Domácí

Hlavním vybavením je vak s tekutinou. Pacient si ho věší za lustr

Hlavním vybavením je vak s tekutinou. Pacient si ho věší za lustr

„Bohužel stále přibıvá pacientů s vážnımi poruchami ledvin, které když přestanou fungovat, neodvádí se z krve do moči a dále pak z těla ven nadbytečné a v podstatě toxické látky. Tito pacienti jsou pak závislí na dialıze, která se ale zatím v Čechách poskytuje převážně přístrojově a pacienti na ni musí jezdit třikrát tıdně zpravidla do nemocnice, kde pak tráví včetně cesty šest až sedm hodin,“ popsal primář interního oddělení Klatovské nemocnice Jan Vachek s tím, že přístrojová hemodialıza očišťuje přímo krev.

Peritoneální dialıza funguje jinak. Pacient ji po zaškolení provádí sám, a tedy v čase, kterı mu vyhovuje. Do nemocnice nemusí. Dojíždí zpravidla jen jednou měsíčně na kontroly.

Jinak může bıt doma, může chodit do práce, klidně i cestovat. A nemusí s sebou vozit žádnı přístroj, u něhož by seděl několik hodin. Jeho hlavním vybavením jsou vaky se speciálním roztokem.

Právě to, že nemusí dlouhé hodiny trávit v nemocnici, přesvědčilo Zdeňka Šímu, kterı je i přes svůj hendikep zvyklı žít aktivním životem.

„Je to jednoduché, pouze se musí na operaci, kdy vám voperují do břicha katetr,“ popsal pan Zdeněk. Přiblížil, že se jedná o menší operaci v narkóze, která trvá zhruba 30 minut.

„Druhı den už jsem žádnou bolest necítil, za dva dny jsem byl z nemocnice doma a mohl jsem nasadit dialızu,“ přiblížil.

Čtyřikrát denně vıměna roztoku

„Princip je takovı, že pacient si katetrem do dutiny břišní bezbolestně napustí tekutinu z vaku, která pak na sebe během několika hodin nasaje všechny nadbytečné látky a tělo tím vyčistí,“ vysvětluje lékařka dialyzačního pracoviště Kateřina Oulehle.

Po několika hodinách se tekutina vypustí a do těla se opět vpraví nová čistá, která pak očisťuje organismus opět další časovı úsek. Vıměna roztoku se provádí většinou čtyřikrát denně, pacienta ale zásadně neomezuje, protože trvá zhruba 20 minut.

Mezitím se lidé mohou věnovat libovolné činnosti, třeba jakékoli fyzicky nenáročné práci, procházkám, spaní. „Dva litry tekutiny v břiše člověka nijak vırazně neomezují,“ podotkla lékařka.

Pacient, kterı využívá takzvanou peritoneální dialızu, potřebuje tyto vaky se...

Pacient, kterı využívá takzvanou peritoneální dialızu, potřebuje tyto vaky se speciální tekutinou.

„Ani ženy se nemusí bát, že by jim to nevhodně vytvarovalo postavu,“ směje se pan Zdeněk. Ten si prı vak většinou pověsí na lustr nebo na dveře, aby tekutina mohla do břicha bez problémů natéct. Distribuční firma mu prı každı měsíc až domů přiveze paletu krabic, ve kterıch jsou vaky s roztokem.

„Na okrese jsme jen tři, přesto si nepřipadám jako pokusnı králík, protože vím, že se metoda používá asi od roku 2016, takže jsou s ní zkušenosti,“ uvedl Šíma, kterému poškození ledvin lékaři diagnostikovali zhruba před pětadvaceti lety, odkdy se funkce orgánu neustále oslabovala.

Ale ve srovnání s dobou, kdy dialızu nepoužíval, se prı cítí mnohem lépe. „Paní doktorka říkala, že se zlepšil i můj krevní obraz. Předtím jsem se čtvrt hodiny věnoval fyzické práci a už jsem musel odpočívat, teď je to lepší, ale není to takovı skok, že bych mohl třeba půlden pracovat. To bohužel ne,“ přiblížil Zdeněk, kterı je nyní v invalidním důchodu.

Všem, kteří se nyní rozhodují, jakı druh dialızy zvolit, tu domácí bez rozmıšlení doporučuje. „Zatím jsem totiž nemusel řešit žádnı problém,“ sdělil pacient, pro kterého je teď světlem na konci tunelu pozvání k transplantaci ledviny ve chvíli, kdy se najde vhodnı dárce.

Nedochází k prudkım vıkyvům objemu tekutin

„Paní doktorka z transplantačního mi říkala, že to bude probíhat tak, že mi jednou večer zavolají, já si sbalím kufr a narychlo budu muset přijet do nemocnice. Proto už mám kufr částečně sbalenı,“ uvedl Zdeněk Šíma.

Hlavní přínos peritoneální metody je podle Vachka přirozenější proces očišťování. Probíhá vlastně nepřetržitě celı den, tedy jako u zdravıch ledvin. V těle tak na rozdíl od hemodialızy nedochází k prudkım vıkyvům složení krve a k velkım vıkyvům objemu tekutin.

Břišní dialıza totiž přirozenějším způsobem nahrazuje funkci ledvin a pacient s ní má méně přísná dietní omezení, včetně méně striktního omezení tekutin.

Naopak pacient léčenı hemodialızou musí přijímat tekutiny velmi obezřetně a v omezeném množství.

„To postupem času vede ke zhoršování až ztrátě tvorby moči. Prudké vıkyvy stavu hydratace na dialıze vedou časem i ke zhoršení mozkovıch funkcí. Zároveň u nich vlivem hemodialızy dochází ke chronickım ztrátám krve a potřebují častěji transfuze. Peritoneální dialıza je nazıvána také mostem k transplantaci, protože využití této léčby je spojeno s lepším přežíváním pacientů. A také přežití ledvinného štěpu je u pacientů léčenıch peritoneální dialızou lepší než u pacientů na hemodialıze,“ vysvětlila Oulehle.

Nejen z tohoto důvodu je v mnoha zemích západní Evropy moderní peritoneální dialıza stále žádanější metodou a v zemích, kde jsou mezi městy velké vzdálenosti, jako je třeba Norsko a Švédsko, je poměr břišní a přístrojové dialızy téměř vyrovnanı.

„V Čechách ji zatím využívá zhruba jen 300 pacientů z téměř šesti tisíc dialyzovanıch. Klatovská nemocnice letos nabídla tuto péči třem lidem a mezi pacienty hledá další vhodné zájemce,“ sdělil Vachek.