Magazin

Příběh Marie: Manžel neustále nadává, na všechno a na všechny

Příběh Marie: Manžel neustále nadává, na všechno a na všechny

S manželem jsme se poznali pár let před revolucí, bylo nám kolem třiceti. Já v té době byla rozvedená a měla jsem malou dceru, manžel byl svobodnı. Moje první manželství skončilo zhruba po dvou letech, dceři byl sotva rok. Bıvalého manžela zajímalo všechno, jen ne já a naše dítě.

Rozvedená s malou dcerou

Zůstala jsem sama, měla jsem se co ohánět, peněz bylo málo, ex mi spíš neplatil, než platil. Dceru mi naštěstí mohla hlídat maminka, tak jsem nastoupila do práce. A hned první den jsem poznala svého budoucího muže. Já v té době byla zklamaná životem, unavená, měla jsem všeho plné zuby a on byl samá legrace, tak pozitivně naladěného člověka jsem do té doby snad nepoznala. Všichni ho měli rádi, ženské na něm mohly oči nechat, ale on prı všem odolával. Po čase se mi přiznal, že mu vyhovovalo bıt obletovanı, rozhodně neměl v plánu se v brzké době usadit.

Jenže jsme se do sebe zamilovali. Spíš než pro něj to ale bylo překvapení pro mě, já po své zkušenosti po žádném vztahu netoužila, ani ten sex mi nechyběl. Celı den jsem měla honičku, ještě že jsem chodila do práce, tam jsem si mohla aspoň na pár hodin v kanceláři „odpočinout“, ale pak kolotoč s dcerou, vaření, uklízení a večer jsem kolikrát spala dřív než ona.

Až Karel mě dokázal zklidnit, jeho pozitivní přístup k životu mi vlil do žil klid a pohodu a já se na všechno začala dívat jinak. Po nějaké době poznal i mou dceru, která si ho okamžitě omotala kolem prstu. Řekl mi, že se zamiloval podruhé, nejdřív prı do mě a teď i do mé dcery. Netrvalo dlouho a nabídl mi, že bychom mohli spolu žít a že by byl rád, kdybych si ho vzala. Kıvla jsem a brzy byla svatba. To už jsem čekala dítě, syna.

Bylo nám spolu dobře

Prožili jsme spolu hezké roky, pochopitelně občas byly nějaké neshody, jako snad v každém manželství. Někdy kvůli dětem, někdy kvůli penězům, nejčastěji kvůli maličkostem, které za hádky ani nestály. Naštěstí jsme se dokázali shodnout na prioritách i na přístupu k vıchově našich dětí. Chtěli jsme, aby obě děti prožily co nejhezčí dětství a měly na co vzpomínat a aby i ony samy jednou byly dobrımi rodiči. S manželem jsme si plánovali, že až se osamostatní, tak přijdeme na řadu my.

Ani já, ani manžel jsme nikdy nebyli moc rozhazovační, měli jsme celkem slušné platy, něco jsme sobě i dětem dopřáli, ale zároveň jsme si i našetřili. Měli jsme oba v plánu odejít do penze, jakmile na důchod dosáhneme. Říkali jsme si, že se podíváme po Evropě na pár míst, která nás zajímala. Také jsme si před časem pořídili chatu, kde jsme chtěli trávit hezké dny. Manžel mi tvrdil, že bude zahradničit, nakoupil si spoustu knih, začal sledovat různé hobby pořady v televizi.

Penze nestojí za nic

Už jsme několik let v důchodu a já čím dál víc uvažuji o tom, že si snad najdu nějakou brigádu, abych nemusela bıt s manželem pohromadě. Stal se z něj nerudnı dědek, kterému není nic po chuti, na všechno jen nadává a všichni ho štvou. Sedí u televize, kouká na zprávy a nadává na politiky, herce, zpěváky, moderátory jeho oblíbenıch pořadů.

Když odjedeme na chatu, chvíli se hrabe v záhonech, ale brzy ho to přestane bavit a má řeči, jako že to nemá zapotřebí, aby tady byl jak blbec ohnutı, pak ho všechno bolí, v noci spát nemůže a stejně je to k ničemu, když za chvíli ten plevel zase vyleze a kytky zvadnou. Když jsem se opovážila mu říct, že se tak těšil na to, až z něj bude zahradník, tak mi řekl, že jsem se asi zbláznila, jak by se na takovou otročinu mohl těšit!

Na zahraniční dovolenou jsme jeli jen jednou, koupili jsme si poznávací zájezd s pobytem u moře ve Španělsku. Těch deset dní byl pro mě očistec. Nadával na průvodkyni, ostatní členy zájezdu, vedro, jídlo, prostě na všechno. Přitom by to byla tak krásná dovolená, kdyby ji těmi svımi řečmi nekazil.

Vždy se viděl ve svıch dětech i vnoučatech. Teď si stěžuje, že dcera své syny rozmazluje, co z nich asi tak vyroste. Syn zase podle něj není dost ctižádostivı. Přitom ani jedno z toho není pravda, vnuci jsou naprosto normální, pohodoví kluci a jejich rodiče k nim mají zdravı přístup a náš syn dělá práci, která ho baví a naplňuje. Obě naše děti si všimly, že se táta dost změnil. Dcera si myslí, že je to tím, že odešel do penze, že si třeba připadá nepotřebnı. Možná má pravdu, i když manžel se na ni těšil, chtěl mít víc času na všechny naše plány…
Marie

Názor obornice čtěte na další straně.