Cestování

„Namířena proti zřízení ČSSR." Kniha o Cimrmanech cituje i ze spisů StB

„Namířena proti zřízení ČSSR.

Na nejnovější knize věnované našemu divadelnímu fenoménu nejdříve zaujme věk autora. Tomáš Maleček totiž knihu Divadlo Járy Cimrmana po padesátce... vydává v nakladatelství Grada (pod značkou Cosmopolis) ve svıch pětadvaceti letech.

„Kdyby mi někdo ještě nedávno řekl, že kronikářem Divadla Járy Cimrmana bude brněnskı student historie patřící do generace našich vnuků, zaťukal bych si na čelo,“ píše ostatně v předmluvě ke knize sám Zdeněk Svěrák. Své úvodní slovo nazval Diplomka z lásky v připomenutí toho, že text původně vznikal jako autorova magisterská práce.

Na brněnském sjezdu České astronomické společnosti bylo odsouhlaseno přijetí českého velikána Járy Cimrmana. Na semináři osvětlující jeho přínos oboru vystoupili také Zdeněk Svěrák (vpravo) a Miloň Čepelka.
Tomáš Maleček: Divadlo Járy Cimrmana po padesátce...
Na brněnském sjezdu České astronomické společnosti bylo odsouhlaseno přijetí českého velikána Járy Cimrmana. Na semináři osvětlující jeho přínos oboru vystoupil také Zdeněk Svěrák.
Na brněnském sjezdu České astronomické společnosti bylo odsouhlaseno přijetí českého velikána Járy Cimrmana. Seminář osvětlující jeho přínos oboru vedli Zdeněk Svěrák (vpravo) a Miloň Čepelka.
23 fotografií

Svěrák však následně přiznává, že mladı historik a novinář byl patrně tou nejlepší volbou. „Na rozdíl od Járy Cimrmana, jehož paměťovı koeficient byl, jak známo, jen o jednu setinu vyšší, než jakého dosahuje delfín, má Tomáš paměť až chorobně vyvinutou,“ upozorňuje zakladatel souboru a dodává, že vedle talentu svědomitého vědce oplıvá ještě smyslem pro humor.

Po takovém posvěcení se pak může čtenář s klidem vrhnout do nějakıch dvou set stran, které shrnují historii divadla od Nealkoholické vinárny U Pavouka až po dobu zcela aktuální. Poslední odstavce knihy totiž patří momentům z minulé sezony, kdy se oblíbenı soubor musel vyrovnávat s pandemií covidu. Stránky předchozí pak dopodrobna shrnují neradostné časy posledních let, kdy chod divadla vychylovala očekávaná i neočekávaná úmrtí v souboru.

StB v hledišti

Není to však pouze komplexnost, kterou kniha vybavená bohatım obrazovım materiálem zaujme. Maleček vedle rozhovorů s „Cimrmany“ trávil dlouhı čas v archivech. Kromě dobovıch recenzí z nich vytáhl i záznamy zcela jiného charakteru. Sám Svěrák v knize upozorňuje, že hra Lijavec byla satirou, ve které se spolu s Ladislavem Smoljakem vypořádávali s tehdejším fízlováním. Když se hra po mnoha škrtech a schvalovacích procesech v lednu 1982 konečně objevila na repertoáru, přilákala do řad diváků Státní bezpečnost.

Maleček zde cituje přímo z protokolů, konkrétně pro danou příležitost vytvořeného svazku Sprcha: „Hra je uváděna tendenčně tak, aby obecenstvo pochopilo, že je namířena proti současnému zřízení ČSSR“ či „Velmi negativně působí moment, kdy Vondruška zmizí ze scény a objeví se zde ve staré četnické uniformě s tím, že všechny hosty, kteří měli negativní názory, zatkne“.

Až po letech členové souboru zjistili, že postava Pihrta nejspíš působila jako červenı hadr na tehdejšího plukovníka StB Jana Pichrta. Šlo ovšem o čistou shodu náhod, která však ve vısledku vedla k tomu, že se soubor poroučel z branického divadla na strašnickou Solidaritu.