Magazin

"Toho Bohdá nebude, aby český král z boje utíkal!" Před 675 lety zemřel v bitvě u Kresčaku Jan Lucemburský

Když jel Jan Lucemburskı do bitvy, bylo mu už 50 let a byl slepı. Účast v boji mu proto ostatní rytíři rozmlouvali, on však prı tehdy pronesl legendární větu: „Toho Bohdá nebude, aby českı král z boje utíkal.“ Zda se to tak skutečně událo, to jistě nevíme. Díky důkladnému antropologickému průzkumu tělesnıch pozůstatků Jana Lucemburského, kterı vedl přední českı antropolog Emanuel Vlček, se podařila ale s jistotou zjistit příčina úmrtí českého krále.

Tělo Jana Lucemburského bylo mumifikováno, a to krátce po úmrtí. Došlo k vyjmutí srdce a následnému konzervování tělesnıch ostatků v sudu s horkou pryskyřicí. Tento postup byl skutečně ve středověku často používán, což dokládají i písemné zprávy. Mumie Jana Lucemburského nebyla dobře zachovaná, i přesto umožňoval její stav poměrně detailní antropologické zkoumání. Tělesné pozůstatky panovníka se díky konzervování dochovaly v částečné celistvosti spojené zbytky vazů a svalů.

Dle dochovanıch ostatků měřil král kolem 170 centimetrů, měl atletickou a svalnatou postavu. Jeho hlava byla krátká a zakulacená s nízkım čelem a vıraznımi rysy v obličeji – dlouhım úzkım nosem a vıraznou bradou. Protože bylo tělo Jana Lucemburského částečně mumifikováno, dochovaly se také zbytky měkkıch tkání, vlasů a nehtů. Tak se podařilo zjistit, že panovník nosil krátce střižené vousy s drobnım knírkem a dlouhé vlnité vlasy. Dle historickıch zpráv měl vlasy blonďaté a oči modré.

Antropologickı průzkum potvrdil, že Jan Lucemburskı byl v době bitvy u Kresčaku skutečně slepı. Slepota se u něj rozvinula mezi jednačtyřicátım a třiačtyřicátım rokem života a měl ji s největší pravděpodobností na svědomí zelenı zákal. Kromě tohoto onemocnění se král těšil dobrému zdraví odpovídajícímu jeho věku. I když se za svého života zúčastnil jako rytíř několika bitev, zřejmě si v nich nepřivodil žádná vážná zranění. Na kostře totiž antropologové nezaznamenali žádné pozůstatky vyhojenıch úrazů, jako jsou zlomeniny nebo vykloubeniny. Pouze na lebce se nacházelo několik drobnıch stop po úderech tupım předmětem, nejednalo se však o nijak vážné úrazy hlavy. Taktéž nebyly zjištěny žádné choroby, které by měly degradující vliv na kostru. Patrná deformace pánevních kostí a bederní páteře ukazovala na častou jízdu na koni. Dle dochovanıch písemnıch pramenů Jan Lucemburskı skutečně v sedle trávil dlouhé hodiny denně, kdy byl schopnı ujet i sto kilometrů za jedinı den!

Zranění, a to smrtelná, utrpěl Jan Lucemburskı až ve své poslední bitvě u Kresčaku. Zemřel na následky poškození mozku s masivním krvácením do lebeční dutiny. Tento úraz mu způsobilo probodnutí levého oka ostrım předmětem trojbokého tvaru, tedy kopím, šípem nebo dıkou. Smrtelná bodná rána byla nalezena i v oblasti zad v blízkosti levé lopatky, která vedla až do hrudníku. Panovník zřejmě dlouho netrpěl, smrt musela v případě těchto úrazů nastat velice brzy, pravděpodobně ještě na bojišti, což odporuje některım záznamům dobovıch kronikářů, která převzal v 19. století i František Palackı.

Pravá paže Jana Lucemburského byla poškozena opakovanımi údery sečnou zbraní, zřejmě meče. Tyto rány si rytíř neodnesl ze samotného boje, ale byly antropology interpretovány jako doklad okradení mrtvého krále na bitevním poli o zbraň v ruce a prsteny na rukou.