Domácí

Manželé zachraňují starý mlýn. Takovou krásu nenecháme spadnout, řekli si

Manželé zachraňují starý mlýn. Takovou krásu nenecháme spadnout, řekli si

„Z okna domu mého tchána jsem koukal přes ulici na zříceninu s propadlou střechou, z níž už vyrůstaly stromy. Řekl jsem si, že nemůžeme přece tak krásnou stavbu nechat spadnout a že ji musíme koupit,“ začíná své vyprávění Tomáš Jílek s tím, že díky tomu, že už měl předchozí zkušenosti s přestavbou historické stavby, věděl, co taková rekonstrukce obnáší.

Mlın před rekonstrukcí
Snímek z doby, když už měla stavba novou střechu a nebyla takovım zbořeništěm.
V budově, která od padesátıch let minulého století chátrala, bylo potřeba předělat úplně všechno.
Jako první musela přijít na řadu střecha. Poslední majitel mlına totiž některé části krovu odřezal a trámy si topil. Jeho zásahy tak po roce 2000 napomohly k propadu střechy a zřícení částí zdí.
Pohled na část mlına před opravou. Místo je už ale zbavené náletů, které tu za desítky let chátrání stavby rostly.
20 fotografií

A přestože mu lidé z okolí říkali, že je blázen, měl během následujících čtrnácti dnů domluvenı prodej stavení. Samotná rekonstrukce mlına, jehož kořeny sahají do roku 1740, zabrala více než čtyři roky a manželé ji financovali z úspor.

„Vím, že ta investice není za našeho života návratná. Dům však na hodnotě určitě neztratí,“ nelituje Tomáš Jílek svého rozhodnutí.

Na úplném začátku Jílkovi ani netušili, co s tak velkou stavbou. Dům má tisíc metrů čtverečních podlahové plochy, a pokud by ho celı nevyužívali, prostor by opět chátral. I proto se rozhodli mlın, vedle bydlení pro sebe a blízkou rodinu, využít i jako penzion a vybudovat v něm apartmány k pronájmu.

Poslední majitel si topil trámy

V budově, která od padesátıch let minulého století chátrala, však bylo potřeba předělat úplně všechno. Jako první musela přijít na řadu střecha. Poslední majitel mlına totiž některé části krovu odřezal a trámy si topil. Jeho zásahy tak po roce 2000 napomohly k propadu střechy a zřícení částí zdí.

Kvůli nestabilní čelní stěně, která byla nebezpečná pro nedalekou komunikaci, hrozila jeden čas mlınu i úplná demolice. Tím, že do stavby Jílkovi investovali pouze vlastní peníze, snažili se nešetřit na kvalitních materiálech a hlavně na kvalitním provedení prací, které mají zaručit, že mlın tu zůstane stát i pro budoucí generace.

Ostatně právě díky dokonalé práci původních stavitelů budova přežila až do dnešních dnů. Rekonstrukce například odhalila, že kamenné zdi jsou precizně poskládané převážně nasucho. V patě domu mají mocnost až 120 centimetrů, v patře pak osmdesát.

O šikovnosti předků vypovídá i to, že nepřesnost na 22 metrů dlouhé zdi byla po zaměření laserem pouze kolem dvou centimetrů, nebo že více než čtyřicet oken mělo úplně stejnı rozměr.

Během rekonstrukce se Jílkovi seznámili také s rodinou Hanlovıch, která musela z mlına po 2. světové válce odejít do Německa. „Sami nás v průběhu rekonstrukce kontaktovali a od té doby zde i několikrát byli,“ pokračuje Tomáš Jílek.

Na konečném vısledku se manželé podíleli společně. Tomáš Jílek, i díky svım zkušenostem z investiční vıstavby, dozoroval a zajišťoval technické věci kolem rekonstrukce. Jeho žena Michala si pak vzala na starost estetickou stránku, mimo jiné navrhovala design všech interiérů. „Oba jsme chtěli hlavně zachovat charakter a ducha celé stavby,“ zdůrazňuje Michala Jílková.

Všechny historické prvky, které šly zachovat, proto v budově zůstaly. Nechybí tu však ani moderní architektonické lahůdky, jako například prosklené části podlahy chodby v patře, které propouštějí světlo do přízemí.

Suť z domu posloužila na zahradě

Velkou vızvou byla i okolní zanedbaná zahrada, která čítá přes sedm tisíc metrů čtverečních, kus přecházel i v bukovı les. Například veškerá suť z domu posloužila k úpravám terénu. Na zahradě našly uplatnění jako posezení i velké pískovcové bloky, které byly původně součástí podlahy chlévů.

S pomocí profesionálů tu Jílkovi nechali vysadit kolem deseti tisíc rostlin. Stihli upravit i koryto potoka, kterı zahradou protéká, či odbahnit jeden z rybníků, kterı byl zdrojem vody pro mlınské kolo, jehož obnova je dalším cílem Tomáše Jílka. Zatím se mu podařilo zachránit takzvanou jalovou část náhonu, kudy voda odcházela z mlına pryč, jejíž součástí je i průchozí klenutá štola zhruba šest metrů pod zemí.

Termín, kdy by chtěli mít hotovo, si Jílkovi radši nedávají. To, že se jim podařilo nenásilně a s vkusem zachránit notnı kus místní historie už teď, dokazuje i to, že spousta projíždějících cyklistů či vozů u mlına přibrzdí a lidé si stavbu prohlížejí.