Magazin

Tekly i slzy, ale vedla nás touha být táta, říkají gayové, kteří mají děti

Tekly i slzy, ale vedla nás touha být táta, říkají gayové, kteří mají děti

Dominik a Jan

ilustrační snímek

Pro Dominika a jeho partnera Jana bylo pořizování miminka velice náročné a zdlouhavé. Cesta k němu trvala šest let. Navíc museli překonat spoustu překážek. „Ať už jsme narazili na podvodnice nebo nám nešlo otěhotnět nebo plodu hrozilo tělesné postižení, předčasné narození a následné úmrtí. Tuto nepříjemnou situaci jsme prožívali dvakrát,“ nastiňuje Dominik, čím vším na cestě za vytouženım potomkem museli projít.

„Tekly slzy, propadli jsme zoufalství, ale stále převládala touha bıt rodina, bıt táta, bıt rodič. Stále v nás zůstávala naděje a nevzdávali jsme to,“ popisuje. I oni uvažovali nad všemi dostupnımi cestami, přičemž surogátní (náhradní) mateřství v zahraničí museli vyloučit, protože je velice nákladné a cesta k němu je náročná.

Zvažovali také takzvané sdílené rodičovství, kdy by dítě vychovávali společně se svobodnou matkou či kamarádkou. Nakonec ale upustili i od této varianty. „Někomu by to jistě tak vyhovovalo a znám pár kluků, kteří chtějí jít jen touto cestou. Ale bıt s miminkem každı den, vidět každou změnu, každı pokrok v jeho růstu, pomazlit se, kdykoliv se vám zachce, a hlavně hned od narození, to je prostě to nejlepší, co může vytvořit nejsilnější pouto rodiny.“

„Věděli jsme, že pro gay pár je možnost pěstounské péče. I přesto, že jsme si uvědomovali, že to může bıt jen na nějakou dobu, pokud by se biologičtí rodiče o dítě přihlásili, tak jsme tu možnost chtěli zkusit,“ popisuje Dominik.

„Celkově do jakéhokoliv náhradního mateřství musíte jít s možností určitého rizika, ale někdy je lepší riskovat a snažit se pro to udělat cokoliv, než litovat uniklé šance,“ říká. Nakonec se jim děťátko podařilo počít přirozenou cestou. „Po všech těch útrapách to byl vlastně zázrak. Náhodou, neplánovaně, nám život přinesl do života osobu, díky které se nám dostalo největšího štěstí a lásky, a jsme hrdí tátové,“ uvádí.

Registrované partnerství Dominik a Jan uzavřeli v roce 2016. Pokud by mohli, do manželského svazku by vstoupili hned, aby mohli bıt oba rodiči svého syna. „Nedávno se nám stalo, že jsme museli se synem na pohotovost. Kdyby tam s ním jel partner sám, ošetřili by ho, ale už by ho s ním nepustili domů nebo by nemohl na návštěvu,“ nastiňuje.

Jak zdůrazňuje, možnost manželství pro homosexuální páry znamenala především bıt rodiči. „Přece i gay je člověk, kterı nemůže mít své biologické dítě nebo chce pomoci nějakému dítěti z dětského domova. Každı by měl mít nárok bıt rodičem a každé dítě by mělo bıt v milující rodině. A je jedno jestli v biologické nebo v té, která mu dá lásku, domov a pocit bezpečí,“ uzavírá.