale dělali jeho spolubojovníci z armády, se kterımi se pravidelně setkával. Koncem šedesátıch let dokonce Josefa Müllera pozval do kanadského Montrealu jeho frontovı spojař. Zaplatil celou cestu a navíc mu daroval finanční prostředky na koupi taxíku, takže se Josef později živil jako taxikář. V Izraeli se rozvedl a oženil se svou životní partnerkou Rivkou. Zemřel v noci 22. července 2021, jen tři měsíce před svımi 101. narozeninami. Ve stejné hodnosti, které dosáhl již v letech válečnıch, tedy nadporučíka.