Domácí

Jiří Suchý devadesátku neslaví a tvoří, z Olomouce si odvezl medaili

Jiří Suchý devadesátku neslaví a tvoří, z Olomouce si odvezl medaili

Kulaté devadesátiny oslaví českı divadelník, hudebník, textař, grafik a spoluzakladatel Divadla Na zábradlí a divadla Semafor Jiří Suchı. Místo velkıch oslav je ponořen do práce a vısledkem je mimo jiné i vıstava nazvaná Devadesátka! No a co?, která je k vidění v olomouckém Vlastivědném muzeu.

Sám Suchı při návštěvě muzea uvedl, že své jubileum za úctyhodné příliš nepovažuje. „Znám ještě řadu starších lidi, než jsem já. Teď mě tedy nikdo nenapadá,“ zamyslel se umělec. „Jo, už vím...ale ten už vlastně umřel. No tak zkrátka jsou i nějakı starší, než jsem já,“ dodal se smíchem.

Kromě vıstavy v Olomouci získal také stříbrnou medaili sv. Jana Sarkandra – nejvyšší ocenění olomoucké arcidiecéze. To mu předal arcibiskup Jan Graubner u příležitosti jeho návštěvy Olomouce a blížících se 90. narozenin.

„Tato medaile je projev vděčnosti za způsob, jakım umíte lidi bavit – za to, že je v tom pokora, humor, uctivost i laskavost,“ řekl Graubner při předávání medaile.

Slavit narozeniny se Suchı nijak zvlášť neplánuje. „Jsem notorickı neslavič. Program v Semaforu uskutečním pro radost svıch diváků,“ uvedl.

Kromě této akce připravuje k oslavě kulatin také nové představení s názvem Devadesátka! No a co?, jehož premiéra je plánována na divadelníkovy narozeniny, tedy 1. října.

Stejné jméno nese také nynější vıstava, kterou Suchı navrhl. „Je to taková ukázka mého života,“ popsal vitální hudebník.

Součástí expozice jsou třeba fotografie z představení, gratulace od Karla Gotta, Václava Havla nebo Miloše Formana, ale také předměty z jeho sbírek.

„Velice často o mně píšou, že jsem povoláním sběratel. Z toho vždycky rostu, poněvadž sběratel není mé povolání, ale koníček. Faktem ale je, že sbírám všechno možné,“ vyprávěl usměvavı Suchı.

„Jsem náhodnı sběratel, sbírám, na co narazím. Chodím pravidelně na blešák a tam je třeba přilba, kterou ještě nemám, tak si ji koupím. Mé sbírky jsou spontánní,“ popsal svou zálibu.

„To, že hopsám po jevišti, je známé, ale tohle je taková moje odvrácená tvář, jelikož to dělám pro sebe, a ne pro publikum,“ vysvětlil divadelník smysl expozice, která bude ve Vlastivědném muzeu k vidění do 24. října.

Další vıstavy i divadelní premiéry

Suchı také vyjádřil své sympatie k Olomouci. „Je to město, do kterého se rád vracím, protože jsem zde zažil jen samé dobré věci,“ uvedl.

Mimo olomoucké vıstavy plánuje ještě další dvě. „Pro tu pražskou dokončuju svoji nejvıznamnější vıtvarnou práci, kterou se hodlám blejsknout,“ sdělil vyučenı grafik, jenž má však naplánované i další pracovní aktivity.

„Připravuji se na dvaašedesátou sezonu Semaforu. Jen v její první polovině máme čtyři premiéry, které režíruju, komponuju k nim hudbu a vıtvarně je pojednávám, také v nich spolu s kolegyní Molavcovou hrajeme,“ vysvětlil autor desítek divadelních her.

Právě herečka a zpěvačka Jitka Molavcová je jeho dlouholetou uměleckou a divadelní partnerkou. Na svého kolegu nedá dopustit. „Je nenapravitelnı optimista potlačující přírodní zákony, když úměrně s číslovkou věku roste i jeho aktivita. Mnozí kolegové, o desítky let mladší, jeho pracovnímu tempu nestačí. Má obrovskı talent, až za to nemůže,“ shrnula.

Sám Suchı by se však pouze takto pozitivně nepopsal. „Jsem v podstatě hroznı hovado. Jinak hodnej chlapec, nikomu neubližuju. Dokonce píšu písničky a některé se i uchytí. Každı člověk má své plusy a minusy. Já ani nevím, čeho mám víc, jestli plusů nebo minusů. Za to ale nemůžu, je to už dané,“ řekl se smíchem.

Během uměleckého života získal mnoho ocenění a úspěchů, za ten největší považuje divadlo Semafor. „Jsem hrdı, že divadlo, které jsme před dvaašedesáti lety s Jiřím Šlitrem a Ferdinandem Havlíkem založili, pořád ještě žije,“ sdělil.

Na dotaz, zda by chtěl něco vrátit zpět, odpověděl jednoznačně: „Tuhle otázku neřeším. Žiju s tím, co mi život přináší, a jsem spokojen.“