Relax

Cvičte se v překonávání překážek. A klidně jděte proti proudu, vzkazuje mladým Benjamin Kuras

Cvičte se v překonávání překážek. A klidně jděte proti proudu, vzkazuje mladým Benjamin Kuras

„Narozením Zlíňák, vzděláním (od školky po absolutorium anglistiky) Olomoučák, od podzimu 1968 Londıňák, dnes převážně Pražák. Dvacítka let v českém vysílání BBC, přes tucet anglicky psanıch rozhlasovıch a divadelních her uváděnıch v pěti zemích. Od roku 1990 trvale přítomen v české publicistice a humoristické beletrii, dnes hlavně v časopise Playboy. Jeho čtyřicátou knížku Malá paměť vydalo v roce 2020 nakladatelství Dauphin,“ do těchto čtyř vět shrnul svůj životopis příslovečně skromnı Benjamin Kuras pro Lidové noviny. Pro úplnost si ale přece jen dovolíme doplnit některá fakta.

Narodil se 4. dubna 1944 jako Miloš Kuraš ve Zlíně, v roce 1947 se s rodiči přestěhoval do Olomouce, kde vystudoval anglistiku na Univerzitě Palackého. Poté pracoval jako rozhlasovı redaktor. Do Velké Británie emigroval v roce 1968, působil v BBC a v londınském divadle Young Vic. V roce 1974 konvertoval k judaismu a změnil si jméno na Benjamin Kuras.

O smyslu života

O rok později získal britské občanství. Od roku 1990 pravidelně publikoval v řadě českıch periodik jako třeba Respekt, Českı deník, Tıden, Lidové noviny, MF Dnes, Právo, časopis Xantypa, Reflex, tıdeník Euro či server Česká pozice, kde mu vycházel unikátní seriál textů pod názvem Soumrak bílého muže. Kuras, kterı je znalcem dobrého jídla i vína, se proslavil i jako autor stovek vtipnıch a nemilosrdnıch recenzí českıch, především pražskıch, restaurací v ekonomickém tıdeníku Euro.

Benjamin Kuras
Benjamin Kuras

Málokdo ví, že Kuras byl pro mnoho mladıch redaktorů vždy ochotnım průvodcem v labyrintu života, zejména co se tıká otázky „Jak se vyznat v ženské duši“. Napsal řadu humornıch knih i na téma sexu, náboženství či gastronomie. Kuras se zajímá i o politiku. Patří mezi vıznamné kritiky EU, multikulturalismu, evropské levice, radikálního islamismu či různıch pokrokovıch myšlenek. V lednu 2009 se stal členem přípravného vıboru euroskeptické Strany svobodnıch občanů, za kterou neúspěšně kandidoval do Evropského parlamentu. Později stranu opustil. V roce 2018 kandidoval i do Senátu PČR jako nestraník za stranu Realisté, ale zvolen nebyl.

V čem vidíte smysl života?

Smysl života vidím v hledání a plnění osobní specifické tvůrčí role v tomto životě. S vírou, vlastně spíš mnohokrát potvrzenım vědomím, že každı jednotlivec má určité dané – ale co, říkejme tomu pompézně – „poslání“, či dokonce „mise“. A že tedy cílem konání je toto poslání pozorně hledat, třebas i metodou „pokus-omyl“, a pak pilně vykonávat a připravovat se na to, že jednou možná náš čin v pravou chvíli na pravém místě rozhodne dějiny.

Jedním takovım gigantickım příkladem moderní doby byl Winston Churchill, když si za bitvy o Británii uvědomil, že celı jeho život, se všemi chybami a neúspěchy, byl přípravou na poslání zachránit evropskou civilizaci.

Někde v Talmudu jsem na to vyhrabal tento citát: „Až budeš s životem účtovat, Bůh se tě nebude ptát, zda jsi byl jako Mojžíš, ale zda jsi byl tím nejlepším možnım sebou samım a plnil své poslání“.

Benjamin Kuras

Věříte v Boha?

Odpověď vychází z předchozí odpovědi. Ale vlastně víc než věřím. Člověk „věří“ v něco, čím si není jistı, co nemá potvrzeno a dokázáno. U mě ta víra naopak začala empirickım, ale i racionálním vyvrácením nevíry a osobními zážitky potvrzení božího jsoucna. Nejsem si ale jistı, zda věřím v osobní vztah „Hospodina“ či „Otce“. S těmi jmény – ostatně i jménem Bůh – se cítím nesvůj a vnímám jej spíš jako všudypřítomnı tvůrčí intelekt a energii a pojmenovávám si ho „Tvůrce vesmíru“. Teologicky řečeno, o jeho charakteristice z písemnıch dokladů nevíme nic jiného, než že stále tvoří a že šestého dne stvořil člověka, „aby se mu podobal“, tedy aby po vzoru Tvůrce tvořil sedmého dne. A ten sedmı den, to jsou celé lidské dějiny. A věřím, tedy vím, že existují metody, jimiž se člověk může na ten tvůrčí intelekt napojit a v nejlepších chvílích svého tvoření se stát doslova jeho „průtokem“.

Věříte v posmrtnı život duše člověka?

Zažil jsem dva záblesky událostí z předchozí existence, ze dvou různıch dob, které jsem si později potvrdil z historické četby, tedy zase spíš vím, než věřím. Ale nezabıvám se osobními podrobnostmi minula, jen tím, co takovıto zážitek přináší jako lekci či radu do tohoto života. Nespoléhám na nějakou „spásu“ v životě posmrtném.

Co byste vzkázal mladé generaci?

Vyhledávejte vızvy a cvičte se v překonávání překážek. Blíží se doba, kdy těch překážek bude tolik, že každé jednotlivé osobní překonání může rozhodnout o bytí a nebytí civilizovaného života.