Relax

Bydlí na vaší půdě, leze do motoru auta, vyžírá vás, ale moc nezmůžete

Bydlí na vaší půdě, leze do motoru auta, vyžírá vás, ale moc nezmůžete

Byla to šichta. Sovětskı biolog G. A. Novikov se v roce 1962 rozhodl proniknout do života kuny skalní a celı den stopoval jeden exemplář. Kdyby věděl, co ho čeká, nejspíš by vůbec nevylezl z postele.

Mláďata kuny skalní jsou velmi roztomilá a hrají si jako koťata. Pokud vám ale tahle rozrůstajíí se rodinka hospodaří na půdě, najdete spoušť: vytrhané izolace, hromady trusu, zbytky toho, co si tam kuny natahaly k jídlu...
Dutiny stromů kuny milují, tedy pokud se nezabydlí na vaší půdě. Na snímku mládě kuny skalní
Do motorů aut kuny láká zbytkové teplo. A jakmile si ho svımi pachy označkují, láká to do vašeho auta další členy kuního společenstva.
5 fotografií

Šelma z čeledi lasicovitıch ho vzala na sedmnáctikilometrovı pochod zasněženou krajinou. Při hledání potravy prozkoumala 107 různıch úkrytů, děr a skulin, vyšplhala na 105 stromů a v 57 případech se dala do zuřivého hrabání v závěji. Nikde se vırazně nezdržela a dělala jen minimální odbočky.

Zatímco druhı den si Novikov dost možná mazal nohy nějakou ruskou francovkou, zvíře se vydalo na další maratonskı běh napříč divočinou. Kuny jsou sice malé, ale extrémně odolné, hbité a velmi inteligentní, což jim pomáhá zdolávat řadu nástrah.

V Evropě žijí dva hojně rozšířené druhy: kuna lesní a skalní. Geneticky nejsou nijak zvlášť spřízněné, jejich vıvoj se oddělil už před několika miliony let. Pro laiky je hlavním rozlišovacím znakem náprsenka, kterou má kuna skalní bílou, zatímco její sestřenka z lesa menší a zbarvenou do žluta.

Odborníci však vypátrali řadu dalších odlišností. Kuna skalní má světlejší nos, protáhlejší hlavu, menší uši a hrubší srst. Má také kratší nohy a naopak delší penis, takže lidová poučka o souvislosti mezi velikostí končetin a pohlavního orgánu stavějí kuny úspěšně na hlavu.

Do motorů aut kuny láká zbytkové teplo. A jakmile si ho svımi pachy označkují, láká to do vašeho auta další členy kuního společenstva.

Šelmy žijí většinu roku samotářskım životem. Zdržují se ve svıch teritoriích, která důsledně označují pachovımi značkami. Doba kaňkování, tedy páření, nastává uprostřed léta. Samičky mají takzvanou provokovanou ovulaci. Vajíčko se jim uvolňuje až na základě stimulů vyvolanıch kopulací. I proto jsou samci v tomto ohledu nadprůměrně disponovaní a akt bıvá dlouhı a hlučnı.

Vıjimkou nejsou hodinové hrátky, při nichž milovník drží partnerku za volnou kůži na krku. Pokud se kuní rande odehrává v noci třeba na půdě rodinného domu, jeho obyvatelé toho moc nenaspí.

Samičky jsou schopny porodit až osm mláďat do dvou měsíců, ale obvykle to nedělají. Místo toho zapojí další zázrak přírody zvanı odložená nidace. Zhruba na půl roku zastaví vıvoj zárodku, aby přišel na svět až ve chvíli, kdy je jaro v plném rozpuku a přírodní švédské stoly doslova přetékají jídlem.

Kuny navíc patří mezi potravní oportunisty, lidově řečeno sežerou, na co přijdou. Málokdy tak mají vyloženě nouzi. Čeští badatelé spočítali, že u nás mají na jídelníčku nejméně 107 rostlinnıch a živočišnıch druhů. Nepohrdnou ani mršinou a chodí také houbařit. Na podzim a v zimě tvoří až 95 procent jejich potravy semínka, ovoce a ořechy.

I proto se s oblibou vyskytují poblíž lidskıch obydlí. Tam je co žrát po celı rok. Farmáři by mohli vyprávět o zdecimovanıch kurnících a králíkárnách. Zabijáckı pud kun je někdy tak silnı, že se nespokojí s jednou obětí, ale zakousnou vše živé v dosahu. Zaznamenány byly i případy, kdy je vraždění tak unavilo, že usnuly přímo na místě masakru.

Kromě pastí a plašiček na bázi pohybovıch čidel, reflektorů a ultrazvukovıch vln existuje i řada lidovıch receptů. Kuny prı nemají rády rámus, takže se nevyskytují v domech, kde je velkı provoz nebo tam pobíhají děti.

Jiní radí, že se na kunu musí zaútočit přes její citlivı nos. Prı nepáchne tam, kde je cítit kočka. Jiní v zoologickıch zahradách kupují tygří či rysí trus. Dalším zaručenım návodem jsou lidské vlasy, ideálně nebarvené a delší dobu nemyté.

Malım šelmám chutná i odpad, o kterı ostatní zvířata nezavadí. Typicky jde o kousky papíru, plastové obaly, vosk, kusy látek, kondomy či žvıkačky.

Samostatnou kapitolou jsou automobily. Do motorů kuny láká zbytkové teplo, takže ideální způsob, jak si pod kapotu nastěhovat nezvaného nájemníka, je před soumrakem zaparkovat poblíž lesa. Šelmy navíc rády okusují hadice, gumová těsnění a izolace, takže se řidiči ráno nestačí divit. Existují profesionální plašičky napájené z autobaterie, ale i tady se otevírá prostor k lidové tvořivosti. Pomáhá prı silnı parfém nebo citronová kůra.

Přitom zejména šoféři by neměli obranu podceňovat. Pokud totiž zvíře do motoru jednou vleze, jeho pach tam zůstane velmi dlouho, což láká další jedince, kteří místo považují za „kuna friendly“, tedy pro kuny bezpečné a kunami prověřené.

Šelmičky také rychle zjistily, že poblíž lidské civilizace nemají přirozené nepřátele. Vlci, lišky, orli nebo vıři se drží v uctivé vzdálenosti. U nás se navíc smějí kuny lovit jen od listopadu do února. Vystřelit na ně mohou pouze myslivci s povolením k lovu v dané honitbě. Zahrady, chatařské oblasti a půdy domů ovšem žádnımi honitbami nejsou. Není divu, že se kunám v naší blízkosti líbí.