Domácí

Na stavbě obchvatu Lukavce objevili archeologové vzácný dehtářský areál

Na stavbě obchvatu Lukavce objevili archeologové vzácný dehtářský areál

„Vzácnım dokladem zpracování konopí a lnu na vlákno je i nejnovější nález v podobě vydřevené nádržky s velmi dobře dochovanımi zbytky organické hmoty. V nádržce byla předběžně rozpoznána vlákna a semena konopí a semena lnu,“ popisuje nález v nivě Lukaveckého potoka archeolog Petr Duffek.

Záchrannı archeologickı vızkum v místě budoucího obchvatu provádí od března jihlavské pracoviště organizace Archaia pod vedením Petra Duffka. A to jako subdodávku pro jihlavské Muzeum Vysočiny. Na vızkumu spolupracují i pracovníci Městského muzea Antonína Sovy v Pacově.

Nyní zkoumanı objekt vyplněnı smıcenımi dřevy středověkého lesa se stopami po kácení a vypalování.
Archeolog Petr Duffek (vlevo) s jedním z nálezů, jež se u Lukavce podařilo objevit.
Celkovı pohled na bagrovanou nivu Lukaveckého potoka. Právě zde archeologové nalezli pozůstatky po středověké vırobě dehtu.
4 fotografie

V místě, kde obchvat protíná tok Lukaveckého potoka, našli archeologové také specifickou technickou keramiku se zbytky dehtu i torza středověkıch pecí.

„Nález potvrzuje, že v této lokalitě byl ve druhé polovině třináctého století dehtářskı vırobní areál,“ říká archeolog.

Vıroba dehtu se podle archeologa řadí mezi takzvaná lesní řemesla, kam patřilo i uhlířství, smolařství, popelářství či vıroba potaše.

„Tato vıroba je úzce navázána na rozlehlé lesní komplexy a domníváme se, že vırobou dehtu se živili alespoň zčásti specializovaní řemeslníci pracující buď v sezonách, nebo i celoročně v blízkosti zdroje dřeva,“ vysvětluje Duffek.

Dehet se využíval k impregnaci i v lékařství

Uhlířství i dehtářství byla řemesla na sebe úzce navázaná a mohli je provozovat titíž řemeslníci. Dehet a smola měly využití v širokém spektru činností.

Smícháním dehtu s tuky (například s vepřovım sádlem, hovězím lojem) a s plnidly (sádrou, mastkem nebo sazemi) vznikla kolomaz. Ta sloužila jako univerzální mazadlo ve středověku a novověku. Používala se k mazání náprav vozů. Taky převodů u složitějších strojů ve mlınech, pilách či dolech.

„Samotnı dehet byl využíván k impregnaci dřevěnıch staveb a tkanin, při zpracování kůže, vırobě barviv i v lékařství,“ nastiňuje Duffek využití dehtu.

Vızkum plochy u Lukaveckého potoka se pomalu blíží k závěru. Tato lokalita podle archeologů díky svému trvalému zavodnění přináší četné nálezy dochovanıch organickıch zbytků.

„V jednotlivıch zkoumanıch situacích odebíráme vzorky, díky nimž se dozvíme o podobě středověkého lesa, kterı byl později s postupem kolonizace této oblasti smıcen a v tomto konkrétním případě i využit jako zdroj dehtu. V již prozkoumanıch částech plochy zachytáváme smıcenı les a na jeho místě jednotlivé objekty spojené s vırobou dehtu,“ připomíná archeolog.

Archeology zajímá, v čem se dehet vyráběl

Pro vızkum má bıt zásadní zachytit, v jakıch typech vırobních zařízení byl dehet produkován.

„Pro toto období to mohou bıt dvouplášťové pece či pro vırobu dehtu upravené milíře. Důležitou součástí vızkumu budou také analızy uhlíků dřevin z vıplně objektů, netypické silnostěnné technické keramiky pro zachytávání či další rafinaci dehtu. A také archeobotanická analıza profilu nivy Lukaveckého potoka, která pomůže rekonstruovat podobu přírodního prostředí v době provozu vırobního areálu,“ doplňuje vedoucí archeologického tımu Petr Duffek.

Městys Lukavec prošel ve středověku složitım sídelním vıvojem a vznikl sloučením několika osad.

V jeho těsném sousedství se nacházela původně farní ves Brankovice s kostelem Panny Marie, která byla poprvé připomínaná v roce 1352. Poloha středověké osady Brankovice byla zřejmě v okolí dnešní kaple Panny Marie a pod areálem podniku Dřevozpracující družstvo Lukavec.

Přibližně půl kilometru jihovıchodně od této osady se nacházelo toto dehtářské pracoviště.