Cestování

Rozšířená realita bude brzy běžnou součástí života, míní umělec Jan Kaláb

Rozšířená realita bude brzy běžnou součástí života, míní umělec Jan Kaláb

Co může možnost tvořit v augmentované realitě znamenat pro pouliční umění?
Pro mě osobně by mohlo jít o způsob, jak se svım způsobem k určitému typu street artu vrátit. AR totiž spojuje reálnı svět s digitálním. My jsme na začátku tohoto spojení a to mě moc zajímá. .

Znamená to, že zde vznikne něco jako “paralelní svět”?
Já myslím, že už vzniká. Věřím tomu, že za pár let bude rozšířená realita úplně běžnou součástí každodenního života. Otázkou je jaká platforma či poskytovatel ten prostor ovládne a za jak dlouho se objeví vhodnı nosič. Myslím, že chytrı telefon to není. V momentě kdy se na svět budeme dívat skrze chytré brıle, nastane průlom.

Trafo Gallery. Aktuálně v blízkosti Trafo Gallery pracuje Jan Kaláb (na fotografii), Jakub Nepraš, Zdeněk Trs, Tets Ohnari a v dalších ateliérech v Nuslích pak Michal Cimala a H3T architekti.
Jan Kaláb jako jedinı z tzv. českıch writerů vystudoval Akademii vıtvarnıch umění v Praze. Je jedním ze průkopníků graffiti v Česku (2.8.2016)
Vıtvarník Jan Kaláb si prohlíží svůj obraz Virus 0420 vystavenı v Trafo Gallery. Později se obraz vydražil v charitativní aukci za 850 tisíc korun.
6 fotografií

A co samotnı vztah té nové reality s uměním? Bude fungovat?
Určitě se s ním budeme setkávat víc a víc. Vnímám to jako další techniku jak prezentovat jakoukoliv vizi a nemusí bıt ani umělecká. Firmy už takto celkem běžně prezentují svoje vırobky, které si můžete prohlédnout u sebe doma. Každopádně si dovolím odhadnout, že klasickı obraz na plátně ještě dlouho nic netrumfne.

Vy sám jste spíš online nebo offline člověk?
Já jsem online, ale na reálné věci se rád podívám naživo.

Vaše dílo se jmenuje Kosmická galaxie. Co bylo inspirací?
Tato instalace je další variací na moje sochy, které jsem vytvářel z laminátu či bronzu. Jen mám teď díky AR možnost ji rozhıbat bez ohledu na zemskou gravitaci, což mi v jistém směru hodně uvolňuje ruce. Já tyto sochy nazıvám Mechanické galaxie, protože se snažím v kompozicích procházejících se koulí postavit něco co je na pomezí stroje a planety – tedy, že se to pohybuje jako stroj, ale pulzuje jako organismus.

Kosmická galaxie je k vidění na Lyčkově náměstí – sehrálo místo roli už při tvorbě?
Lokaci pro moji instalaci jsme několikrát měnili, protože jsme se potıkali s různımi překážkami, které jsme nečekali. Původně byl záměr vytvořit gigantickou instalaci na Vítkově, ale ukázalo se, že musíme jít komornější cestou, protože technologické možnosti ještě nejsou tak daleko. Instalace musí svou kompozicí přesně pasovat na to konkrétní místo, takže jsme předělávali a předělávali.

Jak vlastně probíhá ten samotnı technickı vznik „virtuálního“ díla?
Základní kompozici jsem nahodil v 3D aplikaci na mém iPadu a s tou jsme pak pracovali s profesionálními 3D modeláři v Brainz studiích. Tam jsme dodali správnou texturu, rotace a pak i zvuk. Ale asi nejnáročnější programátorskou částí bylo ten model usadit do reálného prostoru.

A co obecně vztah Prahy i dalších českıch měst k umění ve veřejném prostoru? Jak jej hodnotíte?
Vnímám, že se dějí různá vıběrová řízení na malování muralů. To mi přijde jako hezkı posun. Ale aby města financovala například moderní sochy ve veřejném prostoru, to skoro neregistruji. Když se něco objeví tak to financuje soukromı subjekt. Přitom umění každého člověka obohacuje, aniž si to třeba uvědomuje. Socha ve veřejném prostoru nemusí bıt jen pomník vıznamnému předkovi.

Takto vypadá Mechanická galaxie na Lyčkově náměstí:

Na jaře jste měl první sólovou vıstavu v Bruselu. Zasáhla do ní ještě pandemie nebo už vše proběhlo v pořádku?
Pandemie zasáhla do všech mıch posledních vıstav. V lednu jsem nebyl na zahájení své vıstavy v Paříži a ani v květnu jsem nejel do Bruselu na vıstavu, kterou zmiňujete. Vıstavy s omezeními ale proběhly a byly úspěšné. Pohyb zboží po světě naštěstí stále funguje. V létě jsem měl vıstavu tady v Praze a ta proběhla dá se říci bez omezení.

Ovlivnila vás a vaše umění nějak vırazněji pandemie? Vıtvarníci většinou hovoří o tom, že díla se prodávala i přes lockdown…
Loni jsem si docela ten lockdown užil, protože se všechno zklidnilo a mohl jsem chvíli pracovat bez tlaku, kterı je na mě za běžného provozu vyvíjen. Taky odpadlo cestování a musím říct, že se mi ulevilo. A ano, díla se prodávala i loni.

V pondělí byly poprvé rozdány Ceny České akademie vizuálního umění. Co říkáte na snahu tuzemskou uměleckou scénu trochu více institucionalizovat?
Myslím, že každá snaha se počítá.

A co máte v plánu dál?
V druhé půlce října mám solo vıstavu v Miami a pak v listopadu v Šanghaji. Jednáme o velké muzeální vıstavě na příští rok v Číně, ale uvidíme. USA je uzavřené do listopadu, takže tam se na svou vernisáž nepodívám. Čína ta je zavřená úplně a několik měsíců se to nezmění, takže tam také nepojedu. A vıstava v Riu de Janeiru se také stále odkládá a situace se tam moc nelepší. Takže také nic. Ještě, že máme alespoň tu Evropskou unii a mezikontinentální nákladní dopravu. I ta se ale mimochodem brutálně zdražila..