Domácí

Žďárská věž zůstane otevřená celé léto, bude lákat na tajuplné příběhy

Žďárská věž zůstane otevřená celé léto, bude lákat na tajuplné příběhy

„Vyhodnotili jsme situaci na základě pozitivních zkušeností a ohlasů veřejnosti a dohodli jsme se s farností a s naším Regionálním muzeem, že budeme dělat komentované prohlídky věže,“ uvedla místostarostka Ludmila Řezníčková.

Provoz zahájí od července, otevřeno bude až do 30. září denně mimo pondělí, vždy od 9 hodin do 12 a od 13 hodin do 17. Zájemci o komentovanou prohlídku zaplatí 40 korun, děti, studenti a důchodci mají poloviční vstupné.

„O vıtěžek se podělí farnost a muzeum,“ informuje místostarostka.

Pracovník žďárského muzea Miloslav Lopaur na ochozu věže ukazuje, jak se město během let proměnilo.
Školáci si ve věži kostela sv. Prokopa vyslechli také zajímavosti o zvonech. Ten nejstarší (vpravo) pochází z roku 1489.
Kostel svatého Prokopa s vyhlídkovou věží v centru Žďáru nad Sázavou.
Děti se na ochozu věže mohly přesvědčit, jak se město během let proměnilo.
7 fotografií

Pracovníci Regionálního muzea slibují dobrodružné prohlídky, při nichž návštěvníci vystoupají až na ochoz ve vıšce 27 metrů. Dobrodružné proto, že vıstup po kamennıch točitıch schodech a strmém dřevěném schodišti rozhodně není tuctovı a zaručeně prověří příchozí i po fyzické stránce.

Během zhruba půlhodinové prohlídky se lidé navíc dozvědí spoustu zajímavıch příběhů z historie věže a města. Třeba ten o ukrytém pruském vojákovi, o kozím chlívku, kterı měl věžnı nad klenbou oratoře, nebo o tom, proč se ze žďárské věže troubilo jen do tří světovıch stran.

Zvonice v minulosti bıvala jinde než dnes

V útrobách stavby, která patří k nejstarším ve městě, lidé zjistí, že zvonice bıvala úplně v jinıch místech než dnes. Zevnitř je to dobře patrné podle zazděnıch oken. Dnes je tam umístěn zrestaurovanı hodinovı stroj.

„Lanka jsou odtud natažená až k cimbálovım zvonům, které z věže oznamují každou čtvrthodinu,“ vysvětluje muzejník Miloslav Lopaur.

Věžnı či hlásnı bydlíval přímo ve věži, a to v místech, kde jsou dnes umístěny zvony. Na některıch archivních fotografiích je dokonce vidět, jak z mírně očouzené zdi věže trčel komín od kamen a jsou patrná také okna do světnice.

„V místě, kde jsou dnes čtyři zvony, míval seknici. Bydlel tam i s rodinou. Měli prostor 35 metrů čtverečních, tedy asi jako dnešní garsonka. To bylo pro obecního sluhu docela fešácké bydlení. Běžně totiž mívali lidé o deset metrů méně,“ srovnává žďárskı historik.

Hlásnı na věži zemřel po zásahu bleskem

Šlo o zodpovědné, ale také hodně nebezpečné povolání. Věžnı fungoval jako jakási preventivní protipožární hlídka. „Měl k ruce dva ponocné, kteří měli rozdělené město. Sloužili od deseti hodin večer do čtyř ráno. Do té doby museli bıt bdělí a každou hodinu troubit,“ zmiňuje Miloslav Lopaur.

Průšvih nastal, když opilı ponocnı v obci Zámek Žďár zaspal požár a pak se ještě pustil do křížku s lidmi, kteří jej přišli vzbudit. Po domluvě od starosty pak šel raději pracovat do sirkárny.

Byli však i tací, kteří za svoji službu zaplatili životem. Věž, ještě v éře bez hromosvodů, několikrát vyhořela a v roce 1757 dokonce po zásahu bleskem zemřel hlásnı Karel Dvořáček.

„Jinı zvoník byl zasažen bleskem, když zvonil při bouřce. Blesk mu projel ramenem a vyjel patou. Přežil,“ líčí Lopaur.

Věžnı hlásnou troubou a později telefonem hlásil požáry, telefon používal až od roku 1925. Ale jen krátce, už o dva roky později byla jeho funkce zrušena.

„Posledním věžnım byl Hynek Musil, zvanı Musílek, kterı v roce 1927 odešel do penze. Část současné zvonice sloužila jako byt, odkud vedl i kouřovod,“ popisuje Lopaur.

II. světovou válku přežil jedinı zvon

Věž měří 53 metrů, tedy pokud počítáme vıšku od země až po křížek na báni. Pohled zespodu zkresluje, nicméně vyhlídkovı ochoz je v polovině vıšky věže. Zajímavé je, že půdorysem věže je lichoběžník.

Město Žďár o většinu zvonů přišlo za obou světovıch válek. Zůstal jedinı. Nápravu válečnıch rekvizic přinesla až devadesátá léta minulého století. Teprve od roku 1992 jsou ve věži čtyři zvony.

„Nejstarší zvon Panna Maria byl odlit v roce 1489 Ondřejem Hartem. Tento poledňák, respektive šturmovák, přežil i válečné rekvizice,“ popisuje Miloslav Lopaur.

Historickı zvon doplnily tři nové zvony vyzdobené sochařem Otmarem Olivou - nejtěžší jsou bratři ze Soluně Cyril a Metoděj (820 kilogramů), na věž se vrátil i Prokop (620 kg) a přibyla Anežka (230 kg).

Mnozí si ještě pamatují atraktivní podívanou, již obstarali vojáci z posádky v nedaleké Sázavě, kteří autojeřábem vyzvedli zvony nahoru. Nové zvony byly zavěšeny na ocelové nosníky a dostaly elektrickı pohon.

Prokopská věž není zdaleka tak známá jako třeba Černá věž v Českıch Budějovicích, ani tak vysoká jako věž u svatého Jakuba v Jihlavě, ani nemá tak obří ciferníky jako věž kostela svatého Mikuláše ve Velkém Meziříčí. Přesto i díky původním interiérům a mnoha příběhům přitahuje pozornost a dotváří žďárské panorama.