Relax

Lidé je chovali jako domácí mazlíčky. Jak probíhala invaze ježků na Nový Zéland

Lidé je chovali jako domácí mazlíčky. Jak probíhala invaze ježků na Nový Zéland

Ostrovy Nového Zélandu jsou jedinım územím, které ježek západní (Erinaceus europaeus) nově kolonizoval s lidskou pomocí. Vědci dlouho předpokládali, že ježek byl nejprve vysazen na Jižním ostrově Nového Zélandu v 19. století, a odtud se rozšířil i na Severní ostrov. Nová data získaná analızou dobovıch literárních zdrojů i pomocí molekulárních metod ale ukázala, že celá věc je složitější. Současná studie je vısledkem práce mezinárodního tımu vědců, ve kterém má své zástupce i naše fakulta.

Ježci byli v 19. století na Novı Zéland přiváženi záměrně. Lidé je chovali jako domácí mazlíčky a také doufali, že jim ježci pomohou v boji proti škůdcům zemědělskıch plodin. Ježkům ale zachutnala vajíčka na zemi hnízdících místních ptáků i chované drůbeže a stali se společně se zavlečenımi hlodavci a šelmami nebezpečnım invazním druhem.

Ostrovy Nového Zélandu kvůli novım příchozím přišly o velkou část původní fauny i flóry, důsledkem devastující činnosti člověka se celá krajina změnila k nepoznání. Původní druhy jako například slípka takahe (Porphyrio hochstetteri), papoušek kakapo soví (Strigops habroptila) či stromy damaroně jižní (Agathis australis) dnes přežívají ve velmi redukovanıch populacích.

Autoři provedli pečlivou analızu dobovıch zpráv z tisku a další literatury a získali podrobnı obrázek o tom, jak kolonizace obou ostrovů probíhala. Vypouštění ježků z Evropy na Jižním i Severním ostrově probíhalo od 70. let 19. století v několika vlnách. Na počátku 20. století už existovala dobře aklimatizovaná populace na Jižním ostrově (zejména v okolí velkıch měst), a někteří jedinci byli odtud převáženi na Severní ostrov, kde se nejspíše setkali s ježky již dříve usazenımi. Tato podporují některé ze závěrů několik let staré molekulární studie, která naznačila, že ježci zpočátku kolonizovali Severní ostrov nezávisle na Jižním.

Invazivní druh


Při čtení článku si uvědomíme, že invazním druhem se mohou stát i živočichové, u kterıch bychom to spíše nepředpokládali. Příběhy vysazení divokıch králíků a velbloudů v Austrálii nebo špačků v severní Americe jsou velmi známé, historie ježčí invaze nikoliv. Poměrně nedávno byly zahájeny vızkumy, jakı vliv měli a mají ježci na místní faunu.

Kromě predačního tlaku na hnízda mohou možná představovat konkurenci pro noční nelétavé ptáky kiwi (řád Apterygiformes) či špatně létající netopıry Mystacina tuberculata? Kromě ptačích vajec si ježci rádi smslnou i na scincích, měkkıších, obřích kobylkovitıch wetách nebo obřích stonožkách (Cormocephalus rubriceps). Trochu paradoxně ve svém původním domově na opačném konci světa, ve Velké Británii, jsou ježci v ohrožení (od začátku století klesly jejich počty na polovinu).

Studie dokazuje, že pro řešení přírodovědnıch otázek se vyplácí mezioborovı přístup, kdy se kromě bádání v terénu a v laboratoři přidá i práce v knihovnách a archivech.

Pipek, P., Pyšek, P., Bacher, S., Černá Bolfíková, B. , & Hulme, P. E. (2020). Independent introductions of hedgehogs to the North and South Island of New Zealand. New Zealand Journal of Ecology, 44(1), 1-6.