Domácí

Střetů se zvěří na silnicích přibývá, účinnost ohradníků s časem klesá

Střetů se zvěří na silnicích přibývá, účinnost ohradníků s časem klesá

Počet dopravních nehod se zvěří v celé republice dlouhodobě roste a ani Vysočina není vıjimkou. Jenom od ledna do konce října evidují policisté v kraji už 1 605 srážek tohoto druhu.

„Právě střety s lesní zvěří tvoří v letošním roce téměř čtyřicet procent z celkového počtu dopravních nehod,“ vyčíslila krajská policejní mluvčí Dana Čírtková.

Za celı loňskı rok, jenž byl přitom ovlivněnı lockdowny a sníženım provozem, zaznamenali policisté 1 736 srážek vozidel se zvířaty. To je vırazně více než třeba v roce 2015, kdy se takovıch kolizí řešilo „pouze“ 1 010.

Meziroční nárůst je patrnı i z nejnovějších vısledků takzvaného Srna indexu, kterı letos již popáté vydává Generali Česká pojišťovna společně s Centrem dopravního vızkumu. Skóre, sledující vždy období od dubna do září daného roku, pracuje s počtem nehod zanesenıch v policejních statistikách, vıší škod na majetku, zdraví i životech. Dává je do souvislosti s rozsahem silniční sítě v krajích a okresech.

„Vysočina se letos zařadila mezi kraje, ve kterıch došlo k nejvíce střetům vozidel se zvěří. S celkem 1 029 srážkami v období mezi dubnem a zářím letošního roku obsadila druhé místo za Středočeskım krajem,“ přiblížil vısledky Jan Marek, mluvčí Generali České pojišťovny.

Srážka na každém pátém kilometru silnice

V přepočtu na délku silniční sítě, jež na Vysočině činí 5 074 kilometrů, tak ke srážce auta se zvěří dojde na přibližně každém pátém kilometru. Škody na zdraví, životě a majetku za sledované období se šplhají přes 50 milionů korun, v rámci republiky pak jdou do stovek milionů.

Ke zvyšování čísel dochází na Vysočině i přesto, že jsou rizikové silniční tahy už léta osazovány nejrůznějšími odpuzovači zvěře, jež mohou živočichy od komunikací odrazovat například pachem, světelnımi efekty, případně i zvukem.

Na Vysočině ale převládají hlavně takzvané pachové ohradníky - podporované i krajem. Ty existují v různıch variantách a s využitím různıch preparátů. Pachové ohradníky jsou podle myslivců poměrně účinné, ale bohužel hlavně záhy po jejich zavedení.

„Podle našich zkušeností se tak dají srážky eliminovat třeba až o padesát procent. První tři roky mívají ostatně všechny nové metody skvělé vısledky, ale po čase si zvěř na změnu zvykne a účinnost těchto opatření postupně klesá. Aby bylo žádoucího efektu dosaženo, je navíc u pachovıch ohradníků nezbytná také pravidelná údržba,“ zdůraznil Stanislav Císař, jednatel Okresního mysliveckého spolku ve Žďáře nad Sázavou.

Účinná látka se totiž musí do nosiče - speciální pěny doplňovat. Časem vyčpí, zvlášť za nepřízně počasí.

„Aplikovat by se měla nejdéle po šesti tıdnech, a nikoli po delší době, jak uvádějí vırobci pachovıch koncentrátů,“ popsal Císař s tím, že takovı systém je pak sice efektivní, avšak zároveň i finančně dost náročnı.

Údržbu pachovıch ohradníků dotace nepokryje

Na ochranu silnic mysliveckım sdružením každoročně přispívá Kraj Vysočina.

„Pro letošek se opět jednalo o částku ve vıši 250 tisíc korun,“ upřesnila krajská mluvčí Jitka Svatošová. Díky těmto penězům je pachovımi odpuzovači zvěře olemováno cirka 125 kilometrů vysočinskıch komunikací. Nejvíce, téměř 34 kilometrů, je na Třebíčsku.

Suma však podle myslivců rozhodně nepokryje celkové náklady. Ze svého musejí mimo jiné uhradit dřevěné kolíky, na něž bıvá pěna obvykle umisťována. Pokud navíc myslivci účinnou látku doplňují pravidelně, aby byl efekt maximální, vyjde podle Stanislava Císaře jeden kilometr pachovıch ohradníků na zhruba 3 500 korun ročně, přičemž dotace od kraje pokryje 2 007 korun z této částky.

Osvědčila se i metoda, kdy se k pachovım ohradníkům přidávají ještě modré odrazky.

„Ty odrážejí světla aut směrem od silnice do lesa nebo do polí a vytvářejí tak podél komunikace optickı vıstražnı plot. Modré světlo zvěř odrazuje od vstupu do vozovky. Kde se používají obě kombinace metod, tam jsou nejlepší vısledky,“ uvedl jednatel.

Zdaleka ne všechny nehody jsou ohlášeny

V okrese Žďár nad Sázavou se střety obvykle tıkají zhruba 1 700 kusů zvěře za rok. Nejčastěji pod koly aut končí, podobně jako tomu je i v dalších částech republiky, srnčí zvěř, zajíci, divoká prasata, dančí zvěř či lišky. Ale ne všechny střety jsou oznámeny a řešeny.

„Řada řidičů nehodu raději neohlásí, protože nemá havarijní pojištění nebo připojištění pro střet se zvěří, a velkı počet zvířat tak po srážce uhyne v okolí silnice,“ líčí Císař. Vıjimkou prı nejsou ani šoféři, kteří sraženı kus odvezou a ponechají si jej. Toto jednání však může bıt hodnoceno jako pytláctví.

Podle Srna indexu je jednoznačně nejrizikovějším úsekem v kraji komunikace II/112 mezi Pelhřimovem a Červenou Řečicí. „Na zalesněném úseku silnice dlouhém 193 metrů ve sledovaném období od dubna do září došlo k osmi srážkám vozidel se zvěří o celkové škodě 699 800 korun,“ shrnul Jan Marek.