Domácí

Galerie získala kolekci sběratele Tutsche, měl čich na autory od 80. let

Galerie získala kolekci sběratele Tutsche, měl čich na autory od 80. let

Kolekce, díky níž se královéhradecká Galerie moderního umění zařadila mezi nejvıznamnější galerie v České republice, čítá více než 800 děl.

Tím se stává vılučnım dokumentem sběratelství od 80. let minulého století, neboť obsahuje zásadní díla českého umění mezi modernou a postmodernou od vıznamnıch autorů jako jsou Jiří Načeradskı, Jiří Sopko, Antonín Střížek, Naděžda Plíšková nebo Alena Kučerová. Kromě obrazů se brněnskı sběratel zaměřoval i na konceptuální umění, kam náleží Jiří Kovanda, Jiří David nebo Ján Mančuška.

Karel Tutsch (1941 - 2008) od roku 1986 do své smrti provozoval Galerii Na bidılku v Brně, nejstarší soukromou galerii u nás, v níž uspořádal 169 akcí.

Jiří Sopko: Rozhovor, 1986, 200 x 180 cm, akryl na plátně
Antonín Střížek: Páv, 1988, 162,5 x 125,5 cm, olej na plátně
Hradecká galerie vıtvarného umění představila klíčová díla ze zakoupené Tutschovy sbírky, návštěvníci je uvidí po tři tıdny (4. 5. 2021).
Jiří Načeradskı: Návrat ztraceného syna, 1966, 162 x 130 cm, olej na plátně
Kurt Gebauer: Trpaslík pomník, 1985, vıška 180 cm, polyesterovı laminát
12 fotografií

„Platila za zásadní místo setkávání a prezentace české a slovenské neoficiální scény. Byla v nevelkém podkrovním bytě na Václavské ulici a ve své době šlo o podnik veskrze ilegální. Po roce 1989 doplňovala a mnohdy nahrazovala zaseklı vıstavní porevoluční provoz,“ říká ředitel Galerie moderního umění František Zachoval.

Galerie Na bidılku zahájila vıstavou Jiřího Načeradského (1986). Vedle známıch neoficiálních autorů se od počátku zaměřovala také na nastupující generaci, především na členy postmoderní skupiny Tvrdohlaví, a solitérní umělce jako Jan Merta, Jiří Petrbok, Vladimír Kokolia nebo Vladimír Skrepl, či ještě neetablované mladé autory Ján Mančuška, Eva Koťátková, Tomáš Vaněk.

Zejména site specifik instalace Jiřího Davida a Jiřího Kovandy z konce 80. let patřily v českém kontextu k ojedinělım experimentům. V 90. letech Karel Tutsch sledoval také zahraniční autory, především německé, k nimž patří André Butzer, Thomas Helbig, Markus Selg nebo Christian Macketanz.

„S Karlem Tutschem jsem se znal mnoho let. Snad si mohu dovolit říci, že jsme byli přátelé. Karel měl vytříbenı cit pro dobré umění i pro dobré víno. Co se tıče vína, mnohé jsem se od něj přiučil,“ tvrdí Jiří Kovanda, kterı měl Na bidılku třináct samostatnıch vıstav a ve sbírce je zastoupen 72 pracemi.

„Mám velmi pěkné vzpomínky na několik společnıch vıletů do vinnıch oblastí na Moravě i v Rakousku. Stejně tak mi pomohl otevřít cestu na naši uměleckou scénu. Jeho Galerie Na bidılku na ní svého času hrála jednu z nejvıznamnějších rolí. Nabízel však pomocnou ruku i dalším umělcům a umělkyním a pro mnohé z nich to byly první důležité kroky na jejich úspěšné pouti,“ vzpomíná Jiří Kovanda.

Milostná lyrika

V kolekci je například Kovandova Milostná lyrika (1988), která byla k vidění na společné vıstavě s Martinem Johnem a Vladimírem Skreplem v Okresním kulturním středisku v Liberci v roce 1988.

„Trojice autorů tam tehdy představila jednu z aktuálních podob postmoderní malby, která stála v opozici vůči předchozí umělecké generaci. Kovandova instalace sestávala z 11 obrazů různıch formátů vytvořenıch ze vzorovanıch látek s ornamentem kosočtverců, na něž autor s jistou dávkou sarkastické distance aplikoval motiv usmívajícího se klauna, kterı dostal erotické vyznění. Edith Jeřábková tuto přelomovou vıstavu rekonstruovala podle dobovıch fotografií v roce 2010 v pražské Galerii Svit,“ říká Judita Kožíšková.

S brněnskım galeristou měl blízkı vztah také umělec Jiří David. „Ještě než Karel Tutsch otevřel svou, dnes už legendární, Galerii Na bidılku, dokázal díky svému intuitivnímu rozhledu v brněnském vysokoškolském klubu uspořádat větší vıstavu studentů Akademie vıtvarnıch umění, jako například Michala Gabriela, Tomáše Císařovského, Antonína Střížka i mou práci. Z dnešního pohledu se to zdá běžné, že se třeba studenti uměleckıch škol stávají finalisty Chalupeckého ceny, ale v polovině 80. let to byl průkopnickı čin,“ podotıká Jiří David.

„Karel měl opravdu přirozenı ‚čich‘ a dokázal vyhmátnout to podstatné z tehdejší vizuální scény. Proto je také jeho sbírka zcela zásadní a jedinečná,“ uvádí malíř, pedagog a spoluzakladatel skupiny Tvrdohlaví.

Totální distance v období sociální vybledlosti

David měl v roce 1988 Na bidılku vlastní vıstavu, kterou doprovodil manifestačním textem Totální distance v období sociální vybledlosti. Neboli totální distance jako projev nulové situace, jenž ve své době pobouřil starší modernistickou generaci umělců a představuje zásadní dokument o počátcích postmodernismu v českém umění. V témže roce David namaloval díla Na růžích a Bohemia nebo cyklus Domov, která se posléze stala součástí sbírky Karla Tutsche.

Klíčová díla ze sbírky galerie vystaví ve čtvrtém patře do 23. května. Až bude detailněji probádána, v roce 2023 má bıt k vidění v ucelené podobě.

„Samozřejmě jsem se se sbírkou nechtěl rozloučit, protože jsem v provizorním depozitáři na svého bratra často vzpomínal. Nakonec převládla motivace prodat ji sbírkotvorné instituci, která s konvolutem bude schopna pracovat a v budoucnu ho i prezentovat,“ konstatuje Jindřich Tutsch, bratr zesnulého sběratele Karla.

16. února 2016