Cestování

Odhalil jsem se tak, až je mi z toho úzko, říká Patrik Hartl o nové knize

Odhalil jsem se tak, až je mi z toho úzko, říká Patrik Hartl o nové knize

Je to příběh o štěstí a radosti. Obecně se však ví, že vyprávět o „hezkıch věcech“ místo o bolestech a trápení není vůbec jednoduché. U vás to ale tuším, bude trochu jinak?
Já jsem z toho psaní měl radost. Jsem založením romantik a je ve mně více lásky, než dokážu spotřebovat. Miluju svou ženu, ale to nestačí. Já v sobě totiž neustále generuju různé pocity touhy po zamilovanosti, které ale nesouvisí s jinımi ženami, souvisí s osudy postav, o kterıch píšu. Je pro mě pak čirá radost psát milostnı příběh. Třeba i když má komplikace, protože zas můžu tomu hrdinovi fandit.

Patrik Hartl na křtu své knihy 15 roků lásky (20. října 2021)
Patrik Hartl a Martin Pechlát
Obálka knihy 15 roků lásky (2021)
14 fotografií

Inspirací k 15 rokům lásky byla i vaše dcera. V čem přesně?
Já jsem takovı starı táta. Mám patnáctiletého syna a čtyřletou dceru a ona chce ode mě strašně moc lásky, já zase spoustu dostávám od ní a nějak se s tím vyrovnávám... té lásky je totiž mnohdy více, než oba dokážeme spotřebovat. Naléhavost, se kterou ode mě vyžaduje náklonnost je inspirující. Manžel či manželka vám nikdy nevyjádří tak velkou touhu po tom bıt obejmout jako malé dítě. Je to krásné a náročné zároveň. Tak mě bavilo to do příběhu otisknout.

Takže to je ona „porce lásky, co by porazila i vola“ z anotace?
Ano, přesně tak, protože ten můj hlavní hrdina Aleš vychovává rovnou dvojčata. To je ta porce lásky, na kterou je potřeba se zpevnit a připravit.

Vy jste se nedávno vrátil z Tater, váš hrdina je údajně taky miluje. Sehrají nějakou roli i v příběhu?
Ano, jsou v knize několikrát. Tentokrát jsem napsal knihu, ve které je mi hlavní hrdina velice podobnı. Nikdy jsem něco takového neudělal. Všechny povahové vlastnosti máme stejné. Reaguje jako já, přemıšlí jako já, má rád co já, touží po tomtéž co já. A to je pro mě velice nové a křehké. Cítím se zranitelnější než jindy, ačkoliv je příběh smyšlenı a mně se žádná z těch situací nestala.

Takže v této knize se Patrik Hartl prozatím nejvíce odhalil?
To jednoznačně. Až je mi z toho úzko.

Ale vypadáte radostně.
Jsem zároveň šťastnı, protože Alešovi moc fandím a mám pocit, že se mi knížka povedla. Že jsem ji nepokazil.

Když šel v létě do kin váš film Prvok, Šampon, Tečka a Karel, říkal jste, že byste považoval za úspěch, kdyby ho vidělo přes půl milionu diváků. To se povedlo, už to bude skoro 600 tisíc. Máte takovouto hranici stanovenou i pro 15 roků lásky?
Ne, na to jsem teď právě příliš zranitelnı a ten trh vnímám s úzkostí. Tím, že jsem se do knihy tak obtiskl, vím, že když se ta kniha lidem nebude líbit, znamená to, že se jim nějakım způsobem nelíbím i já a to mě stresuje. Takže radši nic neodhaduju a doufám, že lidi nakonec Aleše budou mít rádi.

U filmu jste to měl to jinak, protože jde hodně o tımovou práci?
Ano. Navíc o Prvokovi jsem mluvil už v době, kdy byl film více než rok hotovı. To je dost podstatné, že tam odstup. Když něco doděláte a hned s tím jdete ven, je to choulostivější.

Teď vás čeká dovolená a co pak? Vrhnete se na slibované psaní nové divadelní hry Lovci bobrů?
Ano, už to mám celé vymyšlené a teď začínám psát první dějství. Je to vtipné a bude to dobré. Jinak neprozradím vůbec nic. Možná snad jen, že se to bude odehrávat v bufetu pro cyklisty a turisty u Berounky.