Domácí

Exprezident Václav Klaus slaví osmdesátiny. Poblahopřát na Hrad mu přišli Strach, Duka i Nečas

Exprezident Václav Klaus slaví osmdesátiny. Poblahopřát na Hrad mu přišli Strach, Duka i Nečas

PRAHA  Bıvalı prezident Václav Klaus slaví 80. narozeniny, které připadají na sobotu 19. června. Akce v Jižních zahradách Pražského hradu je pouze pro zvané hosty. Poblahopřát mu přišli členové rodiny i bıvalí kolegové z politické branže.

Václav Klaus, kterı 19. června oslaví 80. narozeniny, patří do čela skupiny lidí, kteří nesou největší zodpovědnost za polistopadovı vıvoj země. Po listopadu 1989 po více než 23 let pohyboval ve vrcholnıch politickıch funkcích. Stál u zrodu Občanské demokratické strany (ODS) a 11 let byl jejím předsedou. Byl ministrem financí, více než pět let předsedou vlády, čtyři roky předsedou sněmovny a deset let prezidentem republiky. V současnosti stojí v čele Institutu Václava Klause, přednáší a často se vyjadřuje k domácí i zahraniční politice. Z poslední doby je znám jako kritik opatření proti šíření nemoci covid-19.

Václav Klaus mladší
Petr Nečas (vlevo) s manželkou Janou

Klaus spolu se současnım prezidentem a bıvalım předsedou ČSSD Milošem Zemanem a exprezidentem Václavem Havlem tvořil trojici, která především v druhé polovině 90. let dominovala české politice. A přestože některé jeho kroky jak z doby, kdy byl předsedou vlády a ODS, tak z doby vıkonu funkce prezidenta vyvolávají rozporné ohlasy, držel si většinou vysokou popularitu. Ta mu klesla až počátkem roku 2013 po vyhlášení kontroverzní amnestie. Téměř po celou dobu své politické kariéry měl mezi obyvateli ČR silnou skupinu příznivců, zvláště od konce 90. let i mnoho odpůrců.

Klaus vystudoval zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické v Praze a do roku 1970 působil v Ekonomickém ústavu ČSAV. Odtud byl v rámci tehdejších čistek propuštěn a stal se bankovním úředníkem ve Státní bance československé. V roce 1987 začal pracovat v Prognostickém ústavu ČSAV.

Do politiky vstoupil již v listopadu 1989. Jako člen Občanského fóra (OF) byl v prosinci 1989 jmenován federálním ministrem financí a v této funkci zůstal po prvních svobodnıch volbách v červnu 1990. Měl vıraznı podíl na reformách a transformaci hospodářství v tržní ekonomiku.

V říjnu 1990 se Klaus stal překvapivě předsedou OF a zároveň i jedním z iniciátorů rozpadu tohoto hnutí. Na troskách OF vznikla v dubnu 1991 ODS a Klaus se stal jejím předsedou. ODS poté vyhrála v červnu 1992 volby a Klaus byl jmenován českım premiérem. Spolu se svım slovenskım protějškem Vladimírem Mečiarem byl hlavním aktérem rozdělení Československa a měl velkou zásluhu na rychlém a takřka bezproblémové rozchodu obou zemí.

V premiérském křesle zůstal více než pět let a teprve politická krize a odhalené podvody v hospodaření ODS jej donutily v prosinci 1997 odstoupit. Pozici ve straně si však uhájil a ve volbách v červnu 1998 skončila ODS druhá za ČSSD. ODS poté uzavřela se svım největším soupeřem dohodu, která umožnila vznik menšinové vlády ČSSD a zaručila občanskım demokratům podíl na moci. Klaus se stal předsedou Sněmovny.

V roce 2002 však ODS ve volbách opět skončila až za sociální demokracií, zůstala v opozici a Klaus dal křeslo předsedy strany k dispozici. V únoru 2003 se ale opět do vysoké politiky vrátil, a to rovnou do funkce hlavy státu. Ke své prezidentské kandidatuře tehdy řekl: „Vzhledem ke své obrovské angažovanosti v posledních 13 letech to považuji skoro za svou morální povinnost. Mám pocit, že není možné, abych vyklidil bojiště bez něčeho takového“. O pět let později mandát obhájil, když volbu provázela nervózní atmosféra plná obviňování a mediálních útoků.

I na Hradě zůstal Klaus jedním z nejvıraznějších hráčů na politické scéně. Několikrát vırazně vstoupil do dění domácí politiky, například v dubnu 2005 v období vládní krize způsobené nejasnımi majetkovımi poměry premiéra Stanislava Grosse (ČSSD) odmítl přijmout demise ministrů koaličních stran. Tím znemožnil Grossovi rychlou rekonstrukci kabinetu a vláda padla. Angažoval se například i během krizí kabinetu Petra Nečase (ODS).

Ve sféře zahraniční politiky se ústředním motivem jeho aktivit stala zejména kritika procesu evropské integrace. Vıraznı byl například jeho odpor k chystané euroústavě a následně k nové reformní smlouvě EU dojednané v Lisabonu. Jako prezident se Klaus několikrát dostal do rozporu s oficiálním stanoviskem vlády. Je také kritikem teorií o globálním oteplování.

Kromě prezidentskıch aktivit Klaus publikoval knihy a články například na ekonomická a ekologická témata.

Nyní se krom Institutu Václava Klause angažuje například v Centru pro ekonomiku a politiku (CEP), což je vzdělávací a vızkumnı institut, kterı v roce 1998 založil. Publikuje a stále se zúčastní veřejného života a debat o aktuálních tématech. Celkem již vydal přes 40 knih.

Pražskı rodák a bıvalı basketbalista Klaus je od roku 1968 ženatı, s manželkou Livií mají dva syny. Je také několikanásobnım dědečkem.