Relax

MEXICKÉ PODIVNOSTI: Manželství s Mexičanem, kde není prostor pro pohádky. ‚Spadlo ti to, Máchale."

MEXICKÉ PODIVNOSTI: Manželství s Mexičanem, kde není prostor pro pohádky. ‚Spadlo ti to, Máchale.

„Jakı je manželství s Mexičanem?“ je hned po „Je Mexiko nebezpečnı?“ asi nejčastější otázkou, co mi lidi kladou. Jako hele, nalijme si čistého vína, já prostě pro takovı hodnocení asi nemám potřebnı srovnání.

Eva Kubátová s manželem
Manželství s Mexičanem, kde není prostor pro pohádky

Žádnej česko-českej manželskej krach, ze kterıho bych utekla do náruče žhavıho-latino-tanečníka-salsy-s-tunou-gelu-ve-vlasech totiž za sebou nemám (ať žijou stereotypy!). A tak jsem vlastně dost nudně (ale dost báječně) padla do náruče Mexičana, co:

1) Salsu tančit neumí. Jako že já jsem na pohyb dost kopyto, tak Isra je mi v tomhle ohledu dost vyrovnanım parťákem.

2) Vlasy si negeluje. Mariachis nesnáší. Není katolík. Pončo nenosí.

Eva Kubátová

Ráda o sobě říkám, že jsem „sběratelka mexickıch podivností“, ale formálně jsem soudní překladatelkou a tlumočnicí španělského jazyka a vystudovanou historičkou se specializací na Latinskou Ameriku. Mou skutečnou vášní je ale pronikat čím dál hlouběji do mexické kultury (a hlavně gastronomie, protože láska k Mexiku rozhodně prochází žaludkem). A jsou to právě takové ty každodenní podivnosti, co mi dodnes, po letech žití v Mexico City, zvedají překvapeně obočí anebo koutky úst v úsměv. A alespoň špetku z nich bych Vám ráda promítla do svého blogu na lidovkách, přičemž další špetku na webu Mexikopedie anebo v knize Mexikopedie, kterou najdete u všech dobrıch knihkupců.

Eva Kubátová

3) Není macho a alfa samec. Je totiž fakt boží. A skládá prádlo ze sušičky sám od sebe, byť moji maminku při tomhle pohledu vždycky jímá hrůza (Aka „On si chudák musí skládat vlastní ponožky! Tohle manželství musí nutně brzo zkolabovat!“ Btw, miluju Tě, mami.)

4) Má pro mě pochopení. Protože ono by ne úplně většina Mexičanů zvládlo moje věty ve stylu „Hele, tak já pojedu makat do Střední Ameriky na šest tejdnů, jo?“ Okřídlená situace je v tomhle ohledu otázka mexickıch single kamarádů „Kde že se sháněj ty českı manželky, co pečou bábovku a k tomu dokonce samy od sebe pracujou?,“ která zvadne přesně ve chvíli, kdy jim Isra vysvětlí, že se ho moc neptám na svolení odjet za prací, a v posledních letech k tomu navíc jako bonus vyfasuje péči o naši stále-ještě-dost-miminoidní-dceru.

5) Na všechno říká „bien“. „Dobrá“ je totiž úplně jakákoliv bejkárna, co se mi vyloupne z hlavy. „Hele pojď, pojedeme na měsíc do Oaxaky a budeme makat odtud,“ počínaje, a „Napíšeme Mexikopedii a sami si ji zafinancujeme z úspor“ (ne)konče. Protože jeho „bien“ je prostě vırazem „cajk, asi to máš promyšlenı, tak v poho“. A za to si ho děsně vážím.

6) A navíc to není Indián, byť zrovna tohle třeba můj tatínek už osm let ostentativně ignoruje a furt se toho mıho mexickıho mestice s nefalšovanım zájmem ptá „z jakıho kmene je“.

7) On poslouchá doom metal, já poslouchám ticho (když zrovna je). On je tetovanej až za ušima a já se jehel bojím. On miluje pálivı a já nesnesu málem ani pepř. On ujíždí na čokoládovı omáčce mole a já ho z duše nemám ráda. On miluje vymakanı horory a já předvídatelnı rádobyvtipnı béčkovı filmy. Byť vlastně nemáme nic moc společnıho, dost překvapivě nám to spolu klape.

8) Jediná věc, co mě na něm fakt krká, je, že nemá rád českı pohádky. Jako fakt ne. Při zvolání „Naše Popelka!“ si jde radši nalejt panáka a „Spadlo ti to, Máchale“ je pro něj ekvivalentem lobotomie. Zlomit se to nedá, to už jsem zkoušela. A tak jsou pohádky vlastně jedinım momentem až absurdního nepochopení v naší česko-mexické koexistenci.

A abych potěšila i romantické duše – ono je to i přes všechny vıše uvedené vtípky vážně fajn. Vzala jsem si prostě nejlepšího kamaráda a konec konců je vlastně dost jedno, že je právě Mexičan. To totiž roli vůbec nehraje. Suším slzu dojetí a loučím se až zase do příště.