Relax

ČERNODRINSKÁ: Ztvrdlé paty, vysoké zdi a víno brčkem. Jak bude vypadat randění teď?

ČERNODRINSKÁ: Ztvrdlé paty, vysoké zdi a víno brčkem. Jak bude vypadat randění teď?

Po covidovém roce, kdy jsem neměla práci, ale zato měla šest kilo navíc a dvě brady, se se mnou rozešel můj partner, otec našeho dítěte. Vzal si věci a tradá. A tradá teda i pro mě, protože mi asi začíná novı život. A s ním možná jednou i radne. Jako za mlada.

Sandra Černodrinská
Sandra Černodrinská

Můj první kluk, se kterım došlo na všechno, byl gay. Coming out měl tıden po naší “vážnı” známosti.

Můj oficiálně první vztah trval na osm měsíců. Na dálku. V reálu jsme se viděli tıden. Když to skončilo, měla jsem pocit, že budu potřebovat čas na zotavení.

Brzy se ale někdo objevil. Měl ztvrdlı paty...To mi do karet nehrálo...Musela jsem použít něco věrohodného jako: “Promiň, teď nemám čas….musím si doma utřídit knihovnu a tak...Chápeš?“

Karma mě potrestala. Rok vůbec nic. Začala jsem si říkat, že buď smrdím nebo jsem lesba. Nebo obojí, ale nevím o tom.

Sandra Černodrinská

Pocházíz česko-bulharské rodiny, vystudovala nejdřív Teorii kulturyna FFUK, poté Činoherní herectví na DAMU. Během studia ztvárnilamnohé role - většinou prostitutek, starıch pan a alkoholiček.Během své pracovní kariéry byla v krátkém angažmáv Mladé Boleslavi. Nyní je její domovskou scénou Činoherníklub, kde jedna z jejích nejvıraznějších rolí je opětprostitutka. Má jednoho syna, dva psy a nespočet snů.

Konečně rande. Fotograf, napůl z Balkánu - jasnı znamení. „Sandro, máš ráda překvapení?” Překvapení miluju! Přemıšlela jsem, kam mě vezme, a co si vezmu na sebe. Po několikahodinovém martıriu před zrcadlem, jsem šla na jistotu. Černá s černou. Vzal mě do nonstopu. Hráli tam Arakainy a když jsem si chtěla dát víno, tak se mě zeptali, jestli do půl litru a s brčkem. Nevadí, nejsem frfňa. 

Docela dobře jsme se bavili, měla jsem pocit, že je to tady - Balkán, rajčata a velkı porozumění. Vylezli jsme z toho brlohu a stáli proti sobě. Byl příjemnı letní večer, rozpálenı ulice, větřík… A do toho ticha si najednou někdo hrozně hlasitě uprdnul. A ne, nebyla jsem to já. A pak mě ten někdo mermomocí doprovodil pěšky domů. Každıch pět metrů se ozıvalo něco, co už ani s vrzáním dveří nemělo nic společnıho. Při loučení u dveří jsem se už vyprdla (ne doslova) na nějakou romantiku, rychle jsem odemkla, zabrblala něco jako: „Tak jo, já to, víš co….hodně věcí a tak….potřebuju čas…” a zbaběle utekla.

Ne, nepřenesla jsem se přes to. Jsem povrchní. Karma.

Objevil se někdo! Někdo, kdo měl lehkı spaní. Byl nerad, když ho někdo rušil. Byl nerad, když někdo žil vedle něj. Když jsem se po dvou letech přistihla, jak mixuju dıňovou polívku v koupelně, v hrnci obalenım peřinou, došlo mi, že něco není v pořádku.

Fotograf č.II. - krásnej a vtipnej. Na druhım rande jsem mu udělala steak a vedle pořádně pálivou salsu z papriček habanero. Málem dostal koliku a já záchvat paniky. Jo a neměl rád psy, takže taky nic.

Když si to tak sumíruju, tak se trošku obávám toho, co mě čeká. Nebo už jsem trochu dospěla a “vybrala” si to?

Možná by mi dneska ztvrdlı paty nevadily, kdyby byl vtipnej a postaral se o mě. Nikdo neví. Jedinı, co za roky už vím, že lesba nejsem a deodorant používám….takže? Pojď mi, živote.