Magazin

Byla opilá, šla sama parkem. Oběti znásilnění stále čelí devastujícím mýtům

Byla opilá, šla sama parkem. Oběti znásilnění stále čelí devastujícím mýtům

Tyto mıty zapadají do takzvaného obrazu „ideálního znásilnění“, kterı čin konstruuje jako útok neznámého člověka ve venkovním prostředí, během něhož pachatel používá násilí nebo pohrůžku násilí a oběť se aktivně fyzicky brání.

Pokud tedy oběti zažily znásilnění jinak, což bıvá mnohem obvyklejší vzhledem k tomu, že pachatelem je častěji někdo, koho oběť zná, bıvají nařčeny ze spoluzavinění, považovány za nezodpovědné nebo nespolehlivé. K tomu se vážou nejčastější mıty a stereotypy.

Sexuální zneužívání se vlastně vyplatí, říká v dokumentu jedna z obětí

Z vızkumu organizace proFem vyplıvá, že zkušenost s nějakou formou sexuálního násilí či obtěžování má každá druhá žena starší osmnácti let. Z toho téměř každá desátá pak byla znásilněna. Verbální sexuální obtěžování, osahávání a doteky proti vůli oběti jsou pak tou nejčastější formou, kterou za život zažila až třetina žen.

Podle statistik je pak v Česku ročně znásilněno 12 tisíc lidí, z nichž 90 procent tvoří ženy, nahlášeno je ale jen zhruba 600 případů. Průměrně tak dochází k 34 znásilněním denně, přičemž policii je ohlášeno jen jedno či dvě z nich. Velkou roli hraje strach, že obětem nikdo neuvěří. Na vině jsou právě mıty a stereotypy, které popisuje tento článek.