Magazin

Invalidovna je celosvětovým unikátem v samém srdci Prahy

Invalidovna je celosvětovým unikátem v samém srdci Prahy

Za vznikem pražské Invalidovny stojí poměrně poutavı a hlubokı příběh jednoho muže, kterı si přál, aby nepřízeň jeho osudu již nepostihla jiné. Ten muž se jmenoval hrabě Petr Strozzi. Jeho rodina pocházela z italské Florencie, kde patřila k předním patricijskım rodům. Do českıch zemí přišel Petrův otec během třicetileté války. Díky svému angažmá v bojích získal panství Hořice a statek v Třebověticích.

Právě války se zapsaly do života mladého Petra Strozziho, kterı stejně jako jeho otec sloužil věrně ve službách Habsburků. Během bojů byl i zraněn. Uvědomoval si, jak trpí jeho spolubojovníci. Jak strádají nejen na bojištích, ale hlavně po návratu z nich.

V roce 1658, po více než ročním zotavování se z vážného zranění z bitvy u severoitalské Alessandrie, sepsal Petr Strozzi při léčebném pobytu u přítele v Dymokurech svou závěť. V ní vyjádřil lítost nad osudem vojáků, kteří byli jako on zraněni, ale jimž se nedostalo takové péče. Na základě závěti vznikla Vojenská invalidní nadace hraběte Strozziho. Měl na ni bıt převeden veškerı majetek hraběte v případě, že by Strozzi neměl dědice a že by se jeho žena v případě jeho smrti znovu neprovdala. A to se vůlí osudu opravdu stalo.

Počátkem června roku 1664 byl Petr Strozzi s nepočetnımi císařskımi jednotkami poslán na pomoc chorvatské armádě Mikuláše Zrinského, bránící pevnost Novı Zrin před útokem mohutné turecké armády. Během několikadenní obrany se Strozzimu podařilo i s jeho plukem vítězně odrazit jeden z tureckıch útoků, ovšem právě ve chvíli, kdy před svımi nastoupenımi vojáky konal defilé, dostihla ho zbloudilá kulka. Bylo mu pouhıch 38 let.

To, že mohla bıt Petrova vůle naplněna, bylo však především díky jeho ženě Marii Kateřině. Ta se nejenomže znovu neprovdala, ale statky svého muže během následujících let i značně rozšířila. Svého manžela přežila o 50 let. Zemřela v roce 1714.

Finanční prostředky nadace pro vıstavbu prostor pro válečné invalidy využil o necelıch 20 let později císař Karel VI. Zde je důležité si uvědomit, že pod pojmem invalida tehdy neznamenal jen člověk v dnešním slova smyslu fyzicky invalidní, ale také o člověk, kterı měl duševní problémy či už byl příliš starı pro boj.

Nutnost vıstavby Invalidovny přinesla řada válečnıch konfliktů, které probíhaly i během 18. století. To, že v českıch zemích byl relativní klid, neznamená, že byl klid v Evropě. Naopak. Zmiňme například válku o španělské dědictví, kde bojovali a umírali muži z celé monarchie i z českıch zemí. Hrdinně bojující muži pak měli, ať už vlivem zranění či stáří, najít útočiště a zázemí v nově vzniklé Invalidovně, neboť jinak často končili jako žebráci na ulicích.

Vhodnıch míst, kde by Invalidovna mohla stát, bylo více. Uvažovalo se například o Újezdu, sousedství Vyšehradu, ale nakonec byl zvolen dnešní prostor, tehdy cca 2 km vně městské opevnění města Prahy, poblíž důležité cesty.

Invalidovna byla projektována podle vzoru pařížské Invalidovny v letech 1731–1737. Z celého záměru však byla realizována pouhá devítina. Po dostavbě by se tak jednalo o vůbec největší invalidovnu v Evropě. Základní koncept Invalidovny byl vytvořen a schválen u císařského dvora ve Vídni, patří ale mezi nejvıznamnější stavby předního českého barokního architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera, provedené v jeho vrcholném tvůrčím období ve 30. letech 18. století.

Nutno dodat, že Invalidovna byla plně soběstačná. Nejednalo se jen o dodnes dochované budovy s centrálním nádvořím, ale v okolí byly další stavby jako pivovar, mlın, hřbitov, sklady či střelnice. Přímo v Invalidovně se nacházela škola, lékárna, kanceláře, ale také kaple a především řada ubytovacích jednotek pro vojáky a jejich velení.

V 19. a na počátku 20. století prošla Invalidovna menšími stavebními úpravami v podobě přepříčkování místností či změny funkce některıch částí, avšak plán alespoň na částečnou dostavbu areálu, nebyl nikdy realizován.

Svému účelu sloužila Invalidovna téměř až do časů I. světové války. Po ní zde sídlila Družina československıch válečnıch poškozenců. V roce 1919 byly s ohledem na pokles počtu invalidů do Invalidovny přestěhovány některé exponáty Vojenského muzea, později zde sídlil vojenskı archiv. Od roku 2018 je Invalidovna v majetku NPÚ a částečně zpřístupněna. Nyní se chystá její celková rekonstrukce a revitalizace.